obrázek převzat z www.jimwarren.com

Vybírejte svým blízkým blechy  NEW

O Lásce   

Energetičtí upíři  

Poučení od toltéckých indiánů   

Dvanáct cest k vyššímu vědomí  

Dva bratři

Kameny a kamínky

Dva bratři

Na rodinném statku kdysi společně pracovali dva bratři. Měli se navzájem rádi a vždy se starali o dobro toho druhého. O sklizeň se dělili rovným dílem, stejně jako o práci. Ovšem jeden z bratří byl svobodný a ten druhý byl ženatý a měl rodinu. Ten svobodný se nad situací zamyslel a dospěl k závěru, že jejich zavedené dělení rovným dílem není, vzato kolem a kolem, spravedlivé.

Já jsem sám, říkal si v duchu, ale bratr musí živit ještě manželku a děti.

Proto usoudil, že by jeho bratr měl dostávat větší podíl z úrody než on sám. A tak uprostřed noci vstal, potichu vzal pytel s zrní z vlastních zásob a přenesl jej k bratrovi. Stal se z toho běžný zvyk a svobodný bratr pravidelně ukládal část ze své sklizně v bratrově skladu. A tak míjely roky.

Ženatý bratr si mezitím také vše promyslel. Já jsem ženatý, říkal si v duchu a mám manželku, která se o mne stará. A děti překypující sílou, které mi pomáhají s prací na statku. Bratr ale nemá nikoho, kdo by mu pomohl. To není spravedlivé, abych si ze sklizně bral stejný díl jako on.

A tak i on začal v noci vstávat a přenášet něco ze své sklizně do bratrovy stodoly.

Takhle se to mělo po několik let a  ani jeden z bratří nechápal, proč se mu vlastní úroda ani trochu neztenčuje, třebaže jí část pravidelně dává bratrovi. A pak se jedné tmavé noci stalo to, že se oba vypravili do stodoly toho druhého přesně v touž hodinu. Setkali se, každý pytel na zádech, uprostřed pole, jež dělilo jejich chalupy. Ten nečekaný střet je nejprve nemile zaskočil, avšak ve chvíli si oba uvědomili, co to vlastně dělají. Shodili pytle se zrním na zem a objali se.

Zdroj neznámý- z knihy Radost pro duši (Margaret Silfová)

Dvanáct cest k vyššímu vědomí

Ukáže Vám, jak urychlit Váš duchovní růst a umožní Vám vstoupit do nového života Živoucí lásky. Kdysi jste se naučili, že štěstí spočívá ve schopnosti uspořádat věcí a lidi okolo sebe tak, aby odpovídali vašim tužbám.

Počet našich tužeb roste ale rychleji než naše schopnosti je uspokojovat. Návyk je program nebo-li operační příkaz vašemu biopočítači, který, jestliže svět neodpovídá jeho struktuře, uvádí do chodu nepříjemné emocionální reakce a zneklidňuje vaše vědomí Jeho typickou vlastností je schopnost donutit vás emocionálně reagovat a bezděčně jednat podle programu hněvu, obav, úzkosti, žárlivosti, strachu a podobně, v případě,kdy není uspokojeno vaše přání.

První cesta - osvobození

„Osvobozuji se od bezpečnostních, smyslových a mocenských návyků, které mne nutí pokoušet se násilím ovládat situace svého života, narušují tak mou rovnováhu a brání mi milovat sebe i druhé.“ Ve světě okolo nás se vše stále mění. Neustále se proměňuje i naše mysl a tělo. Dokud budete pod vlivem návyků, bude váš dokonalý biopočítač, vaše mysl posedlý marnými pokusy zajistit vám štěstí. Návyky ovládaná mysl není schopna soustředit se na jemné vibrace lidí a věcí okolo vás. Pro harmonický život ve vyšším vědomí je třeba vnímat svět z hrubší i jemnější strany.

Život tady a teď

„Stále si uvědomuji, že mám vše, co potřebuji, abych se mohl tady radovat ze svého života. Tady a teď přijímám plnou zodpovědnost za vše, co prožívám, protože příčinou mého jednání jsou mé vlastní programy a ty také ovlivňují reakce lidí v mém okolí. Přijímám se plně tady a teď a vědomě zakouším vše, co cítím, myslím a říkám nebo dělám jako nezbytnou součást růstu k vyššímu vědomí.“ Skutečné řešení problémů vašeho života se vyjeví tehdy, jestliže se přestanete přít se svými návyky a plně se vcítíte do lidí a věcí ve vašem okolí. Váš svět se tvoří ve vaší mysli. Klidný člověk žije v klidném světě, zlostný si buduje svět plný zlosti. Vstřícní lidé probouzí v ostatních vstřícnou energii. Šťastní lidé nacházejí svět zaplněn šťastnými lidmi, protože i lidé nešťastní zakoušejí při setkání s nimi na okamžik radost a štěstí.Pokud vědomě vnímáte vše, co cítíte a děláte, jako představení v divadle zvaném svět, pak život opravdu vychutnáváte. Vidíte sebe i ostatní jako herce v každodenní hře života. Tělo nebo mysl ale netvoří vaše skutečné já.Skutečné „Já“ je proces, ve kterém si uvědomujete své vlastní vědomí.

Kontakt s lidmi

„Upřímně se otvírám všem lidem s vůlí sdílet své nejskrytější pocity, protože jakákoliv neupřímnost mně udržuje v iluzi odloučení.“ Hluboce soucítím s problémy jiných, nejsem však jejich starostmi, přinášejícími poselství potřebná k růstu, pohlcen. Jednám bez zábran,daří-li se mi milovat, vcítit se a být soustředěný, ale podle možností se snažím jednání vyhnout v situacích, kdy jsem emociálně rozrušený a nedosahující moudrosti plynoucí z lásky a rozšířeného vědomí.

Objevování vědomého vnímání

„Tiším stále neklid své racionální mysli, abych byl schopen vnímat jemnější energie a mohl splynout se vším, co mne obklopuje. Stále si uvědomuji, kterého ze sedmi center vědomí právě užívám a cítím růst energie, vnímavosti a lásky a vnitřního klidu, otvírám-li všechna centra vědomí.“ Vnímám každého včetně sebe, jako probouzející se bytost, která je zde, aby uplatnila své přirozené právo na dosažení vyšších úrovní bezpodmínečné lásky a jednoty.

Sedm center vědomí

1.Bezpečnostní centrum

Upoutá vaši pozornost k potravě, úkrytu nebo čemukoliv, co si spojujete s vaší osobní bezpečností.

2. Centrum smyslových vjemů

Zabývá se hledáním štěstí prostřednictvím stále příjemnějších smyslových vjemů a činností. Pro mnoho lidí je nejpřitažlivějším smyslovým požitkem sex. Mezi další návykové smyslové vjemy mohou patřit tóny hudby, chuť jídla a další.

3.Centrum moci

Zde usilujete o ovládání lidí a situací a zvýšení vaší prestiže, bohatství a hrdosti-kromě tisíců jemnějších způsobů uplatňování hierarchie, manipulace a kontroly.

4.Centrum lásky

Zde se učíte vidět svět s pocity a harmonií volně plynoucího přijetí. Vidíte se v každém a každého vidíte v sobě. Soucítíte s utrpením těch, kteří ulpívají na bezpečnostních, mocenských a smyslových hrách. Začínáte bezpodmínečně milovat a přijímat každého, dokonce i sebe sama.

5. Centrum hojnosti

Když je vaše vědomí v záři tohoto centra, zakoušíte náklonnost světa,který sami tvoříte.Začínáte si uvědomovat, že jste vždy žili v dokonalém světě. Stále více milujete a přijímáte a svět se stává „rohem hojnosti“, který vám přináší více, než potřebujete ke štěstí.

6.Centrum vědomého vnímání

Mít centrum, ze kterého vaše Vědomé vnímání sleduje činnost těla a mysli na úrovni nižších pěti center, je osvobozující. Jedná se o metacentrum, z něhož pozorujete hru svého těla a mysli, aniž byste cokoliv posuzovali.

7. Centrum kosmického vědomí

Když žijete na úrovni Šestého centra , jste připraveni překročit vědomí sebe sama a stát se dokonalým vědomím. Na této nejzazší úrovni jste sjednoceni se vším- jste láskou, klidem, energií, krásou, moudrostí, jasností, aktivitou a jednotou.

3 centra neštěstí

3 nižší centra vnáší do života neštěstí

2 centra štěstí

Centrum lásky

Jestliže přijímáte vše, co lidé dělají jako součást své cesty k probuzení, dosáhli jste Centra lásky. Objevíte, že vaše vědomí sídlí v novém světě.Poznáváte, že s růstem k vyššímu vědomí jste schopni milovat každého ve vašem okolí, bez ohledu na to, co dělá nebo říká.Pokud dva lié milují na úrovni čtvrtého centra vědomí, nevnímají lásku k druhým lidem jako něco, co by ohrožovalo nebo znehodnocovalo jejich vzájemný vztah. Láska, která je spojuje není žárlivý a romantický cit, a nevytváří návyk, jenž by je činil zranitelnými nebo trpícími. Dávají jeden druhému plnou svobodu a bezpodmínečně se přijímají. Milují se a slouží si způsobem, an kterém se téměř nezúčastní ego. Pro oba znamená láska a služba to nejkrásnější, co může život nabídnout.

Centrum hojnosti

Svůj život začínáte chápat jako jeden „zázrak“ za druhým.

čerpáno z: Knihy Vyššího vědomí, Ken Keyes,Jr, A.R.X. - Nortia, převzato od www.panna.cz

Poučení od toltéckých indiánů

Pamatujte, že pravda mívá dvě tváře a ta pravdivá bývá cudnější, stydlivější. Osobní důležitost nám v ničem nepomůže, je to základ ješitnosti (pýchy) a lidé s ní se nebudou pouštět do vyššího učení (naopak podléhají často temné cestě manipulovat druhé)...

Filozofie toltéckých Indiánů

Miguel Ruiz - čtyři dohody

Chce li člověk dosáhnout osobní svobody, měl by se zamyslet a sám v sobě přijmout čtyři dohody. Slovo dohoda je zde myšleno jako myšlenka, kterou jsme přijali za svoji pravdu, resp. pravidlo, kterým se budeme řídit.

1. nehřešit slovem

2. nebrat si nic osobně

3. nevytvářet si domněnky

4. dělat vše, jak nejlépe dovedu

Nehřešit slovem

Užívejte slovo správným způsobem, užívejte jeho sílu ve jménu pravdy a lásky. Neříkejte to, co si nemyslíte a mluvte jako osobnost. Nepoužívejte slovo k pomluvám a odsuzování, a to ani druhých, ani sebe sama. Užívejte slovo jako „bílou magii“ a začněte sami u sebe. Toto je první dohoda, kterou byste měli sami se sebou uzavřít, pokud se chcete osvobodit, být šťastní... Nehřešit slovem vás dovede k osobní svobodě, k velikému úspěchu a blahobytu. Zbavíte se veškerého strachu a změníte život v radost a lásku.

Nehřešit slovem znamená neposílat nikomu emocionální jed

Znamená to zbytečně neobviňovat ostatní, a to jen z důvodu, aby se v dané chvíli cítili hůř než vy.

- Jeden jednoduchý příklad: Pokud potkám na ulici neznámého člověka a řeknu mu: „jsi špatný člověk“ a odejdu, tak jsem mu poslal emocionální jed a hřešil jsem slovem. Pokud to je slabá osobnost, tak si to vezme osobně a řekne si: to je to tak vidět? a po zbytek dne se bude dívat převážně do země. Nebo se jen nazlobí a řekne si o mě: to je ale hlupák, vždyť mě nezná. Ale jisté špatné rozpoložení v něm i přesto zůstane a to pak pošle zase někomu jinému. Takto se zlo šíří mezi lidmi.

Ublížení blízkému

Na nejúrodnější půdu dopadne lež, pokud je zlé slovo předáno blízké osobě, která vás má ráda. Může to být také osoba, která vám důvěřovala, osoba, která se vám odhodlala svěřit i své duchovní niternosti svých znalostí například jako učitel svému žákovi. Takto napadená osoba potom uvěří, že dělá něco špatně, nebo dokonce, že je špatná. Pomluva u dalších blízkých napadaného člověka a pletichářské obvinění s cílem útoku na jinou osobnost a její sražení na emocionální dno se dá přirovnat k černé magii. Neposílejte nikomu pocit viny, protože vám to ve skutečnosti nijak nepomůže.

Lidé vám lžou protože se bojí Téměř nic z toho, co jiní lidé dělají, nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě. Téměř všude kam jdete, naleznete lidi, kteří vám budou lhát a jak poroste vaše uvědomění, všimnete si, že lžete také sami sobě. Neočekávejte od lidí, že vám budou říkat pravdu, protože oni lžou i sami sobě. Budete-li ostatní vnímat takové, jací jsou, a nebudete vztahovační, nic z toho, co řeknou nebo udělají, vás nezraní. I kdyby vám lhali, nic se neděje. Lžou, protože se bojí, abyste nezjistili, že jsou nedokonalí.

Nebrat si nic osobně souvisí s první dohodou, viděno ze strany „napadeného“. Někdo mi řekl, že jsem úplně hloupý. Mám několik možností, jak s tím naložit. Buď to přijmu jako dohodu, nebo si uvědomím, že je to jen cizí hledisko a vychází z čistě subjektivního pohledu někoho jiného a tudíž to vůbec nemusí být pravda. Je třeba si uvědomit, že ten, kdo nám tohle řekl, k tomu má důvod a ten je pravděpodobně takový, že s ním něco není v pořádku. Tento člověk může být nemocný, trpět některou duševní chorobou např. paranoiou, psychopatií apod. Má potřebu, aby se někdo jiný cítil stejně špatně nebo hůř než on. Někdy to může být i plánovaná strategie duchovně padlého a nedoceněného člověka, který prahne po postavení ve společnosti, chce vyniknout nad jiné a to i za cenu vymyšlených událostí a pomluv, které mají toho druhého nebo celou skupinu lidí poškodit v očích druhých. Takového člověka můžeme jen politovat, protože v tom, aby byl spokojen sám se sebou mu brání to, že hřeší slovem. Pravděpodobně si i zbytečné věci bere osobně, protože to zkouší na ostatní a předpokládá, že to bude fungovat. Pokud máte příliš velkou osobní důležitost a pocit, že svět se točí jen okolo vás, že si jej celý můžete koupit, pak budete mít s touto dohodou problém. Budete zranitelnější, protože pokud Vám někdo řekne něco o Vás, budete to brát jako příliš důležité a vážné. Osobní důležitost nám v ničem nepomůže, je to základ ješitnosti (pýchy) a lidé s ní se pravděpodobně nebudou pouštět do vyššího učení (naopak podléhají často temné cestě manipulovat druhé), protože věří, že se sebou jsou a budou spokojeni.

Nevytvářet si domněnky zde znamená, že neuvěříme myšlenkám, které vyplodila naše fantazie, jako možnou variantu událostí. Pamatujte, že pravda mívá dvě tváře a ta pravdivá bývá cudnější, stydlivější. Nejčastějším příkladem je to, že si myslíme, že nás někdo nemá rád a věříme tomu, i když to není pravda. Může to být člověk uzavřený, kterému dlouho trvá, než někomu začne věřit a třeba neumí vyjadřovat náklonnost. V jiných případech se často jedná o paranoidní představy typu: chce mě potrestat, ublížit, atd. Paranoidních představ se můžeme zbavit, pokud si nevytváříme takovéto nepodložené domněnky.

Dělat vše, jak nejlépe dovedu Každý den děláme mnoho drobných rozhodnutí a je nutné naučit se volit správné možnosti tak, aby naše svědomí neutrpělo újmu. Pokud jsem vždy vše dělal podle svého nejlepšího přesvědčení - tak jak jsem nejlépe uměl a někdo mi potom řekne, že jsem něco udělal špatně, je to záležitost schopností a okolností, ne mého svědomí. K tomu je dobré naučit se okolní svět vnímat jako lásku. Tím získáme velké umění.

Zažít si tato pravidla jako vlastní a přijmout je jako dohody, není pro každého snadné. Je to poměrně velká transformace osobnosti. Život je tvořen světlem, vše živé z něj pochází tedy i my a všechno živé kolem.

Pokud věříte, že když budete šířit dobro, tak se vám vrátí, je to správná volba.

Čerpáno od Don Miguel Ruiz.

O Lásce...

Byl jednou jeden ptáček. Měl dokonalá křídla a zářivé, barevné, překrásné peří. Byl to zkrátka tvor zrozený k tomu, aby svobodně a volně poletoval v oblacích k potěše každého, kdo ho uvidí.

Jednoho dne spatřila ptáčka jedna žena a zamilovala se do něj. Užasle pozorovala, jak létá, srdce jí přitom bušilo a oči zářily štěstím. Vybídla ho, aby létal s ní, oba pak v dokonalé harmonii poletovali mezi mraky. Obdivovala ho, zbožňovala a uctívala.

Jednou ji napadlo: co když zatouží poznat vzdálená pohoří? Dostala strach. Strach, že s jiným ptáčkem už nic podobného nepozná. Ale pocítila i závist, záviděla ptáčkovi, že umí létat...

Cítila se opuštěná.

Uvažovala: "Nastražím past. Až se ptáček objeví příště, už ho nepustím."

Ptáček ženu také miloval, přiletěl druhý den, uvízl v pasti a ocitl se v kleci.

Celé dny se na něho dívala. Tady byl, předmět její lásky, ukazovala ho přítelkyním a ty říkaly: "Teď máš úplně všechno." Jenže v ní se odehrávala zvláštní proměna: protože byl ptáček její a už ho nemusela dobývat, ztrácela o něho zájem. Ptáček nemohl létat a naplňovat smysl vlastního života, a tak scházel, ztrácel lesk a začínal být ošklivý - a žena si ho přestala všímat, jen ho krmila a uklízela mu klec.

Jednoho krásného dne ptáček zemřel. Byla hluboce nešťastna a nepřestávala na něho vzpomínat. Ale nepředstavovala si ho v kleci, nýbrž jako tenkrát, když ho viděla poprvé létat spokojeně v oblacích.

Kdyby se sama nad sebou zamyslela, uvědomila bys si, že ji na ptáčkovi přitahovala právě jeho svoboda, energie skrytá v jeho křídlech, ne jeho fyzická existence.

Její život ztratil bez ptáčka smysl a  na dveře jí zaklepala smrt. "Proč jsi přišla?" zeptala se smrti.

"Abys s ním zase mohla létat v oblacích", odpověděla smrt. "Kdybys ho nechala odlétat a zase vracet, milovala a obdivovala bys ho ještě víc, ale abys ho teď mohla znovu vidět, potřebuješ mne."

Vybírejte svým blízkým blechy!

 autor Tomáš Hajzler, převzato od http://blog.peoplecomm.cz