Karmalogie

Obraz Inspirace - vytvořeno 12ti letou dívkou Akiane: www.artakiane.com

Proč přicházíme na tento svět?

Karmická výchova

Karmická nádoba

Stavba lidského těla

Karmická onemocnění

Proč přicházíme na tento svět?

Člověk přicházející na tento svět se inkarnuje z "neprojeveného" světa (je to svět našeho "domova", svět, který ještě neumíme poznat našimi omezenými možnostmi poznání), aby na sobě pracoval, aby se v něčem zdokonalil, aby postoupil ve svém vývoji dál.

Většina lidí ale chápe život tak, že si chce užít všeho - lásky, jídla, odpočinku, přátel, tvorby, rodiny, zdraví a všeho ostatního. Ano, člověk má právo na skvělý život, ale jen za určitých podmínek. Chceme-li se vyvarovat problémů a neštěstí, musíme znát a dodržovat správná pravidla chování v životě. Základním pravidlem je vyvarovat se negativních emocí vůči okolí, tzn. konfliktních vztahů. Zajištění dlouhotrvajícího komfortu v životě, a to i s přispěním Vyšších sil, vyžaduje, abychom se naučili přijímat okolní svět takový, jaký je a ignorovali z pohledu jednotlivce jeho nedokonalost.

Abychom mohli pracovat na růstu svého nedokonalého „já“, přinášíme si s sebou určitou zátěž - v ezoterice se nazývá zralá neboli rodová karma. Je to jakési předurčení, ale není bezvýchodné. Vždy můžeme svou situaci změnit, ovlivnit, vždy můžeme najít východisko. Nebo alespoň pochopit, proč jsme se právě „takto“ narodili a smířit se.

Zdá se, že ještě větší vliv na náš život má karma získaná. Jde o nahromaděné negativní emoce, které si člověk nakupil během svého současného života. Důležité je pochopit, že člověk může mít názor na svět jakýkoliv, ale nesmí odsuzovat jiné lidi, že nesdílejí jeho názor, nesmí být nespokojený se světem, jaký je. Vše, co je, má nějaký svůj smysl a není to náhoda. Pokud v našich myslích existuje vyhraněná představa o tom, jaký má být svět, který nás obklopuje, nazýváme tento stav idealizací.

Idealizovat si cokoliv znamená připisovat tomu nadměrnou důležitost a prožívat negativní emoce v situaci, kdy se reálný svět neshoduje s naším ideálním modelem. Něco nás může otevřeně dráždit a rozčilovat. Mohou být také situace, kdy neprožíváme negativní emoce přímo, ale už při představě ztráty této věci. Je to vlastně jedno, jak prožíváme své idealizace. Jedno je ale jisté. Cokoliv si idealizujeme, o to rozhodně přijdeme. Říká se tomu karmická výchova a je to proces rozbití našich ideálů.

Duše přicházející na Zem si volí pobyt zde buď jako prožití očistce nebo odpočinku a osvícení. Úroveň této karmické výchovy závisí na vyspělosti duše. Hodně výchovy = očistec. Málo výchovy = odpočinek. Takto snáze pochopíme, proč se někdo narodí do materiálního blahobytu, do skvělých lidských vztahů, jako génius v nějaké tvorbě, a někdo do rodin postižených chudobou, válkami a násilím. Ale důležité je, jak s těmito podmínkami naloží. Vždy může z tohoto jednoho života odejít jako lepší než na něj přišel. A nebo horší..

Nezapomínejme, že na tomto světě jsme pouze na krátkém výletě. Těch několik desítek let je pouhý okamžik ve srovnání s délkou existence naší duše. Zároveň nezapomínejme, že náš život je exkurze. Máme možnost stát se člověkem, jít, dívat se a vyzkoušet si všechno. Napravit své hříchy. Všechno používat, ale vědět, že nic mi tu nepatří, není to můj svět. Narodil jsem se beze všeho a tak i odejdu.

Zdroj: Karma - život bez konfliktů, Alexander Svijaš, převzato od www.empatia.cz

Karmická výchova

Karmu můžeme definovat jako výchovný systém lidské duše vycházející z norem chování, které stanovily Vyšší síly. Výchova probíhá klasickou metodou „biče a cukru“ - chováš se tak, jak je třeba, pak můžeš mít všechno, čeho se ti zachce, nechováš se tak, budeš potrestán. Vyšší síly neustále kontrolují všechny naše myšlenky a činy. Člověk se stále podrobuje výchově podle norem chování, které Vyšší síly stanovily. Nejběžnější oblasti naší výchovy jsou rodina, děti a práce. Přitom člověk může dělat všechno, co chce, nesmí však žádné události nebo hodnotě připisovat příliš velký význam, nesmí si nic idealizovat. (Idealizuješ si něco? Tak o to přijdeš!)

Člověk je nepřetržitě vychováván v rámci rodiny. V manželstvích z lásky partneři obvykle idealizují protichůdné hodnoty, čímž se vzájemně neustále vychovávají. To je jedna z hlavních příčin rodinných konfliktů. Také děti obvykle idealizují hodnoty, jež jsou v rozporu s hodnotami jejich rodičů. Tak probíhá jejich vzájemná výchova a rozklad idealizovaných hodnot. Dalším příznakem toho, že se podrobujete karmické výchově, je neúspěch a zmaření všech vašich pracovních plánů. Vyžaduje změnu postojů k plánům a jiným idealizovaným hodnotám a pak ve vaší situaci nastane obrat.

Jaké způsoby používá Příroda, Vyšší síly či Vesmír (jak tomu kdo chce říkat) při naší výchově?

1. konflikt s druhou osobou - přímým konfliktem s člověkem s protichůdnou hodnotovou orientací se tyto orientace navzájem ničí, přestáváme na nich lpět

2. vytvoření specifické situace, která dokazuje nesprávnost postojů člověka - nepřípustná je nespokojenost se stavem, který máme; jsem-li nespokojen se svou situací, dostanu se do situace mnohem tíživější (nejsem spokojen s výší svého příjmu - sníží se mi)

3. sami uděláte to, za co ostatní odsuzujete - tento způsob výchovy dostává člověka do takové situace, kdy bude nucen dělat skutky, za které kdysi odsuzoval jiné lidi; vy budete v postavení člověka, kterého jste kdysi odsuzovali

4. realizace programů z podvědomí - utvoření takové situace, kdy se realizují nesprávné postoje, které má člověk v podvědomí (na úrovní mentální nebo emocionální)
a. realizace programů z dětství - dospělý člověk se snaží realizovat ve své nové rodině model vztahů, které viděl v dětství ve své rodině, ale to stejné chce i druhý z partnerů – tak se spustí výchovný proces
b. mentální kletba - v dospělosti člověk realizuje programy, které do něj (do podvědomí) uložili rodiče v dětství; rodiče se domnívají, že dítě pouze napomínají, ale dítě si tento program nese hluboko uložen v podvědomí a tím si ovlivňuje život v dospělosti, nevěří si (Nic nedokážeš! Máš obě ruce levé! Trdlo! Nemehlo! Není na tebe spolehnutí!)
Patří sem i kladné programy, které rodiče ukládají do podvědomí svých dětí - Ty jsi jiný, lepší! Nejkrásnější! Nejchytřejší! Budeš vynikat v čemkoliv! - v dospělosti se snaží realizovat tyto programy, ale nedaří se, přichází nespokojenost a ještě větší blokáda za strany strážců.
c. realizace získané zkušenosti - spočívá v realizaci negativní zkušenosti, již jste získali během svého plně vědomého života; dostanete velké peníze, budete s nimi mít velké nepříjemnosti, tak si vytvoříte program - velké peníze = nepříjemnosti a pak, i když se budete snažit peníze vědomě získat, vyšší síly vám je nedají, aby nebyly nepříjemnosti

5. nemoci - nemoc sama neničí nesprávné postoje, ale vytrhne vás z proudu běžných událostí, dává vám čas, abyste se zamysleli nad životem a jeho smyslem

Rychlost aplikace výchovných postupů závisí na vaší schopnosti reagovat na ně, tedy na naplnění vaší karmické nádoby. Čím plnější je karmická nádoba, tím méně váš strážce spěchá s karmickou výchovou, protože pokud nechápete předešlá poučení nebo na ně nedbáte, proč spěchat s dalším? K čemu pospíchat, když jste tak nevšímaví? Opatření se neruší, ale odkládá o měsíc, rok, desetiletí. Anebo do příštího života. Můžete si být jisti, že všechno je zaznamenáno a dřív nebo později vám bude předložen účet. Záleží jen na vás, kdy to bude, na vaší schopnosti vzít si ponaučení.

Určitě si teď říkáte: Co mám tedy vlastně dělat???

• Nežij příliš náročně. Prožívej a važ si krás, které přináší každodenní život. Východ slunce a krásné červánky jsou tu pro každého.
• Nehledej v sobě konflikty a nemoci. Nevrtej se sám v sobě. Drobných potíží si nevšímej. Často se upraví samy, když nedopustíme, aby nás vyděsily. Radši se starej o druhé, to pomáhá řešit vlastní duševní potíže a nejistoty.
• Miluj svou práci. Nejlepší je vybrat si rovnou takovou, kterou považuješ za zajímavou a důležitou.
• Zejména nudíš-li se v práci nebo tě rozčiluje, najdi si koníčka.
• Nauč se být spokojen. Kdo má dost a ví, že má dost, má víc než dost! Samozřejmě zdravá potřeba se neustále zdokonalovat a zlepšovat své prostředí je v pořádku.
• Měj rád své bližní. Uměj jim odpustit jejich chyby a komunikovat, mluvit a smát se s lidmi okolo sebe.
• Mluv s bližními přívětivě. A to i v situaci, kdy ti okolo jsou agresivní. Budou tvou reakcí příjemně překvapeni a ke zbytečnému konfliktu nedojde. Najdi slova uznání a komplimenty pro lidi okolo sebe.
• Kroť své sobectví. Člověk je tvor společenský a lidé známí svým egoismem se dostávají do izolace, nikdo s nimi nechce nic mít. Člověk známý svou obětavostí a rovným jednáním má všude dveře otevřené.
• Dělej rozhodnutí. Neznamená to vynechat pečlivé zvážení, ale také přílišné setrvávání v nerozhodnosti vyčerpává. Musíme se dopředu smířit s možností, že se občas rozhodneme špatně. Ale kdo nechce nikdy udělat chybu, nemůže nakonec dělat nic.
• Využij okamžiku! Je-li správní konstelace podmínek, nespoléhej se, že v budoucnu opět nastane. Pak by tě mohla mrzet definitivně ztracená příležitost.
• Hledej nové zážitky a podněty. Stačí připravit slavnostní tabuli i ve všední den, zajít si někam s přáteli. Všímej si krásných věcí okolo sebe. Udržuj přátelství s těmi, kdo ti jsou sympatičtí a setkávej se s nimi.
• Nauč se mít rád a vážit si sám sebe. Až se ti to podaří, nebudeš dělat věci, o kterých víš, že ti škodí.

Zdroj: Karma - život bez konfliktů, Alexander Svijaš, převzato od www.empatia.cz

KARMICKÁ NÁDOBA

Člověk, přicházející na tento svět, si s sebou přináší karmickou nádobu, v níž se hromadí naše „hříchy“ - nespokojenost se životem, strach a jakékoliv negativní emoce vyvolané nesouladem mezi reálným životem a našimi idealizacemi. Můžeme si ji představit jako nádobu s potrubím, kudy „hříchy“ přitékají a potrubím, kudy odtékají.

Prvním a největším "potrubím", kterým si plníme karmickou nádobu je idealizace pozemských hodnot.
Sem patří:

· víra, důvěra (nadměrná důvěra ve vyšší ideály a ostatní lidi)

· moc (touha po moci a potěšení z ponižování jiných)

· peníze a jiné materiální hodnoty (považovat svůj život bez peněz za nevydařený, pohrdat lidmi bez peněz)

· duchovnost, nábožnost (chvástání se svou duchovností a pohrdání neduchovními lidmi)

· popularita, sláva, vážnost, uctívání (vyvyšování se nad nepopulárními, přílišná touha po slávě, nespokojenost se svým postavením)

· kariéra, budoucnost (pokud se nedaří naplánovaný úspěch, dostaví se hněv nebo zoufalství)

· krása a přitažlivost (příliš si zakládat na svém vzhledu nebo se za něj odsuzovat, pohrdat nevzhlednými)

· mravní normy, veřejné mínění (odsuzování za překračování mravních norem, pobuřování se nad amorálním chováním ostatních)

· způsob života (nespokojenost se způsobem života toho druhého)

· vztahy mezi lidmi (pobouření nad drsnějšími způsoby ve vztazích)

· práce (nemožnost představit si život bez práce a kariéry)

· rozvoj, vzdělání, intelekt (pohrdání nevzdělanými, idealizace rodičů na vzdělání svých dětí)

· rozumné jednání lidí (negativní emoce vznikají, když se snažíte vysvětlit jiným lidem své postoje a očekáváte rozumnou reakci, ale ta není)

· vlastní tělo a fyzické zdraví (trápení se nad svými neduhy, vyvyšování svého zdraví)

· rodina, děti (idealizace fungování rodiny, lpění na svých hodnotách)

· sex (nespokojenost s partnerem nebo se sebou pro nedokonalost)

· schopnosti (nutnost dosažení úspěchu, jinak je život zbytečný nebo pohrdání neúspěšnými)

· dokonalost (povyšování vlastní dokonalosti nad ostatní)

· tvorba, kreativita (pohrdání netvůrčími osobami)

· cíl (člověk se může snažit o dosažení jakýchkoliv pozemských hodnot, ale při neúspěchu nesmí klesat na duchu, není to totiž jeho životní cíl)

Druhým "potrubím", kterým si plníme karmickou nádobu, přitékají nesprávné postoje.
Například:

· zpupnost, ctižádostivost, nadhodnocení sama sebe (pocit vlastní důležitosti, pohrdání ostatními)

· nespokojenost se sebou nebo s osudem (představy o vlastních schopnostech se neuskutečňují)

· odsuzování lidí a pohrdání jimi (včetně sebe sama)

· pocity křivdy

· snaha kontrolovat okolí, panovačnost

· žárlivost

Třetí "potrubí" - vědomé negativní činy (násilí, pomsta, výsměch, vražda, atd.)

Čtvrté "potrubí" - nesplnění karmického úkolu (člověk nesplní úkol, s nímž jeho duše přišla na svět)

Naštěstí se karmická nádoba nejen naplňuje - to bychom žili asi jen do patnácti let, ale také čistí. Ne náhodou se v tomto věku objevuje silný pocit křivdy, odsuzování, žárlivost a jiné negativní emoce. S těmito emocemi každý pracuje, každý různě dlouhou dobu, a tím si čistí svou karmickou nádobu.
První očistné "potrubí" - vědomé činy (soucit, milosrdenství, nezištné služby ušlechtilým cílům, dobročinnost, šíření poznatků, které mohou lidem usnadnit život a podobné věci pro dobro člověka)
Druhé očistné "potrubí" - kladné vlastnosti (dobrota, dobromyslnost, veselost, optimismus, smysl pro humor apod.)
Třetí očistné "potrubí" - vnější vlivy (očištění pomocí léčitele, očistných rituálů, má ale krátkodobý účinek)
Čtvrté očistné "potrubí" - splnění karmického úkolu (pokud člověk pracuje s láskou, pokud řeší problémy ve vztazích, pak si plní svůj karmický úkol)

Všechny výše jmenované vlivy na naplnění naší karmické nádoby souvisí s tímto životem, s našimi postoji a názory v současném našem životě. Těmto vlivům říkáme získaná karma. Stav průběžného naplnění vaší karmické nádoby lze určit podle událostí vašeho života, podle úrovně vašeho finančního a materiálního zajištění, úrovně vašeho bydlení, podle rodiny a uspokojení s rodinným životem, podle vztahů s rodiči, podle práce a spokojenosti s ní, podle pochopení svého životního poslání a jeho uskutečňování, podle zdravotního stavu a podle celkové vaší spokojenosti se životem.

Vlivům, které si přinášíme na tento svět už při svém narození, říkáme zralá karma. Stav naplnění karmické nádoby při příchodu na tento svět lze určit podle země a místa narození, rodiny, zdravotního stavu novorozence a podle výrazných charakterových vlastností. Jen málo z nás totiž opouští tento svět jako čisté duše s prázdnými karmickými nádobami. A protože karma je zákon akce a reakce, pravidlo, že nic nezůstane bez následků a vše se vám vrátí, co dáte, to přijmete, tak některé důsledky našich činů prostě nestačíme pocítit ještě v tomto životě a neseme si je s sebou do další inkarnace.

Takže - aplikujte uvedený model na sebe, zjistěte, která záklopka ve kterém potrubí nedoléhá, kudy vám hříchy nezadržitelně přitékají a kde byste měli povolit. Je potřeba řádnou dávku sebekritiky přiznat si to, co slyšet a vidět nechceme. Ale nezapomínejte, že člověk je na svůj životní úkol vždy sám, jen vy víte, co máte a nemáte dělat, jen vy si můžete pomoci nebo ublížit.

Proto hledejte sebe sama!

Zdroj: Karma - život bez konfliktů, Alexander Svijaš, převzato od www.empatia.cz

KARMICKÁ ONEMOCNĚNÍ

Onemocnění fyzického těla je pouze projevem určitých poruch v jednom z lidských těl, proto je zpočátku třeba nalézt původ, příčinu onemocnění, a až poté léčit. Za zdravého člověka se může považovat ten, kdo má zdravé nejen své fyzické tělo, ale zároveň všechna těla jemnohmotná. Stav našeho zdraví určuje naše vědomí, náš vztah k životu.

Možné příčiny nemocí:

1. Nedostatečné zabezpečení přísunu chemických látek nezbytných k procesu obnovy tkání našeho těla.

2. Otrava fyzického těla, kterou si způsobujeme sami tím, že požíváme určité produkty v množství, v jakém je nemůže organismus zpracovat a strávit.

3. Nedostatečný pohyb a cvičení.

4. Přeceňování našich možností, zatěžování organismu přes přípustné hranice.

5. Vnější vlivy působící na organismus – elektromagnetické, radiační, tepelné vlivy.

6. Narušení energetických proudů v našem éterickém těle. (Příčinou může být nedostatečný spánek, dlouhodobé přetížení, přílišný soucit nebo nekontrolovaný výdej vašich životních sil oslabenému člověku. Můžete dostat informační balíček o nemoci od nemocného blízkého. Sami můžete vyplýtvat své životní síly, jestliže ve své hlavě budete vyhledávat nepřítele, zasévat pochybnosti a strachy.

7. Narušení emocionálního těla. (Pokud člověk po dlouhou dobu zakouší negativní emoce, v jeho emocionálním těle se objevují shluky negativní energie. Ty mají tu vlastnost, že se akumulují a ovlivňují proudění éterické energie, tímto způsobem okrádají určité orgány nebo buňky organismu o potřebnou životní energii. To má za následek, že v těchto místech vznikají onemocnění. Častěji jsou nemocní lidé, kteří potlačují své emoce a dusí je v sobě.)

8. Vliv negativních mentálních programů. (Nemoc vzniká jako realizace negativních mentálních programů, přijatých od jiných lidí, nebo si sami nemoc objednáváme, protože ji z nějakého důvodu potřebujeme a nebo Vyšší síly využívají naši mentální rovinu k likvidaci našich idejí, kterým přiřazujeme přehnaný význam.)

9. Vrozené nemoci. (Duše těchto lidí nahromadily velké břemeno zralé karmy v minulých životech a v tomto životě jsou pro ně vytvořeny takové podmínky, aby se mohli radovat ze života co nejméně a naučit se radovat ze života takového, jaký mu byl dán.

Zamyslete se nad tím, zda opravdu chcete být zdraví. Téměř všichni lidé o to usilují, ale zdaleka ne všichni si umějí představit, co se stane, když se opravdu uzdraví. Jejich život se totiž může stát podstatně méně pohodlným než je tomu dnes. Jakmile se totiž člověk uzdraví, bývá obvykle pověřen mnoha novými úkoly, kterým se dříve jako nemocný vyhýbal, nemá již důvod vymlouvat se z nepříjemných setkání a jiných povinností. Zdravý člověk musí najednou plnit všechna předsevzetí, která si dal jako nemocný („Až budu zdravý, udělám ...“) a protože je stejně obvykle neplní, přichází stud sám za sebe, což není moc příjemné. Zdravý člověk už nemůže nutit okolí a rodinu, aby se cítili vinni, už nemá prostředky, jak jimi manipulovat. Pro někoho může být boj o své zdraví jediným životním cílem, a když se uzdraví, může jejich život ztratit veškerý smysl. Proto si sami dobře uvědomte, zda zbytečně nepromarníte síly a peníze na zbytečný boj s nemocemi, které vlastně potřebujete.

Zdraví je dar, který při narození získáme zcela bezplatně, proto jsme se nenaučili si ho vážit. K regeneraci svého zdraví lidé přistupují dvěma způsoby. V prvním si člověk myslí, že on sám nic nezmůže a doufá, že zdraví mu navrátí lékaři nebo léčitelé, on jim jenom poskytne své tělo k vyléčení. Tento způsob ale dobře zabírá jen v případě, že zdroj nemoci je ve fyzickém a éterickém těle. Při druhém přístupu je člověk přesvědčený, že jeho zdraví záleží pouze na něm, začíná pracovat na svém těle a duchu, a tím své zdraví obnovuje. Tento druhý přístup vyžaduje více času a úsilí, ale obvykle zaručuje skutečný návrat zdraví. Nemoc je nám totiž seslána jako další lekce v procesu našeho duchovního vývoje. Proto je zapotřebí nejen se nemocí zbavit, ale také se zamyslet nad tím, čemu nás chce naučit a jak jsme si ji sami během svého života vytvořili. Bezmyšlenkovité zbavení se nemocí totiž blokuje náš duchovní rozvoj.

Zdroj: Karma - život bez konfliktů, Alexander Svijaš, převzato od www.empatia.cz