

















 | |
Malá a velká krabička NEW
Boží úkryt
Podmínky úspěchu
Vklad do budoucnosti
Jak zbourat zdi kolem Vašeho srdce
Také se považujete za slepici?
Žába a štír
Já Jsem tu - báseň J.D.Freemana
Milujte sami sebe
Poučení pro rok
2008
Jak nás šálí zrak
Máte se dost rádi?
Několik citátů
o přátelství
Pár myšlenek o přátelství
Poslední možnost
Odpuštění - Proč a jak odpouštět aneb odpuštění
neschvaluje zlo
Krátká a dlouhá
cesta
14.listopad - Den vděčnosti
Výhra v loterii
Protéza
Příběh dvou miminek
Jak zbourat zdi kolem vašeho srdce
Jizvy
Cílem je cesta
Jak
mluvíme
Rizika
Devět
kroků jak používat fialový plamen ve svém životě
Deprese je transformační brána
Příznaky vzestupu
Právě dopadající
energie
Dopis
od Boha
Proměny Ega
Kdo byl tajemný Saint Germain
Saint
Germainův Dar fialového plamene
Zrození
a umírání
Přátelství
Z knihy PŘIJÍMÁNÍ BOHA – D.N.Walsh
Adresa galerie autora obrázku: www.jimwarren.com
|
Dopis od Boha
Pozoroval jsem Tě ráno, když jsi
vstával a doufal jsem, že si se mnou budeš chtít chvíli povídat, i kdyby
to mělo být pouhých pár slov. Doufal jsem, že se mě třeba zeptáš na můj
názor nebo mi poděkuješ za něco dobrého, co Tě včera ve Tvém životě
potkalo. Ale všiml jsem si, že jsi byl příliš zaneprázdněný hledáním
toho správného oblečení, které si máš dnes vzít na sebe.
Když jsi běhal po domě a chystal
se, věděl jsem, že by se mohlo najít několik minutek, aby ses zastavil a řekl
mi „ahoj“, ale nevyšlo Ti to. V jednu chvíli Ti vybylo čtvrt hodiny
a neměl jsi nic na práci, jen jsi seděl v křesle. Pak jsem viděl, že
jsi najednou vyskočil na nohy. Myslel jsem, že teď si chceš se mnou popovídat,
ale Ty jsi místo toho běžel k telefonu zavolat kamarádovi, aby ses dozvěděl
nějaké nejnovější drby. Čekal jsem trpělivě celý den... Ale měl jsi
tolik různých aktivit, že sis nenašel chvilku, aby ses mi s čímkoli
svěřil.
Všiml jsem si, že před obědem
ses rozhlížel kolem sebe, možná, že ses cítil rozpačitý mluvit tam se
mnou, takže snad proto jsi nesklonil hlavu k modlitbě. Zahlédl jsi přes tři
nebo čtyři stoly nějaké přátele, kteří se mnou hovořili krátce před jídlem,
ale Ty jsi to neudělal. Ale to je v pořádku. Do večera zbývá ještě
dost času a já stále doufám, že si popovídáme.
Šel jsi domů a vypadalo to, že máš
hodně věcí na práci. Když jsi jich pár udělal, zapnul sis televizi. Nevím,
zda máš či nemáš rád televizi, vím jen, že ať tam běží cokoli, trávíš
před ní denně spoustu času, o ničem nepřemýšlíš, jen si prostě užíváš
program, který dávají. Trpělivě jsem čekal, zatímco ses díval na telku a
večeřel, ale opět sis na mě nevzpomněl.
Večer jsem viděl, že se cítíš
už příliš unavený. Poté, co jsi popřál dobrou noc své rodině, padl jsi
do postele a v ten moment usnul. To je v pohodě, možná jsi vůbec
nezaznamenal, že jsem tam celou dobu s Tebou. Ale já mám mnohem víc trpělivosti
než si vůbec dovedeš představit. Rád bych i Tebe naučil, jak být stejně
trpělivý s ostatními.
Tolik Tě miluji... Každý den čekám
na Tvé sklonění hlavy, modlitbu, myšlenku či
kousek vděku z nitra Tvého srdce. Víš, je to těžké vést stále
jen jednostranný rozhovor...
Hleďme, opět se probouzíš. Zase
znovu na Tebe budu trpělivě čekat s ničím jiným než čistou Láskou.
A s vírou, že dnes mi budeš moci věnovat trochu svého času. Měj krásný
den!
Tvůj
přítel
Bůh
(překlad
K. Kohoutová, převzato z www.inspiration4everyone.com
)

|
Máte se dost rádi?
Uvědomujete si, že jste pro sebe tím nejvzácnějším nástrojem,
který je vám k dispozici? Pečujete o sebe tak, jak pečujete o své auto,
domácnost, děti, partnera nebo partnerku? Jste jedineční – pro sebe
zcela jistě, ale i pro druhé. Nikdo jiný nemůže zastat roli a úkoly,
které ve stvoření zastáváte právě vy.

Hledat univerzální smysl života nemá cenu, my jsme celý svět nestvořili,
takže ho v celistvosti ani pochopit nemůžeme. Můžeme – a měli bychom
– však hledat svůj individuální smysl. V čem jsme dobří, v čem nejlépe
prospíváme ostatním, světu.
Žádný z nás nemůže umět všechno. Proto jsme vzájemně provázáni
a žijeme ve společné závislosti na sobě. Často však sami sebe dáváme
na druhé místo, jako bychom byli méně důležití než druzí. Nejsme však
ani důležitější než oni, ani méně důležití.
Ježíš
Kristus pravil „Miluj bližního svého jako sebe samého“. Neřekl miluj
bližního svého VÍCE než sebe sama. Podle toho, jak máme rádi sami sebe,
tak dokážeme milovat druhé. Když jsme nešťastní, činíme tím druhé
šťastnými? Nechtějí spíš, abychom byli šťastní?
Když sami sebe nemáme rádi, nemáme rádi ani druhé. A opět jsme u
toho: jak miluješ sama sebe, tak miluješ i druhé.
Učte se mít rádi. Chovejte se k sobě laskavě. S porozuměním přijímejte
své chyby, neodsuzujte se za ně. Druhému většinou pochybení promíjíme,
sami sebe za chyby kolikrát až trestáme. Byli bychom na druhé také tak zlí?
Dáváme tím podvědomě najevo, jak jsme ušlechtilí?
Vidíme kolem sebe v dnešním světě obrovskou spoustu sobectví,
netolerance, neporozumění. Vypovídá to o nedostatku lásky. Kdo se má rád,
nebojí se, že bude trpět nedostatkem. Na druhou stranu ten, kdo se bojí
trestu, své teritorium a dosažené pozice brání jako buldok a bojí se,
aby ho o něj někdo nepřipravil.
Chovejte se k sobě tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovali ostatní.
Učte se sami sebe pochválit a chvalte i druhé, když udělají nebo řeknou
něco, co vás potěší. Většinou když nás někdo chválí, máme
zautomatizovanou tendenci jeho pochvalu shodit, jako že „ále, to přece
nic není…“ Ovšemže to je NĚCO, a my jsme to udělali, dokázali.
Chceme tím dát najevo, jak jsme příkladně skromní?
Učte se mít rádi natolik, abyste byli hrdí na to, čeho jste dosáhli.
Nečekejte, až vám pogratulují druzí, tím jenom přispíváte k tomu,
abyste se na nich stali závislí.

Odpouštějte si – ano, čtete dobře, odpustit nestačí jednou, je to
cyklický proces. Křivdy (domnělé i tzv. skutečné) se z nás odlupují
jaké slupky z cibule.
Neklaďte na sebe přílišná očekávání. Netrestejte se za to, že
nevylezete na Kilimandžáro, nepřeplavete kanál La Manche, nenaučíte se
laponsky, ale i že s vámi nechce být ten nebo ta, pro které vzplálo vaše
srdce, že jste něco zapomněli udělat, že nedokážete zhubnout (nebo
pravidelně jíst) a tak dále (doplňte dle vlastní potřeby).
Odnaučte se říkat „měl/a jsem, mohl/a jsem, nemusel/a jsem…“ –
ano, mohli jste nebo měli, ale l čemu vám prospívá takovéto neustálé
samovyčítání a plísnění se? Přiblíží vás to o něco blíž ke světlu?
Stáváte se výčitkami svědomí lepšími bytostmi? Tak, jako odpouštíte
druhým, odpouštějte si sobě vlastní nedostatky a chyby; třeba v očích
druhých vůbec chybami nejsou.
Mějte se rádi natolik, abyste se dokázali za sebou ohlédnout a říci
si, že jste prožili kus užitečného, hezkého, příjemného a zajímavého
života. Že jste něco dokázali. Že jste něco uskutečnili, zrealizovali.
Nemusejí to být jenom velké věci, ale počítá se i dobré jídlo, peníze,
které jste si vlastní prací a schopnostmi vydělali, každý chvíle strávená
s milovaným člověkem.
Mějte se rádi natolik, abyste dokázali uznat, že se vám něco
nepovedlo, a současně tím sami sebe neodsoudili k zatracení a nepropadali
ze sebe depresi. Koneckonců, udělali jste to, co v té době bylo ve vašich
silách, schopnostech a možnostech. A nikdo nejsme všemocný, každý umíme
něco jiného, co dohromady dává úžasnou mozaiku tvořící velké dílo.
Mějte se rádi natolik, abyste v sobě pěstovali vnitřní sílu, díky níž
dokážete změnit to, co změnit jde, a přijmout to, co změnit nejde.
Naučte se být sami sobě nejlepším přítelem. Chtěli byste spolu žít,
vybrali byste si sami sebe za životního partnera? Proč ano, a proč ne?
Soustřeďte se víc na to, co se vám na sobě líbí. Vaše nedostatky se začnou
tím, jak je nebudete vyživovat svojí pozorností, pozvolna rozpouštět.
Když budete svým nejlepším přítelem, tak tím získáte spolehlivého
parťáka pro oslavy svých vítězství, i kamaráda, který vás podrží,
když selžete.
Mějte se rádi natolik, abyste si dovolili být úspěšní, a dosažený
úspěch si přiznali, vychutnali si ho a dokázali se z něj radovat.
Mějte se natolik rádi, abyste byli vděční za to, že jste takoví, jací
jste: originální, jedineční, bezstarostní, hraví a spokojení. Pak budou
i ti ostatní kolem vás. Začít však musíme každý u sebe.
A v nespolední řadě se mějte rádi natolik, abyste svému vnitřnímu
světlu dovolili naplno zářit a svojí láskou k sobě rozpusťte podvědomý
strach být sami sebou.
Mějte se rádi
Mějte rádi to, co děláte
Mějte rádi to, v co věříte
Mějte rádi svůj život
Mějte rádi své myšlenky a emoce
Mějte rádi toho, kým jste
Mějte rádi to, co jste
Buďte vděční za to, že se dokážete mít rádi...
© Ivana Muková, převzato od jitro.bloger.cz

Boží
úkryt
Legenda
nám vypráví, jak se Bůh na začátku všeho času rozhodl skrýt ve světě,
který sám stvořil.
Přemítal,
jak svůj plán co nejlépe uskutečnit a mezitím se kolem něj shromáždili
andělé.
„Chci
se skrýt ve světě, který jsem stvořil,“ svěřil se jim. „Musím si najít
nějaké místo, které nelze jen tak snadno objevit. Pozemští tvorové začnou
rozvíjet své duševní schopnosti a lépe všemu porozumí, když po mně
budou pátrat.“
„Co,
kdyby ses schoval hluboko pod zemí?“ navrhl první anděl.
Bůh
se na chvilku zamyslel a potom odpověděl: „Ne. Nepotrvá to dlouho a lidé
se naučí, jak dolovat v zemi a jak pod povrchem nalézt veškeré
poklady, které se tam ukrývají. To by mne našli velice brzy. A neměli by
dost času na to, aby zmoudřeli.“
„A
co kdyby ses jim schoval na Měsíc?“ navrhl druhý anděl.
Bůh
si nechal projít hlavou i tento nápad a potom řekl: „Ne. Potrvá to sice o
něco déle, ale oni se za nějakou dobu naučí létat vesmírem. Přistanou na
Měsíci a odhalí jeho tajemství. To by mne našli velice brzy. A neměli by
dost času na to, aby zmoudřeli.“
Andělé
poté váhali, jaké další místo navrhnout. Rozhostilo se dlouhé ticho.
„Já
už vím!“ pípl nakonec jeden z nich. „Co kdyby ses ukryl v jejich
vlastních srdcích? Nenapadne je, aby hledali tam!“
„To
je ono!“ zvolal Bůh, celý potěšený, že nalezl dokonalý úkryt. A tak se
Bůh tajně skrývá hluboko v srdcích každého z Božích tvorů
– do té doby, než toto stvoření nezmoudří na duchu a nepochopí. A to do
té míry, že se odváží velké cesty do tajemného nitra vlastní bytosti. A
zde najde lidská bytost svého Stvořitele a splyne s ním v jedno na
věky věků.
Převyprávěno
podle lidového příběhu - z knihy Radost pro duši (Margaret Silfová), převzato
od www.zdravi-svetlo.wz.cz

Proměny ega
Poslední překážkou žití přirozeného stavu pravdy je velmi zjemnělé ego, které chce zkušenost žití poznání. Chce „vědomě“ žít nesmírnou slast sat-čit-ánanda.
Je tedy poznání nevědomé? Nikoliv, ale potíž je v tom, že člověk chce jako oddělená jednotka zažívat něco velkého, nekonečného. Jak by to ale bylo nekonečné, když to on chce zažívat? Teoreticky „ví“, či spíše uznává, že je to v něm, že on do pravdy, do jednoty také patří, ale zcela rozpustit se v tom ještě neumí. Připomíná to vědomí housenky, která chce létat jako motýl a vědět o tom. Napřed se ale musí zakuklit, vzdát se svého housenčího života. Pak se opravdu motýlem stane-s vědomím motýlím, nikoliv již housenčím, omezeným.
Během procesu sebeuvědomování projde ego člověka mnoha proměnami. Zprvu je hrubé, materiální, postupem dozrávání se zjemňuje, produchovňuje. Podoby ega se stávají stále jemnějšími, ale tím pro hledajícího i záludnějšími. Ty hrubé člověk snadno poznává, vždyť se na to také zaměřuje ve své duchovní praxi. Bdělá pozornost, pročišťování charakteru, soustředění mysli-tomu se již dlouho učí. Avšak jemné formy ega, jeho rafinované proměny poznává jen velmi pomalu. Jak na to má jít? Celý život a mnoho životů se snažil poznání dosáhnout. Chce zažívat jednotu, ale sám se z ní vylučuje svou touhou, svým chtěním to vychutnávat, zažívat, vědět o tom v egu. A nyní, když to již občas zažívá, neví, jak dál. Občas a někdy i dosti často, jednotu zažívá, ale vždy mu ještě uteče. Opakovaně se snaží a musí se snažit hlavně z počátku. Zažívá chvíle beznaděje, zatímco ještě včera byl šťastný a svobodný. Proč tomu tak je? Pro chtění zažívat. Jak tedy dál? Sebeobětováním se vzdát chtění TO zažívat. A pak se vzdát i sebeobětování.
JEN BÝT A NECHAT BÝT.
Autor: Míla Tomášová (Světlo vědomí) převzato od
http://evamarvanova.sblog.cz


Rizika
Smíchem se vystavujeme nebezpečí,
že budeme vypadat jako blázni.
Pláčem se vystavujeme nebezpečí,
že budeme sentimentální.
Tím, že se snažíme dosáhnout
něčeho nového, se vystavujeme nebezpečí vlastní zodpovědnosti.
Projevováním citů riskujeme,
že odhalíme sami sebe.
Tím, že odhalíme své představy
a sny riskujeme, že je ztratíme.
Tím, že milujeme, se
vystavujeme nebezpečí, že nebudeme milováni.
Žít znamená riskovat, že
zemřeme.
Doufat znamená riskovat, že
propadneme zoufalství.
Pokusit se o něco znamená
riskovat neúspěch.
Ale je zapotřebí riskovat,
protože největším hazardem v životě je neriskovat nic.
Člověk, který v životě nic
neriskuje, nic nedělá, nemá nic a ničím není.
Tito lidé říkají, že se
vyhýbají trápení a bolesti, ale nemohou se nic naučit, cítit, měnit se, růst,
milovat, žít...
Stávají se otroky, spoutanými
svými postoji.
Ztratili svou svobodu.
Pouze člověk, který riskuje,
je svobodný.
Od neznámého autora, převzato
z knihy 12 kroků


Jak mluvíme
Říká se, že „mluvíme jak nám zobák narost“.
V praxi to znamená, že mnohdy bezmyšlenkovitě přejímáme od
rodičů, sourozenců a kamarádů slova a slovní obraty, nad kterými, když
se nad nimi skutečně zamyslíme, nám až zatrne. Je to tak silný zvyk používat
některá slova, že přestože se vědomě rozhodneme to nedělat, každou chvíli
nám vyklouznou z úst.
O čem to vlastně hovořím? O něčem zdánlivě tak „normálním“, jako
jsou třeba slova: hrozně, strašně, děsně, šíleně, příšerně…
„Bylo to tak šíleně krásné!“ nebo „Jsem děsně zamilovaná“ či
„On je tak hrozně šikovný!“… Příkladů by
se našlo „strašně“ moc! :-)
Možná si řeknete, proč se něčím takovým zabývat, vždyť tak hovoří všichni.
I mně každou chvíli takovýto jazykový zlozvyk uletí. Ovšem sama se v ten
moment otřesu, jak je to silné a negativní. Proč přiřazujeme k něčemu
pozitivnímu a krásnému hned něco negativního? Třeba slovo „strašně“
je odvozeno od slova strach. A ten je jednou z nejsilnějších negativních
emocí. Co to tedy znamená, když druhého člověka „tak strašně
milujeme“? V čem všem je obsažen ten strach? V našem strachu z toho
vztahu, v tom, co si představujeme, že je láska, v tom, jakým způsobem
druhého milujeme či jsme na něm závislí. Budeme-li takovouto větu – lépe
řečeno naší objednávku do Vesmíru – vyslovovat s patřičnými
emocemi, můžeme si být jisti, že se nám naše přání vyplní a za chvíli
to naše milování bude opravdu strašnééé. :-( A na koho se budeme zlobit?
A jak je to třeba s obvyklými přáními k narozeninám či svátkům?
Naše oblíbené české „vše NEJ!“. Co že nám to vlastně ten dotyčný
přeje? To nejlepší zdraví, největší radost či nejtěžší nemoc, nejhorší
výsledky ve škole nebo největší žal?
Vědomé prožívání života, každého přítomného okamžiku přináší
radost a osvobození. Zkusme to dělat stejně i s naší mluvou, používat
vědomě náš krásný jazyk. Vždyť je tolik jiných slov, které nesou
pozitivní náboj: Můžeme milovat srdečně, plně, velmi, čistě, láskyplně,
radostně, něžně… Zkusme to. A když to náhodou nevyjde a nějaké to
negativní slůvko, které jsme zvyklí od mládí používat, do naší řeči
vklouzne, v duchu ho můžeme přeškrtnout s vědomím, že ho tím
vyjímáme z Vesmírného zákona jeho uskutečnění. A co se stane pak?
No pak si přeci s láskou odpustíme, protože se máme velmi rádi...
Kristina Kohoutová


Cílem je cesta
Mám dva dva velké koníčky, dvě krásné životní lásky.
Jednou jsou pejskové a druhou prkna, jež znamenají svět. Potkalo mě to štěstí,
že jsem si mohla v dospělosti obě své lásky dopřát. Doma máme dnes
pět pejsků a již dlouhá léta hraji a režíruji v amatérském
divadelním souboru v Plzni. Jen se mi během let změnil přístup k tvorbě.
Dříve jsem stála o to, abych v divadle vynikla, byla jsem ambiciózní.
(Myslím, že jsem si tím potřebovala zdvihnout sebevědomí.) Většinou to
vyšlo, jezdili jsem na přehlídky a já sbírala ocenění. Chvilka „slávy“
- jak pomíjivé… Kolikrát jsem měla šanci poznat, že ačkoli přišel
vytoužený úspěch, žádné štěstí mi nepřinesl. Snad jen kratičké
uspokojení. Hry, které jsem režírovala, byly sice úspěšné, ale vykoupené
bojem s představiteli jednotlivých rolí. Jak často nebyli připravení,
neuměli text, nepřišli na zkoušku… Jak špatně jsem to jako režisérka
snášela…
Pak přišlo mé období hledání sebe sama. Divadlo jsem na delší dobu odložila,
necítila jsem potřebu ho dělat. Nakonec jsem se do
nastudování nové hry sice pustila, ale práci jsem záhy na rok přerušila,
protože jsem byla hodně zaneprázdněná, ale především jsem si potřebovala
v sobě leccos vyřešit. Odjela jsem v té době do Indie a to byl
pro mne skutečný zlom. V té době vše v mém životě nabylo jiných
hodnot. Po roce jsem se k práci se souborem vrátila, ale tehdy už s jinou
motivací než dřív. Přestalo mi záležet na úspěchu hry, důležitá byla
každá zkouška a každý herec. Důležité bylo, aby se v roli dobře cítili,
abychom všichni chodili na zkoušky rádi. Přestala jsem řešit kdy bude hra
hotová, důležitá pro mne byla ta setkání. A když náhodou na zkoušku přišel
někdo, komu bylo zrovna „ouha“, šlo zkoušení stranou a prostě jsme jen
poseděli a popovídali. Najednou se zkoušky proměnily v něco nádherného.
A i když jsem už jako režisér nebyla tak direktivní, přesto šla práce
paradoxně kupředu lépe než za starých časů.
Dnes už máme pár měsíců po premiéře. Možná, že jsme na přehlídce
neuspěli tak dobře jako s předchozími hrami. Ale to je naprosto
nepodstatné. To důležité je, že jsme společně prožili něco nádherného,
měsíce krásné práce a přátelství. A výsledkem je pocit vzájemné lásky
a sounáležitosti a inscenace, ve které jsou všichni rovnocenní, všichni
stejně dobří. A naši milí diváci to cítí a vnímají. Snad i to je důvodem,
proč se přijdou mnohdy podívat i vícekrát a přivádí své kamarády a známé.
A my pro ně všechny hrajeme s láskou a radostí. Prostě se jen dělíme
o to, co nám tato hra dala. A diváci nám zas vracejí svým smíchem a
potleskem radost, kterou cítí z jeviště. Představení se pro nás
stalo oslavou.
Zjistila jsem, že není cílem vyšplhat se na nějakou vysokou překážku.
Protože cesta k ní bude nejspíš hodně trnitá, budeme trpět, protože
k cíli bude tak daleko a na vrcholu nakonec zjistíme, že to byla jen
pouhá iluze, že dorazíme k cíli. Za tímto vrcholem bude totiž zas další
překážka a pak další a další. Díky divadlu a dalším životním zkušenostem
jsem zjistila, že cílem je sama cesta. Někdy není jednoduchá a snadná, ale
když se staneme vědomými pozorovateli, tak v kterýkoli moment najdeme
tolik věcí, ze kterých je možno se radovat. Tolik věcí, které tak snadno
přehlížíme a považujeme za normální a samozřejmé. Dnes se raduji z toho,
že mě nožičky nesou a nepřehlížím přes zdánlivý vrchol cestu, po které
kráčím. A můj život se proměnil. To, co jsem dřív považovala za cíl,
se proměnilo v pouhá zastavení na pouti, která sama o sobě je vším.
Je to krásné probuzení!
Přeji Vám všem, abyste každý den, každý moment Vašeho života prožívali
tak, jako byste se narodili právě a jen pro něj.
S láskou a hlubokou úctou Kristina
PS: Pro Ty z Vás, kteří jste plzenští a měli byste chuť se s námi
přijít potěšit na představení, uvádím stránku http://www.divadlodialog.cz/
, kde je možné si vstupenky zarezervovat. Hra se jmenuje Perfect Days a je od
skotské autorky Liz Lochhead. Jste srdečně zváni, hrajeme s láskou pro
sebe i pro Vás!


Jizvy
Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi prudkou povahu. Otec mu
dal krabičku hřebíků a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče
jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu přes
třicet hřebíků. Během několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a
počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší
ovládat zlost, než stále běhat zatloukat hřebíky do plotu.
Nakonec přišel den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Běžel se
pochlubit otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík,
když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely, chlapec postupně hřebíky
vytahoval až po čase mohl říct otci, ze v plotě nezůstal ani jeden hřebík.
Tehdy vzal otec chlapce za ruku a šli se spolu podívat k plotu. Tam mu řekl:
"Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten
plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když někomu řekneš něco ve
zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy jako zůstaly tyto díry v plotě.
Je to jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na
tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená
slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné
drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš
starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své
srdce."


Příběh dvou miminek
Neznámý autor
Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto,
abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec
mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba
budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst
pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti
řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme
tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil.
Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost
v temnotě.
- No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně
uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe
být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní
žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděl,
takže je jasné, že žádná není.
- Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit,
jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás
čeká až potom…
převzato od www.zivotni-energie.cz


Protéza


Výhra v
loterii


Vklad
do budoucnosti
Žil
jednou jeden bohatý muž, jenž netoužil po ničem jiném než po tom, aby
prokazoval dobro lidem. Obzvláště pak těm, kdo pro něj pracovali.
Povšiml
si, že jeden z jeho dělníků – byl to tesař – je nesmírně chudý
a sotva uživí rodinu! Povšiml si, že chatrč, v níž muž žil se ženou
a dětmi, se nezadržitelně rozpadá. Před zimou a poryvy deště jim už
nemohla poskytnout úkryt. S tesařem a jeho rodinou nesmírně soucítil.
A nakonec dostal nápad.
Jednoho
rána si k sobě tesaře zavolal a přikázal mu: „Chci, abys mi postavil
krásný dům,“ pravil. „Penězi na něm nešetři a na každou práci,
kterou tam bude třeba udělat, sežeň jen ty nejlepší řemeslníky. Já se
teď musím vydat na cesty a po nějakou dobu budu pryč. Přeju si ale, aby byl
dům do mého návratu hotový.“
Tesaře
potěšilo, že dostal takový úkol. Okamžitě se pustil do práce. Rozhodl se
však – protože věděl, že bude pán pryč, že na zadané stavbě pořádně
vydělá. A tak škudlil, kde se dalo, místo aby najímal ty nejvyhledávanější
řemeslníky a kupoval jen ten nejkvalitnější materiál. Pán se to nikdy
nedozví a on si může ponechat rozdíl a vydělat spoustu peněz pro sebe!
A
tak postavili dům. Zvenku vypadal nádherně. Tesař však moc dobře věděl,
že to není poctivá stavba. Střešní trámy nebyly pevné a nezapadaly do
sebe zrovna přesně. Cihly na ni koupil druhořadé, takže se začnou co nevidět
drolit. Tašky byly vyřazené zmetky z lomu. A na práci najal za mizernou
mzdu nezkušené dělníky.
Pak
se vrátil domů pán a vydal se na prohlídku domu. „Splnil jsem váš příkaz,
pane,“ chlubil se tesař. „Použil jsem ty nejlepší materiály a zaměstnal
špičkové řemeslníky.“
„To
rád slyším,“ řekl mu pán. „Tady máš klíče. Ten dům teď patří
tobě. Je to můj dar pro tebe a tvou rodinu. Kéž ti slouží jako útulný
domov až do konce života!“
A
v nadcházejících letech bylo tesaře často slyšet, jak si bručí pod
vousy: „Vědět tak, že ten dům byl určený mně…!“
Převyprávěno
podle lidového příběhu- z knihy Radost pro duši (Margaret Silfová),
převzato od:



Leslie Fieger
1. Denně věnujte čas reflexi, kontemplaci, meditaci, ztišení. Zakotvete
se ve vědomí sebe sama.
Protože vše, co existuje, povstalo z nekonečna, měli byste se s nekonečnem
důvěrně seznámit, abyste získali to, co chcete. Meditace vás propojí s vaší
podstatou i s tajemným božstvím. Učte se meditovat a naučte
se to dělat denně, udělat si z toho zvyk. Pozorování své vnitřní
podstaty a okolního světa vede k moudrosti.
2. Získejte kontrolu nad svým fyzickým, emočním, mentálním i duchovním
tělem.
Zakažte si nechat se rozptylovat a znejisťovat ostatními lidmi, vaší
kulturou, událostmi nebo okolnostmi. Vy jste vy. Vlastníte se. Ovládejte
se. Myslete si to, co sami chcete. Ciťte se, jak chcete. Věřte tomu, o čem
se rozhodnete, že je to pro vás to nejlepší. Vytvořte si vlastní ideály.
Definujte si svůj vlastní záměr. A žijte pro něj.
3. Vyviňte si silné sebehodnocení. Naučte se se milovat.
Poznejte se. Jste výjimečnou bytostí. Jste unikátní v celém
vesmíru. Jste zvláštní. Jste posvěcený. Poznejte, kdo jste, a milujte
to, co jste. Sebeláska není egocentrismus, je to prostě pochopení vaší
posvátnosti.
4. Myslete za sebe. Vyhněte se obecným názorům. Využívejte svoji tvořivou
představivost.
Rozhlédněte se. Chcete-li být průměrní, „normální", pak přemýšlejte
stejně, jako ostatní. Chcete-li od života více, naučte se myslet za
sebe. Nedovolte, aby se vaše kultura stala vaším kultem. Určujte si
sami své zaměření.
5. Stanovte si cíle. Vytvořte si svůj vlastní „plán hry". Napište
si ho.
Napište si svoje cíle, je to velmi důležité. Definujte je. Potvrzujte
si je. Pokud selžete při vytvoření plánu, je to jako byste si naplánovali
selhání. Ujasněte si své ideály a cíle a pak si je napište.
Noste je s sebou. Často se k nim vracejte. Sledujte své pokroky.
Naplánujte si úspěch.
6. Dělejte to, co je zapotřebí udělat. Vyviňte si sebekázeň.
Staňte se svým vlastním žákem. Nedovolte si nechat se čímkoliv vyrušovat nebo
být líný udělat to, co je zapotřebí k dosažení vašeho cíle.
Buďte ukáznění, abyste byli to, co potřebujete být, a dělali
to, co potřebujete udělat, abyste měli to, co chcete mít.
7. Pomáhejte. Myslete tak, aby všichni získali. Hledejte cestu, jak
pomoci k úspěchu
a štěstí ostatním.
Lidé získávají úspěch, když dávají ostatním to, co chtějí.
Najděte přání či potřebu druhých a pak ji splňte. Zkoumejte své
vlastní ideály. Jsou i další, kteří mají stejné tužby? Najděte způsob,
jak dát ostatním to, co je v souladu s vašimi sdílenými ideály,
a budete úspěšní.
8. Vzdělávejte se, pak své znalosti využívejte a aplikujte. V
aplikovaných znalostech je síla.
Buďte moudří. Aplikujte to, co se učíte, do svého života. Mnoho lidí
zná tajemství štěstí a úspěchu, ale neaplikují je, a jsou pak
zklamáni nedostatkem harmonie ve svých životech.
9. Buďte visionářští. Myslete dopředu. Využívejte zkušeností. Žijte
každý okamžik.
Tvořte si budoucnost. Využívejte své představivosti. Staňte se
visionáři. Vypněte televizi a zapněte své vnitřní vize a představy.
Učte se z úspěchů druhých. Učte se z chyb druhých. Vše,
co vidíte, bylo vytvořeno v minulosti. Využívejte minulost, ale
nenechte ji, aby využívala vás. Žijte plně v současnosti. Představte
si svou ideální budoucnost. Zrealizujte ji.
10. Užívejte svůj čas moudře. Žijte vyváženě. Buďte, čiňte, mějte.
Pamatujte na čas pro hru. Podporuje funkci obou vašich mozkových hemisfér,
které se tak naučí využívat větší prostor mozku. Plánujte, nacvičujte
a konejte. Netravte veškerý čas konáním, předně buďte.
Frenetická aktivita je známkou těch, kteří se rozhodli pracovat tvrdě
místo chytře. Úspěšní jsou ti, kteří věnují stejně času bytí a přemýšlení
jako konání, ti, pro které je práce hrou.
11. Říkejte svoji pravdu. Žijte svůj svět. Říkejte to, co máte
opravdu v úmyslu, mějte opravdu v úmyslu to, co říkáte.
Nadprůměrní lidé hovoří o ideách, průměrní lidé hovoří o věcech,
podprůměrní lidé hovoří o ostatních lidech. Mluvte o své pravdě,
svých ideálech, o tom, co si přejete, aby se stalo. Neztrácejte
příliš mnoho času hovorem o tom, co už se stalo, co už existuje.
To vás činí průměrnými. Nechte ostatní lidi žít jejich životy. Neztrácejte
čas mluvením o nich. Možná vám radili, abyste nemluvili o sobě.
Je to špatná rada. Mluvte vždy a především o svých vlastních
pravdách. Jinak skončíte žitím životů někoho jiného.
12. Buďte rádi na světě. Buďte teď a tady. Buďte duchovní
bytostí.
Štěstí nepřichází se zítřejším východem Slunce. Je k dispozici
pouze teď, v každém okamžiku. Zpomalte dostatečně, abyste si ten
okamžik mohli užít, a každý následující vám přinese další
zisk. Buďte vděční za to všechno, co máte právě tady právě teď. Příští
okamžik vám pak v takovém případě přinese ještě více.
převzato od www.tipyainspirace.cz
Krátká
a dlouhá cesta
Všechny cesty duchovního hledání se dělí do dvou tříd. První je základní,
elementární, druhá pro více pokročilé. Pro začátečníky je dlouhá
cesta. Aby přinesla výsledky, vyžaduje dlouhou dobu, je na ní zapotřebí
mnoho práce, která vyžaduje velké úsilí. Druhá je krátká cesta. Výsledky
se dosahují mnohem rychleji, je to v určitých případech snazší cesta, vyžaduje
mnoho práce.
Angličan PhDr. Paul Brunton (1898-1981) dlouhá léta cestoval a žil v zemích
Orientu, kde studoval náboženství, mysticismus, jógu a východní filozofii.
Následující text je záznamem jeho přednášky na téma dlouhé a krátké
cesty (stezky) k duchovnímu probuzení.
Porovnání obou cest
Jedna tedy říká, že jste člověk, druhá, že jsme zakořeněni v Bohu.
Při dlouhé cestě pracuje ego. Žák si myslí, že je egem a vyvíjí soustředění
ve snaze zlepšit sám sebe, stávaje se čistším a čistším. Říká: tuto
práci dělám já. Domnívá se, že očišťuje sebe a zlepšuje kvality ega.
Ale je to stále ego. Stoupá od nižší části k vyšší části ega a stává
se zduchovnělým egem. Hledá gurua.
Krátká cesta je odlišná, protože zde není představa ega, je zde jedině
Nadjá, není zde toužení (náležející k dlouhé cestě) ale ztotožnění,
není tu dokonce ani snaha. Krátká cesta se nezabývá časem (představou času)
a proto také ani pokrokem. Zabývá se jen bezčasým Nadjá. Není zde představa
pokroku ani touha, na tom zde nezáleží. Pravé já je vždy neměnné. Pokrok
ale obsahuje změnu. Všechny otázky a problémy zde mizí, protože tázajícímu
se egu (intelektu) není dovoleno být činným.
Na dlouhé cestě žák chce gurua, hledá ho, je na něm závislý a guru mu
pomáhá k pokroku. Na krátké cestě je guruem Nadjá a žáci závisejí přímo
jen na Nadjá a problém gurua nepřichází. Guru je venku mimo ně ale Bůh je
uvnitř. Na krátké cestě nejsou žáci závislí na guruovi, intelektuálně
jsou na něm nezávislí. Jestliže guru zemře nebo zmizí, netrápí se tím.
Je zde skutečné spoléhání na Boha. Ne na lidskou bytost, ale na vašeho
Ducha.
Proč neučí každý učitel krátké cestě?
Odpovědí je, že lidé nemají dost síly vzdát se ega a nejsou ochotni
obrátit se najednou ke světlu. Je to oběť. Aby jim to bylo umožněno, dlouhá
cesta je učí zeslabovat ego stupeň po stupni. Na dlouhé cestě docházejí k
pokroku jen proto, aby dosáhli bodu, kde pro ně bude snazší se ega vzdát.
To je jeden z nejdůležitějších důvodů. Dlouhá cesta připravuje žáka k
tomu, aby mohl mít užitek z krátké cesty, jinak by nebyl schopen krátkou
cestou jít.
Druhým důvodem je, že ještě nemají takovou sílu soustředění, aby
udrželi mysl soustředěnou na Nadjá. Snad jsou schopni udržet ji po jednu
nebo dvě minuty. Je proto nutné vyvinout sílu vytrvalého soustředění. I
když vidíme pravdu, musíme získat ještě sílu setrvat v soustředění na
pravdu a být v ní upevněni. Vetšina lidí má silnou připoutanost ke světským
věcem a silnou touhu po nich. Jsou jim v cestě, překážejí jim na cestě ke
skutečnosti. Chtějí se držet připoutanosti a tužeb, které přicházejí z
ega, kterého se nechtějí vzdát.
Učitel tedy učí nejprve dlouhou cestu proto, že většina žáků není
schopna sledovat krátkou cestu. Dlouhá cesta tedy existuje proto, aby je pro
krátkou cestu připravila. Nemá význam, aby sledovali krátkou cestu, pokud
nezískali filozofické pochopení, které jim umožní touto cestou jít. I když
jim byla ukázána pravda na krátké cestě, nepoznají ji, nejsou-li k tomu připraveni
studiem a filozofickým myšlením. Nenaučili se, co je pravda, a nemohou ji
ocenit. Nemají filozofickou znalost a chápání, aby viděli rozdíl mezi
pravdou a skutečností a mezi iluzí a omylem. Musí pochopit pravdu i
intelektuálně. To je část dlouhé cesty.
Velice důležitá věc
Jestliže lidé sledují dlouhou cestu a pracují na ní mnoho let, mnozí již
po několika letech shledají, že neudělali pokrok, který očekávali. Na začátku
měli velké nadšení. Očekávali vnitřní zkušenost dávající sílu, poznání
a sebeovládání, ale nezískali je ani po mnoha letech. Naopak - přicházejí
zkoušky, tvrdé strasti života, jako např. smrt v rodině, změny zevního života
ap. Jsou zklamáni a říkají: „Proč mne Bůh vyvolil k utrpení, přestože
sleduji cestu. Mám samé těžkosti." Jsou zklamáni. Nyní může dojít
k některé z následujících věcí:
- Mohou se zcela vzdát hledání, na rok i na více let, nebo na celý život,
a navrátit se k materialistickému způsobu života.
- Mohou si myslet, že šli nesprávnou cestou, že mají nesprávného učitele
nebo že používali špatných metod a hledají tak nového učitele a
novou cestu. Avšak výsledky i s novým učitelem jsou stejné, protože se
stále pohybují v kruhu svého ega. Ego jim brání dostatečně prohloubit
jejich stav světla a moudrosti.
- Může dojít i k třetí možnosti. Pokud se velmi snažili a tvrdě
pracovali zdánlivě zcela bezúspěšně a cítí se unaveni, mentálně i
citově vyčerpáni, vzdají se dalšího snažení avšak nevzdají se hledání.
Jenom pasivně sedí a čekají.
Ti, kteří jsou v této poslední kategorii, jsou pak zcela připraveni
nastoupit krátkou cestu a měli by to učinit. Dokonce i začátečníci mohou
nastoupit krátkou cestu, avšak v praxi ji obvykle shledají příliš obtížnou.
Kombinace obou cest
Nejlepší způsob je od počátku kombinovat obě cesty. Tato kombinace musí
být však přizpůsobená pro každého jednotlivce, protože lidé jsou rozliční.
Není žádné pevné pravidlo platné pro každého. Pro jednoho se hodí
kombinace méně krátké cesty a hodně dlouhé, u jiného je tomu obráceně.
Závisí to na cítění, jejich intuici a na radě, kterou jim dá jejich učitel.
Nakonec stejně každý musí dojít ke krátké cestě.
Učitel dává žákovi to, co žák chápe na své úrovni chápání. Běžná
náboženství jsou směsí dlouhé cesty a krátké cesty. Bohužel však vedou
někdy do zmatku. Např. biblické rčení „Dříve nežli Abrahám, Já
jsem." má dva významy. Nižší znamená reinkarnaci, vyšší znamená:
„Já jsem skutečnost."
Je mnoho zmatku o těchto dvou bodech, jestliže není chápáno, že všechny
nauky se dělí do uvedených dvou kategorií a jaký je mezi nimi rozdíl.
Protiklady mezi oběma cestami
Dlouhá cesta:
- Dlouhá cesta má ego, krátká má Nadjá bez ega.
- Na dlouhé cestě se žáci snaží krok za krokem dostat z temnoty své
nevědomosti.
- Na dlouhé cestě chce mnoho žáků zažít zkušenosti mystické, okultní
a psychické. Je to ego, které je vyžaduje, a vyžaduje rovněž uspokojení
z pokroku. Ego se cítí důležité.
- Je nutno pochopit rozdíl mezi iluzí a skutečností. Největší těžkostí
každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale i
ego jsou iluzí.
- Žáci nevědí, co je ego. Proto Ježíš řekl: „Chcete-li nalézti své
pravé já, musíte popřít sama sebe!", což znamená popřít ego.
Buddha řekl: „Toto není já." Učil mnichy, aby cvičili odříkání
a myšlení na tuto mantru.
- Na dlouhé cestě se žák snaží zdokonalit sám. Zakouší úspěchy a
neúspěchy, vzestupy a pády. Když je zklamán, stane se melancholickým.
Taková situace nemůže nastat na krátké cestě, protože žák má víru
jako malé dítě. Předal celou svou budoucnost Nadjá/Bohu a má dostatek
víry, aby mu důvěřoval. Ví, že učinil správné rozhodnutí a proto
je vždy šťastný. Závisí zcela na této milosti a ví, že vše co přichází,
přichází od nejmoudřejší bytosti za světem. Ať přijde cokoliv, bude
to nejlepší. Vždy se spoléhá na Nadjá, nalézá v něm radost.
Krátká cesta:
- Krátká cesta je bez plánování, intuitivní, jako náhlé osvícení.
- Na krátké cestě není žádná touha po vnitřní zkušenosti jakéhokoliv
druhu. Když jste již ve skutečnosti, není již více žádných přání,
neboť zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale skutečnost nikdy. Nyní
vidíte, proč jsou běžná náboženství pouze pokusy přimět lidi k
tomu, aby začali hledat Boha, ale oni nejsou schopni jít příliš daleko
a příliš rychle.
- Krátkou cestou vede učitel ty, kteří jsou více vyvinutí a méně připoutaní.
V učení Ježíšově a Buddhově nalézáme obě cesty. Lidé mají různé
stupně vývoje a proto si mohou vybrat cestu, která jim vyhovuje.
- Na krátké cestě se nestaráme o reinkarnaci, nepřikládáme jí důležitosti.
- Na krátké cestě potřebují žáci studium filozofie jen pro jedinou věc
- aby pochopili co je skutečnost.
Temná noc duše
Krátká cesta je radostná cesta, cesta štěstí. Právě před tím, než
toto nastane, může žák zažívat temnou noc duše. Cítí se zcela bezmocným,
nepociťuje duchovní skutečnost. Má melancholické období. Nepociťuje
duchovnost a ani po ní netouží. Není ani světský, ani duchovní. Cítí se
osamělý a opuštěný a odloučený od svého gurua, jakoby za stěnou. Má
pocit, že na něho Bůh zapomněl. Tato temná noc duše může trvat krátký
čas, nebo dlouhá léta. Žák není ani schopen číst duchovní knihy nebo o
nich přemýšlet. Cítí se smutným a zklamaným a může se i pokusit o
sebevraždu. V tomto neštěstí mu ani ti, kdož ho milují, nemohou přinést
útěchu. Na obou polokoulích, západní i východní, existuje přísloví,
které říká: „Noc je nejtemnější před svítáním." Člověk v
takové situaci je v nejnižším bodě. Potom mu krátká cesta přinese zpět
radost právě tak, jako když vyjde Slunce.
Důležitou radou v takové chvíli je:
- Musíš mít trpělivost - nebude to trvat věčně!
- Musíš mít naději. Potom dosáhneš lepší úrovně než kdy předtím.
Temná noc duše nepřichází každému hledajícímu. Je to jako stín, způsobený
Sluncem. Když se Slunce objeví v podvědomí, vznikají stíny. Ale to je začátek
velké vnitřní změny. Vše předtím nebyl promarněný čas, práce pokračuje,
ale v podvědomí, aby bylo vykořeněno ego, což provádí Nadjá. Je to známkou
milosti, ale žák se přesto cítí nešťastný.
Praktické rady
Většina lidí musí kombinovat dlouhou a krátkou cestu. Možná jen jeden
den nebo jeden týden (tak jak to bude řídit vnitřní popud) budete na dlouhé
cestě a jiný den na krátké cestě. Váš postoj bude pak zcela pasivní,
protože všechny intelektuální představy (myšlenky) mají jen omezenou
hodnotu. Musíte nyní být vedeni svým vnitřním cítěním nebo intuicí.
Jestliže se lidé ptají, zda mají studovat, odpovědí je, že knihy se
zabývají myšlenkami. Co nám dávají není pravda ale jenom její intelektuální
výklad. Připravují vás k lepšímu chápání. Studujete-li knihy, získávéte
pouze více myšlenek. Nakonec musíte dojít k bodu, kdy nebudete potřebovat
žádné knihy. Jsou různé dobré knihy, ale vždy musíte rozlišovat mezi
dobrým a špatným učením, která mohou být v téže knize promíchána.
Kontemplace
Když učiníme změnu ke kontemplaci, myšlení ustane. To je nejhlubší
bod v nás samých. Z toho důvodu každý musí hledat v sobě a musí nalézt
svoji vlastní cestu.
Není nutné putovat po dlouhé cestě déle než do doby, kdy jste připraveni
nastoupit krátkou cestu. Je velmi důležité mít živou víru v Nadjá a stát
se malým dítětem a cítit tolik závislosti na Nadjá, jako malé dítě na
svých rodičích. Měli byste mít tuto víru v samotnou sílu Ducha a ne v
jakoukoliv jinou, byť sebelepší, lidskou bytost.
Jestliže žák myslí stále úzkostlivě na své chyby, je na nesprávné
cestě. Může se pokusit chyby odstranit, ale nemůže to učinit dokonale,
dokud není schopen vzdát se ega.
Nebezpečí krátké cesty
Základem krátké cesty je, že jsme vždy božští. Je to již s námi,
není to nic nového, ale musíme usilovat o poznání toho, co zde již je.
Nebezpečím krátké cesty je, že si žák v určitý moment může začít
myslet: „Jsem osvícený a nemusím nic víc dělat." Je to pak ale jen
jiná forma ega. Proto je nutná rovnováha mezi dlouhou a krátkou cestou.
převzato od www.zivotni-energie.cz


Odpuštění
- proč a jak odpouštět aneb odpuštění neschvaluje zlo
(sestavil
Ignác Mucha a Pavel Semela)
CHCEŠ-LI BÝT OTROKEM NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, NESNÁŠEJ HO
Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho.
Pak
s tebou bude ráno, po celý den i v noci.
Tenhle
člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení.
Zničí
tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého
drahého pokoje i radosti.
Své
štěstí vkládáš do jeho rukou.
Dáváš
mu skutečnou moc nad sebou samým...
(John
Powell)
KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU
Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení.
Neexistuje
člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely.
Pocit
křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka
a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě.
Příkoří
nenechává nikoho chladným.
MÁME
ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD ?
Do této situace ale vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění.
Není
ale naivní, nerealistická a odtržená od života?
Máme
každému jen tak "odpustit"?
Máme
zlu nechat volný průchod?
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)
ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO
Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí.
Ježíš
sám ukazuje cestu k naplněnému životu i skrze odpuštění.
Jeho
život je ale současně bojem proti zlu.
Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním.
Člověku
je třeba odpustit a dát mu šanci.
Jeho
činy se musí odsoudit a popřípadě přijmout opatření k zamezení šíření
zla.
Odpuštění
musí souviset s nápravou věcí.
Boj
se zlem ale naopak nesmí odpuštění opomíjet.
Tak
by se ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, zášť a nenávist.
PROČ ODPOUŠTĚT ?
Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla
a psychiky.
Zanedbané,
potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší.
Působí
destruktivně.
Neodpuštění
člověka ničí, rozkládá a znepokojuje.
Je
zdrojem napětí a podrážděnosti.
Neuzdravené
křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým.
Ať
už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále.
Potřebuje
se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál.
Ono
se k němu pak ale vždy navrací…
Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů:
k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě.
Projevuje
se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…
Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním
vlivu zla.
Ukřivdění
pak ztrácí svou zničující moc.
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)
ODPUSTIT
NELZE "NA POVEL"
Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí.
Pocit
křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách.
Proto
zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních
a oblastech lidského života.
Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na
to", "čas léčí rány" jsou neúčinné
a
k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka.
Vyrovnání
se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která
mnohdy potřebuje svůj čas.
KROKY
NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity.
Na
počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i
jako Božího dítěte
a
připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska
k nám trvá.
V
Bohu je naše bezpečí a význam.
PŘIZNAT
SI POCIŤOVANOU KŘIVDU,
negativní emoce a svá zranění.
Přiznat
si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí.
Přiznat
si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic
dobrého.
V
této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si
nenalhávat.
POJMENOVAT
SVÉ POCITY.
Tato fáze může být pro mnohé důležitá.
Je
možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity
slovně formulovat.
Může
jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh.
Důležité
ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám.
Mohl
by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje
jeho rozvoj.
POHLÉDNOUT
NA KŘIVDU NEZAUJATĚ
z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu.
Připustit
si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, kterou vidíme
úhlem svého pohledu.
Uvědomit
si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.
SNAŽIT
SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.
Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle.
Jeho
jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti.
Často
lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí.
I
Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí"
(Lk 23,34).
ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.
Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo.
Rozhodnout
se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu.
Nemluvit
o něm zle před lidmi.
ŽEHNAT.
Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného.
Tím
i křivdu předáváme Bohu.
Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat
kladné city.
Odpuštění
je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.
Jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám. (Ef 4,29)
převzato od www.wahlgrenis.cz


Poslední možnost


| 14.
listopad - Den vděčnosti
Proslulá islámská světice Rabyia seděla na svém dvorku, zpívala
chvalozpěvy o Bohu a prožívala hlubokou extázi. Právě tehdy procházel
kolem muž, který měl hlavu omotanou obvazem. Očividně byla v jeho
tváři vepsaná sklíčenost a utrpení. Rabyia přestala a zeptala se
ho, co mu je a on odpověděl, že trpí silnou bolestí hlavy. Pobídla
ho, aby si k ní sedl, požádala ho, aby sundal obvaz a modlila
se za něj. Okamžitě byl vyléčen a děkoval za její modlitby. Když
chtěl odejít, Rabiya se ho zeptala: „Uvázaním obvazu si svoje
utrpení ukazoval každému. Jak veřejně ukážeš vděčnost, po tom,
co ti Pán pomohl?“
Muže její slova zasáhla a slíbil, že projeví vděčnost tak, že
bude všem zpívat chvalozpěvy Pána.
Tento nádherný příběh poukazuje na jedno z přesvědčení lidské
mysli: vždy nepřiměřeně poukazujeme na utrpení a neštěstí, až
si často nepovšimneme pomoci, lásky a laskavosti, které se nám
dostane.
Vděčnost je rozpoznání nesčetných událostí, pomoci a
laskavosti, které jsme prožili a které nám nevyhnutelně pomohli
zjistit, že bez všech těch lidí, událostí atd., by život nikdy
nemohl být takový, jaký je. Velkou část našich životů jsme se
zabývali tím, co nemáme a nepovšimli jsme si, kolik toho již máme.
Jedině když uvidíte, kolik jste toho za všechny ty roky dostali,
budete se méně zabývat tím, co jste pozbyli. Když si uvědomíte,
co a kdo jste, když si uvědomíte váš úspěch, vaši radost a štěstí,
zjistíte, že vaše bytí jako lidské bytosti je souhrnem nesčetných
faktorů a ne jenom výsledek práce jednotlivce. A pak budete životem
pokořeni. Rozpoznání této propojenosti a závislosti všeho stvoření
je vděčnost.
Univerzita Jednoty slaví každoročně 14. listopad jako Den Vděčnosti,
protože vděčnost je podle nás nejvyšší lidská emoce.
Zasvěťme tento měsíc rozpoznání neocenitelné přítomnosti členů
naší rodiny, našich přátel, kolegů a všech těch, kteří byli a
jsou součástí našeho života. Projevme vděčnost za jejich prosté
činy nebo zanedbatelné momenty v našich životech. Taky vědomě
konejme tak, abychom přinášeli radost ostatním.
převzato od www.deeksha.cz
|


Jak zbourat zdi kolem
vašeho srdce?
Ať už vaše zdi vyrostly potlačováním vašich potřeb, nebo zatajováním,
jak hodně vám na někom skutečně záleží, důsledek je stejný: izolují
vás od něčeho, co jejich existenci dělá zbytečnou-od léčivé moci lásky.
Žijete-li za ochrannými emocionálními zdmi, obětujete velmi důležitou
svobodu: svobodu milovat, kdykoliv se vám zachce. Vašemu životu vládne
strach z odmítnutí, ze ztráty, z osamělosti.
Všechny ty zdi, které vás oddělují od jiných, vás také izolují od vašeho
vlastního já, a tím se pro vás přirozeně stává mnohem obtížnější
mít rádi sami sebe a líbit se sobě samým. Největší obětí, kterou děláte
tím, že od sebe odháníte lásku, je oběť naplno prožívaného života.
Věřím, že většina lidské deprese, bídy a nespokojenosti má kořeny v potlačování
emocí. Jedním z velkých přínosů toho, že zůstanete přístupní všem
svým emocím, je skutečnost že:
to, co dokážete cítit, můžete i léčit.
Nejsou-li přítomny city, izolujete sami sebe od ostatních i od sebe samých.
Stanete se otupělými a záhy zjistíte, že jste polapeni svými myšlenkami,
a marně se snažíte najít cestu ven. Právě díky emocím je život spontánní
a vzrušující. Bez nich nemá vaše vnitřní já šanci vyjít ven a vyjádřit
svého ducha a krásu.
Čím víc cítíte, tím plněji žijete.
Zajímáte-li se o životy slavných, určitě víte, že mnohé tvůrčí
osobnosti žily životem plným vášně a silných emocí. Jsou to právě
city, díky kterým jsou velcí umělci, spisovatelé a hudebníci schopni oživit
své vnitřní vize, aby se o ně mohli podělit s ostatními. I ve vás
je vnitřní krása, která se dožaduje vyjádření. Jestliže svou lásku
necháte zazářit, budete se cítit dostatečně jisti sami sebou v tom,
že své vnitřní já můžete nechat vynořovat se ještě dál: že můžete
tvořit, chopit se šance, pokusit se o něco nového, nebývalého.
Začnete vytvářet spojení se sebou samými tím, že si přiznáte pravdu o
všech svých pocitech. Dopřejte si je prožívat. Některé mohou být dost
bolestné nebo hrozivé, protože jsou příliš silné. Vy jste ale mocnější
než váš strach, a když si toto uvědomíte, učiníte tím první krok k jeho
překonání.
Pamatujte si, že když se rozhodnete milovat, vždy můžete jen získat.
Rozhodnete-li se otevřít svým emocím a netajit je před sebou ani před světem,
vždy zvítězíte. Čím víc cítíte, tím větší část sebe samých
dáváte ostatním a tím víc vás lidé mohou milovat.
TAJEMSTVÍ: láska je bezpečná, když víte, jak ji používat.
Stejně jako všechny ostatní mocné přírodní síly lze lásku využívat
tak, aby ubližovala nebo uzdravovala. Vy se ji můžete naučit používat
tak, abyste sami pro sebe i pro lidi kolem sebe dokázali vytvářet radost.
Zpočátku to nebude snadné. Celá léta jste možná strávili tím, že
jste od sebe lásku odháněli. Možná se vám bude zdát snazší nechat to
být a nadále zůstat zavřeni ve své skořápce než riskovat a znovu otevřít
své srdce. Mějte však na paměti:
POKAŽDÉ, KDYŽ PŘESTANETE MILOVAT, ČÁST VÁS UMÍRÁ.
POKAŽDÉ, KDYŽ SE ROZHODNETE ZNOVU MILOVAT, ZNOVU SE OTEVŘÍT, DOSÁHNOUT
SPOJENÍ A PROŽÍVAT SVÉ POCITY, OPĚT OŽIJETE!
Chopte se příležitosti…výsledek bude stát za to!
Zdroj: Tajemství lásky – Barbara de Angelis
převzato od: http://www.andelskysvet.cz/


Zrození a umírání
Zrození
a umírání. Narození a smrt. Vznik a zánik… Věčné téma věčného
koloběhu života. Dvě slova, která nevyjadřují jen svůj vlastní význam,
ale zároveň ještě něco jiného. Vymezují to, co je mezi nimi. Dobu
života či trvání.
Ke
komu nebo čemu se tedy tyto pojmy vztahují? Je to něco, co se týká
jen nás lidí? Ne, spíše asi celé živočišné říše.
A vlastně taky rostlinné, že?! A také vlastně vztahů se to týká
a citů a myšlenek… Ale
také všeho toho harampádí, co si během let nataháme domů a taky
našich příbytků. A ani krajina kolem nás nezůstává stejná. A
koneckonců i naše krásná planeta se někdy zrodila a nejspíš
jednoho dne … A tento Vesmír tu také nebyl odjakživa a možná, že…
Hmm… Trochu široké téma na krátkou úvahu.
Každý
z nás se denně setkává se zrodem a zánikem. Někdy je ani
nezaznamenáme, někdy jsou pro nás zásadní. Na některé si již
nikdy nevzpomeneme, jiné se nám budou stále znovu vracet v myšlenkách
a vzpomínkách, odrážet se v našem jednání. Co o tom
rozhoduje? Domnívám se, že jsou to emoce, síla citové vazby a prožitku.
Asi žádná maminka nikdy nezapomene na to, jak v sobě nosila děťátko,
na jeho příchod na svět. Vše je hluboce vryto v jejím vědomí
i podvědomí. A to, jak probíhalo těhotenství a porod, jakými
pocity si maminka procházela, to vše je zapsáno i kdesi v podvědomí
dítěte a hluboce ho to ovlivňuje na celý život, aniž by to třeba
jen tušilo.
Proto je láskyplný vztah k ještě nenarozenému miminku a přirozený
porod v kruhu blízkých tím nejkrásnějším dárkem právě
zrozenému novému Životu.
Se
zrodem se ale setkáváme vlastně neustále. Záleží na nás, zda to
vnímáme či nikoli, zda svůj život vědomě prožíváme či nám
tak trochu uniká mezi prsty. Nikdo jiný, než my sami, nerozhoduje o
tom, zda si všimneme, že vykvetla květina či vyrostla kopřiva. My
sami také rozhodujeme o tom, zda v obojím dokážeme uvidět krásu
zrození nového života. Zda uvidíme Boží dokonalost v každém
stvoření nebo zda budeme hodnotit a posuzovat. To, že se nacházíme
kdesi mezi naším vlastním zrozením a skonem, že žijeme, dýcháme,
myslíme a vnímáme, nám dává úžasnou šanci v každé chvíli
naplno prožívat svůj život. Můžeme vědomě pozorovat život kolem
sebe, zrod našich myšlenek a pocitů, můžeme se smát a radovat,
protože kolem nás a v nás stále pulzuje život v celé své
kráse. A k životu stejně neodmyslytelně jako zrod patří i zánik,
smrt. Bez jednoho by nebylo druhé. Něco umírá a něco nového se rodí.
Většina z nás nerada propouští ze svého života milované
lidi, překonané vztahy, domácí mazlíčky, věci, majetek, situace,
... , které byly doposud jeho součástí. Je pro nás těžké
vyrovnat se s takovou ztrátou, přijmout ji. Ale to je jako bychom
vzkazovali Bohu: „Tady jsi udělal chybu, takhle to nemá být.
Nechceme zánik, smrt a umírání!“ Jenže tím vlastně odmítáme přijmout
Život v celé jeho Dokonalosti. Chceme růže, ale bez trnů. A
navíc, nejsou ty trny nakonec třeba tím nejkrásnějším?
Domnívám se, že náš život je věčný koloběh inkarnací,
pro které se sami dobrovolně rozhodujeme a na které možná čekáme
v opravdu dlouhých frontách. Víme do čeho jdeme, už jsme tu
byli tolikrát. Ano, bolelo to, ale bylo to i krásné… Takže hurá
znovu do toho! Jen si vybrat kde a komu se narodit, jakou učební látku
v tomto životě projít. A pak jsme najednou zde, a i když jsme
si sami vybrali, že chceme studovat vysokou, tak nám připadá látka
někdy nezvladatelně těžká. Třeba tak moc, že můžeme mít chuť
to vzdát. Ale pozor! Žádné házení flinty do žita! Nikdy pro nás
není nachystána těžší látka, než jsme schopni zvládnout. A tak
i odchod někoho velmi blízkého můžeme s Boží pomocí přijmout
a dokonce díky němu lidsky nesmírně vyrůst.
Je třeba bát se smrti? Co bude pak? Já vnímám smrt jen jako
jakýsi přechod, přerod, začátek čehosi nového.
Energie nezaniká, jen se přetváří. Věřím v kontinuitu
našeho Vědomí, v nekonečný koloběh inkarnačních cyklů. Věřím
v to, že jsme se již mnohokráte potkali, i když jsme měli jiné
tváře, jiné vzájemné vztahy. Nevadí, že si to nepamatujeme. V každém
životě máme zas a znovu šanci obohatit a milovat jeden druhého.
Kristina Kohoutová

|
Právě dopadající energie -
Prapodivné vibrace: nic nedává smysl!
|
| Karen Bishop |
|
|
Retrográdní Merkur spolu se
slunovratem (a kromě toho i s procesem vzestupu!) začal
vzorec, který právě zakoušíme. Něco je prostě divné, příběhy
a scénáře se mění každou minutou. Taky toho máme hodně,
jakmile jednu věc dokončíme, hned je jí v patách další.
Ale převládají "podivnosti", které mnohdy ani nedávají
žádný smysl.
Proč? Protože jsme zase jednou "překalibrováváni"
a přestrukturováváni. Díky slunovratovým a retrográdním
energiím toho na povrch vyplulo skutečně hodně. Přineslo nám
to do cesty mnoho zbytků a vzorců, které si žádají naši
pozornost. Když se toho hodně vyčistí (jako se to stalo teď),
tak se vynoří další temné a husté energie, které mohou způsobovat
deprese (a skutečně občas náhlé a silné), smutek, žal,
nesmírnou touhu po něčem, co bychom chtěli co nejdříve, někdy
i pocity paniky, ztráty a stesku.
To je typický scénář vzestupu. V počátečních letech (od
roku 2000) se rozšířily deprese jako epidemie. Od té doby
toho bylo mnoho pročištěno a odstraněno, takže se objevují
jenom čas od času. Pokud patříte k těm, kdo depresí nějakou
dobu trpí, nepodléhejte iluzi, že to je pouze příznak
vzestupu. Mohou vám pomoci léky a dobrý lékař. Většina
starých duší, k nimž náležíme, byla v mládí mnohokrát
zneužita a trpěla (abychom tyto energie mohli skrze sebe
transmutovat pro celou planetu) a je zapotřebí velkého léčení,
než se pohneme dál. A jakmile se nám to podaří, doslova nás
zavalí příliv nádherných a skvostných prožitků!
Deprese v rámci vzestupu přichází v intenzivních vlnách a
trvá krátce. Může se zdát téměř nesnesitelná a může
zasahovat opravdu hluboko. Ale mezi jednotlivými vlnami prožíváme
mnohé blaho. To je rozdíl. Totéž platí o stavech paniky a
úzkostí, návalů pláče a smutku. Přicházejí a zase
odejdou, nejsou trvale přítomné. Někdy je docela náročné
zjistit, co se to vlastně děje. Příznaky vzestupu hodně připomínají
menopauzu, včetně výpadků krátkodobé paměti, návalů a
nočních pocení, tíživých emocí, přibírání v pase,
mlsnosti, nemožnosti shodit váhu (ať děláme, co děláme!),
nespavosti a podobně. A to platí i o mužích a mladých
lidech!
V tomto kole jsme toho ze sebe vydolovali hodně. A když toho má
člověk hodně, snadno ztrácí přehled a neví, kam vlastně
míří. Nechápeme, co se to děje. Protože jsme zmatení, můžeme
být v pokušení přicházet s novými projekty nebo náhle měnit
plány. Ale když víme, že jsme prostě "překalibrováváni"
a že se toho mnoho ujasní, jakmile ty trosky odklidíme, můžeme
se v brzké budoucnosti posunout do nové a lepší budoucnosti.
V základu toho bylo hodně přerušeno a neví se, kam to patří.
Je tu mnoho starých energií, které jsou ztracené a bez
domova, protože starší a nižší vibrace už déle v tomto
novém světě nemohou přebývat. Tyto energie se nemají na co
napojit, takže se dějí mnohé "prapodivné" věci,
které nedávají smysl.
Jestliže se máme pohnout vpřed, je třeba věnovat pozornost
věcem, které jsme zanedbávali, nebo o nich ani nevěděli. Něco,
co v nás probíhalo ve skryté formě, se může náhle
projevit, říci si o ošetření a léčení, a zase rychle
ustoupit. Upozorňují nás také na naše slabiny, které se
nevyplatí podceňovat, aby se nám jednou nevymstily.
Děje se toho tolik, že se to dotýká i našich čtyřnohých
miláčků, kteří se také někdy chovají poněkud zvláštně.
I oni totiž cítí tyto energie, které se projevují na hlubších,
strukturálních úrovních, jež je třeba gruntu přebudovat
(jako třeba moje nové webové stránky), abychom mohli začít
na nových základech.
Když už se zmiňuji o svých nových stránkách (úsměv),
tak na ně vstoupím s novým programem Vkročení do nové
reality. Jeho základní formát bude nesmírně čistý a
harmonický pro všechny návštěvníky. A tak to je v současné
době se vším. Tato restrukturizující energie se projevuje u
každého v jiné variaci, ale jakmile završíme další kolo,
budeme připraveni posunout se dále mnohem snadněji a splavněji.
Jako vždycky je všechno v Božím a naprostém pořádku. A přesto
všechno, co se děje, jsem ještě nikdy kolem sebe neviděla
ani nezakusila tolik lásky, péče a úcty od ostatních kolem.
Nyní vibrujeme tak vysoko, že když se střetneme s něčím,
co k nám "neladí", s čím nejsme spojeni nebo co
neprojevuje úctu, péči, lásku a podporu, vnímáme to jako
políček do tváře nebo jako ledovou sprchu. Možná proto se
nám temné energie z posledního kola zdají tak divné,
nezvykle tvrdé a ve zjevném protikladu k tomu, co začínáme
poznávat jako "novou normu".
Ano, nová norma je tu, aby tu zůstala. Všechny naše potřeby
budou naplněny, a to, co nevibruje na nejvyšší úrovni,
budeme doslova pociťovat jako nevhodné a nepříjemné. Udělali
jsme veliký pokrok. Červenec opět věci posune o kus dál, a
my půjdeme za nesmírnými zázraky, trvalými radostmi a za
uskutečněním svých snů…
Přeji vám v tomto pozoruhodném čase nebe v srdci, hvězdný
třpyt v duši a zázraky v životě.
Příště na shledanou,
Vaše Karen
Překlad: Ivana Muková
Poznámka: V roce 2002 vytvořila Karen Bishop měsíční
informační bulletin - "Co se děje na planetě Zemi"
http://www.whatsuponplanetearth.com . Od té doby čekají
miliony lidí po celém světě na její "Energy Alerts",
které přinášejí informace o lidském a planetárním vývoji.
Nalezneme v nich poslední informace o vzestupu, jeho příznacích
a aktuálních energiích, které se právě staly součástí
našeho životního prostoru. České překlady najdete na
http://www.aktualni-energie.estranky.cz/ |
převzato od
www.esoterika.cz

Příznaky vzestupu
Pocit, jako kdybyste
byli v papiňáku, nebo v intenzivním energetickém poli;
pocit stresu. Pamatujte, že si zvykáte na vyšší vibrace a nakonec
si zvyknete. Na povrch jsou také vytlačování staré matrice, vzorce
chování a systémy přesvědčení. Uvnitř vás se toho děje moc!
Pocit dezorientace,
najednou nevíte, kde jste, ztráta orientačního smyslu. Již
se nenacházíte ve 3D, neboť jste již odešli, nebo jste v procesu
odchodu do vyšších realit.
Zvláštní bolesti v některé
z částí vašeho těla. Čistíte
si a uvolňujete energetické bloky energie vibrující ve 3D, zatímco
již vibrujete ve vyšší dimenzi.
V noci se budíte mezi 2
a 4. hodinou. Pak znovu
usnete a znovu se probudíte v 5 hodin. Během vašeho snění se děje
mnohé. Nelze tam pobývat souvisle dlouho, a proto potřebujete přestávku.
Je to také hodina "čištění a uvolňování."
Ztráta paměti. Obtížně
si vybavujete slova. Velká
četnost ztráty krátkodobé paměti a i svou minulost si vybavujete
velmi vágně. Jste ve více jak jedné dimenzi v jednom čase a když
jdete vpřed i vzad jakou součást prostupu (zažíváte "rozpojení").
Vaše část je také částí Starého a to Staré je již navždy pryč.
Setrvání v přítomnosti je způsob Nového světa.
"Slyšiny" a
"vidiny". Při
prostupu zažíváte různé dimenze, což je odvislé od toho, jak jste
citliví a jak jste naladěni.
Ztráta identity.
Snažíte se dostat do vašeho Starého Já, ale to už tam není. Možná
se na sebe díváte do zrcadla a nevíte, kdo jste. Již jste očistili
většinu vašich starých vzorců a nyní ztělesňujete více světla
a jednoduše řečeno, čistší božské já. Všechno je v řádu…
jste OK.
Pocit, že jste
"mimo tělo". Možná
můžete cítit, jako kdyby někdo mluvil, ale vy to nejste. Naše těla
jsou poslední, co lze chytit a nejsou na stejném místě, jako zbytek
nás. Tento fenomén může také nastat, neboť je to náš přirozený
obranný mechanismus přežití, když se ocitneme v akutním stresu, cítíme
se traumatizováni či mimo kontrolu. Vaše tělo nyní prochází lecčíms
a možná v něm nechcete být. V jednom bodu mi průvodce vzestupem řekl,
že to byl způsob ulehčení procesu přechodu a že jsem nepotřebovala
zažít to, čím zrovna procházelo mé tělo.
Období hlubokého spánku.
Odpočíváte od veškeré té aklimatizace a integrujete se, zatímco
se také utváříte pro další fázi.
Zvýšená citlivost na
vaše okolí. Davy, zvuky, jídla,
TV, jiné lidské hlasy a různé další podněty jsou téměř
netolerovatelné. Snadno podléháte a stanete se lehce podráždění.
Vylaďujete se! Vězte, že toto brzy pomine.
Závratě, ztráta
rovnováhy, bolest v zádech a krku, zvonění v uších, "krupičnaté"
oči, rozmazané vidění (velmi časté), nespavost, srdeční
palpitace a obtížné dýchání (také velmi obvyklé). Bolesti hlavy.
Rozbrečí vás cokoliv,
ať již smutné, nebo úžasné věci.
Nepamatujete si významy
věcí. Když jsem zažívala
intenzivní období přechodového období a byli jsme vrženi prostřednictvím
jemných energií do vyšších realit, vzpomínám si, jak jsem se dívala
na koš na odpadky a nevěla, k čemu to je. Musela jsem se spojit se
svou paměťí "starého" a sahnout hodně daleko. To, k čemu
docházelo, bylo to, že jsem vibrovala v bodu, kde všechno udržuje
pouze význam a identitu, kterou tomu dáme. Ve vyšších realitách je
energie prostě jenom energií bez nějaké nálepky či významu. Vše
je čerstvé a nové. Jakýsi Kurs v odvolávání zázraků, bez
"pokoušení se".
Nemůžete si
vzpomenout, co jste dělali, či s kým jste mluvili včera, občas
dokonce ani na to, co jste dělali před hodinou.
Ve vyšších dimenzích je realita právě v ten okamžik. Pokud něco
nedržíme ve svém vědomí, prostě to přestane existovat. Nemáme žádné
přílohy. Vytváříme si kolem sebe náš vlastní nový svět a to,
co "nepodržíme", přestává existovat. Vše je zcela nové,
neboť začínáme zcela znovu, moment od momentu. Tento stav přichází
a probíhá, ale je cvičením pro život ve vyšších dimenzích. Když
nastává, může vzbuzovat trochu hrůzu.
Necítíte, že byste měli
něco dělat. Jste v období
odpočinku, "restartu". Vaše tělo ví, co potřebuje. Navíc
když začnete dosahovat vyšších hladin, "dělání" a
"nucení věcí, aby se staly" se stane zastaralé, neboť Nové
energie podporují ženskost vroucnosti, přijímání, tvoření, péče
o sebe a vyživování. Požádejte Univerzum, aby vám "přineslo"
to, co chcete, zatímco vy se budete radovat a užívat si!
Ztráta touhy po jídle.
Vaše tělo se připravuje na nový, vyšší stav bytí. Přinejmenším
vaše část již nechce být více ve Starém.
Náhlé vymizení přátel,
aktivit, zvyků, profesí a bydlišť.
Vyvíjete se až za to, čím jste bývali a tihle lidé a prostředí
již nevyhovují vašim vibracím. Noví přijdou již brzy a bude to
ta-a-a-ak dobré!
Již absolutně nemůžete
vykonávat některé aktivity. Když
se pokusíte dělat svou obvyklou rutinu a aktivity, cítíte se příšerně.
Stejné jako předcházející.
Dny extrémního vyčerpání.
Vaše tělo ztrácí hustotu
a prochází intenzivní restrukturalizací.
Potřeba velmi často jíst
kombinovaná s něčím, co vypadá jako záchvaty nízké hladiny cukru
v krvi. Nárůst váhy (zejména
v oblasti břicha). Touha po proteinu. Pro proces vzestupu potřebujete
enormní množství paliva. Nárůst váhy společně s nemožností ji
shodit, ať děláte cokoliv, je jedním z nejvíce typických prožitků.
Věřte tomu, že vaše tělo ví, co dělá.
Emoce vám lítají
nahoru a dolů; pláč. Naše
emoce jsou otvorem pro uvolnění a uvolňujeme toho mnoho.
Chcete jít Domů, jako
kdyby všemu byl KONEC a vy jste sem již vůbec nepatřili.
Vracíme se ke Zdroji. Všemu JE skutečně konec. (Ale mnoho z nás zůstává,
aby si vyzkoušeli tvoření Nového Světa). Také naše staré plány
pro příchod byly završeny.
Pocit, že zešílíte,
či se u vás rozvinula nějaká psychická nemoc.
Rychle zažíváte několik dimenzí a velké otevírání se. Nyní je
vám již většina přístupna. Zatím jen nejste zvyklí to používat.
Vaše vědomí bylo posunuto výše a vaše bariéry jsou pryč. To
pomine a nakonec se tam budete cítit Doma jako nikdy předtím, neboť
Doma jste nyní zde.
Deprese.
Vnější svět možná není v souladu s vaším Novým, výše vibrujícím
já. Příliš dobře se tam necítí. Uvolňujete také nižší, temnější
energie a díváte se skrze ně. Vydržte to!
Živé, ostré a někdy
násilné sny. Uvolňujete
mnoho, mnoho životů s nižší vibrační energií. Mnozí nyní hlásí,
že zažívají úžasné sny. Vaše snění se nakonec zlepší a
budete si to zase užívat. Někteří zažíváte toto uvolňování i
když jste bdělí. Má matka to jednoho dne komentovala, že uvěřila
tomu, že mám noční můry za bílého dne.
Noční pocení a návaly
horka. Vaše tělo se
"přehřívá" a spaluje zbytky.
Vaše plány se najednou
v půli mění a jdou zcela jiným směrem.
Vaše duše vyrovnává vaši energii. Obvykle se cítí v tomto novém
směru SKVĚLE, neboť vaše duše toho ví více, než vy! Narušuje to
vaše "rutinní" volby a vibraci.
autor: Karen Bishop, překlad: Mgr. I.Muková
převzato
od http://www.aktualni-energie.estranky.cz/

Deprese je transformační brána
(výňatek z článku Ing. J. Havelky)
Zákon příčiny a následku
V rámci kosmického transformačního projektu jsme nyní zjevně
cvičeni ve zvládání karmy, čili učíme se sít, učíme se sklízet,
a učíme se chápat, že co zasejeme, to také sklidíme. Sklizeň
i setba jsou dvě velmi odlišné disciplíny, kterým se vyplatí
věnovat se zvlášť.
Sklizeň je duševní zdraví
Zákon příčiny a následku říká, že co zasejeme, to sklidíme.
Neznamená to ale, že to sklidit smíme, nýbrž že to sklidit musíme.
Jelikož v současné době sklízíme převážně nežádoucí
plody minulé setby, dělané nejčastěji nevědomě a chaoticky
pod tlakem nouze, do takové sklizně se nám přirozeně nechce. Z pozorování
kosmického transformačního projektu plyne, že schopnost a ochota
sklízet, co jsme v minulosti zaseli, je základním pilířem duševního
zdraví. Řečeno jinak – společným kořenem všech duševních
chorob je neochota přijmout svůj vlastní osud. A tak disciplína
„sklizeň“ učí člověka přijímat vše, co ho potkává, čili učí
pokoře, moudrosti a trpělivosti.
Setba je perspektiva
Pro disciplínu setby platí úplně jiná pravidla. Ukazuje se, že
karma–setba není tvořena ani tolik našimi příspěvky na charitu a pouštěním
babiček v tramvaji sednout, jako především našimi vlastními vědomými
projekty, v nichž dlouhodobě cílevědomě pozemsky rozvíjíme
svoje talenty, svoji tvořivost. Setba v současné době už začíná
být velmi dobře vyučována v seminářích osobního růstu. Pro
setbu toho, v čem by nám jednou mohlo být dobře, je třeba využít
tvořivosti vnitřního dítěte a pustit své sny z řetězu,
nechat svého ducha vybrat si cestu co nejsvobodněji.
Ego a jeho umírání
Ego je to, co nám brání kvalitně sít i moudře sklízet,
protože ono ví lépe, jak to má být. Na sklizeň nemá dost pokory a
na setbu nemá dost svobody. Ego je přesně to v nás, co vnímá
svůj vlastní osud jako sérii donebevolajících křivd. Ego říká:
„Já jsem v pořádku a svět je hrozný“. Ego je to, co
nikdy nedopustí, aby bylo možno kosmický transformační projekt vůbec
vnímat, protože pak by se ihned ukázalo, že je tomu přesně naopak.
Svět je v pořádku, kosmický transformační projekt jede podle
Boží vůle jako dobře namazaná dráha, ale ego je hrozné, protože
pouze ono se tomuto procesu bytostně vzpouzí.
Ovšem pravda je v této věci drsná jako sovětská rašple.
Neexistují jiné okovy, než ego. Ale ego, to jsem já, živá bytost s veškerými
svými strachy i nadějemi. Rozlomení okovů, čili zmenšování
vlivu ega, nemůže jít jinudy, než že ego bude umírat. Opakuji:
jelikož ego je živé a velmi na svém životě lpící, jeho zmenšování
může jít pouze cestou jeho umírání. Všechno ostatní je jen egem
inspirovaný sebeklam.
Deprese je transformační brána
A právě toto – umírání ega – se nyní mezi lidmi začíná dít
zcela masově, jako přirozená součást probíhajícího kosmického
transformačního projektu. Umírání ega je subjektivně vůbec to
nejhorší, co člověka může potkat. Je to horší, než fyzická
smrt, proto se také lidé někdy pokoušejí ulevit si sebevraždou. Umírající
ego je podstatou klinického obrazu úzkosti a deprese. Absolutně
vždy je kořenem úzkosti i deprese neochota přijmout svůj
vlastní osud. Jinými slovy, úzkost a deprese jsou donucovací
prostředky kosmického transformačního procesu, které nás vedou k urychlenému
výcviku v dovednosti trpělivé sklizně.
Deprese a úzkosti zakroutí naším egem tak dokonale, že jeho
struktura začne praskat ve švech. Nic nebolí tolik, jako praskání
ega, ale doslova platí, že „bolest je praskání skořápky vaší
nevědomosti“. Žádnou myslitelnou askezí si nelze způsobit takové
popraskání ega, jaké nám dokáže zprodukovat řádná dlouhotrvající
deprese – tedy pokud ji dokážeme sami přijmout.
A nově vzniklými prasklinami je už jakoby trochu vidět skrze stěny
ega ven, do Vesmíru, nebo pod podlahu ve sklepě do hi-tech tunelu, což
je totéž, a konečně to celé přestává vypadat tak beznadějně.
autor: Ing. J. Havelka
převzato od: http://www.volny.cz/jhavelka/p_deprese.html

Pár myšlenek o přátelství
Když
Tě navštíví kamarád, chová se jako host,
ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se...
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat,
ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy...
Kamarád nezná jména Tvých rodičů,
ale přitel má jejich telefon, čísla i adresy ve svém notýsku...
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny,
ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci
a po skončení oslav zůstane , aby Ti pomohl s úklidem...
Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát,
ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal...
Kamarád si s Tebou rád pokecá,
ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se pohádali,
ale přítel Ti po hádce zavolá...
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho,
ale přítel je zde pořád pro Tebe...
převzato od www.wahlgrenis.cz/

Několik
citátů o přátelství
Přítel je druhé já. Zenon
z Kritia
Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a
nejopravdovější. Humboldt
Wilhelm
Rána od přítele se nehojí. Anonym
Přátelství má být věčné, nenávist pomíjející. Titus
Livius
Přátelství je zasnoubení dvou duší.
Voltaire
Francois-Marye Arouet
Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i
zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby
zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne
dechem své laskavosti. Anglické
přísloví
Opravdový přítel je ten, kdo Ti nabídne ruku a dotkne se Tvého
srdce. Walther
von der Vegelweide
Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.
Menandros
Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce,
který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.
Einstein
Albert
Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět
odejde.
Marden
Orison Swett
Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro
vás hodně znamenal, jste to vy kdo prohrál.
Hass
Aaron
převzato
od www.citaty.kvalitne.cz

Ne
vždy vidíme to, co vidíme!
Pozoruhodné!
Jestliže Vám mozek funguje normálně, pak je toto věru nadmíru
zajímavé.
Dokládá to, že se na vlastní mozek ohledně zprostředkovávání
skutečných informací nemůžeme spolehnout!!!
Závěrečná věta tohoto článečku je tedy nadmíru pravdivá v
tom smyslu, že věrně vypovídá o realitě.
Nevěříte? Udělejte si tedy následující testík:
Pokud budete sledovat pohyb těchto růžových rotujících koleček,
zůstanou všechna stejná, tedy růžová.

Pokud se však zahledíte na černý + uprostřed,
pak se pohybující kolečka zbarví do zelena.
A nyní se soustřeďte na černý + uprostřed
obrázku o něco déle. Po chvíli všechna růžová kolečka pomaloučku
zmizí, a uvidíte jenom jedno jediné - a ještě k tomu zelené!
Není to úžasné, jak náš mozek funguje?
Ve skutečnosti přeci na obrázku není vůbec žádné zelené kolečko,
a ta růžová se přece nikam nemůžou ztratit!
Není to dostatečný důkaz
(navíc DOKAZATELNÝ V PRAXI!),
že
ne
vždy vidíme to, co si myslíme, že vidíme!
převzato od: www.ivana.mukova.sblog.cz/

Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni,
sesedni!
autor neznámý
Velké poučení pro rok 2008
Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když
zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"
Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné
strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:
- obstaráme si větší bič
- vyměníme jezdce
- říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
- založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
- navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
- zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
- vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
- vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
- upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
- zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
- zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
- prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby
se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
- po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude
mrtvý kůň běžet rychleji
- vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém
existují levnější poradci
- nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým
koněm
- nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
- restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
- prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším
cílem
- povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám
zvedne
- budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
převzato od www.zivotni-energie.cz

JÁ
JSEM TU
J. D.
Freeman
Potřebuješ mne?
Já Jsem tu.
Přestože mě nevidíš, Já jsem světlem Tvých očí.
Přestože mě neslyšíš, mluvím Tvým hlasem.
Přestože mě nevnímáš, Já Jsem silou Tvých paží.
Tvořím, i když nechápeš smysl mých cest.
Tvořím, i když nerozumíš mému dílu.
Nejsem neznámou vidinou, nejsem tajemstvím.
Jen v naprostém tichu, v hlubinách svého nitra
mne rozpoznáš svou vírou a intuicí jako JÁ JSEM .
Já Jsem tu, slyším Tě, na Tvé dotazy odpovídám.
Když mne potřebuješ, Já Jsem tu.
I když mne popíráš, Já Jsem tu.
I když máš pocit naprosté osamělosti, Já Jsem tu.
I když strach Tě jímá, Já Jsem tu.
I když bolestmi trpíš, Já Jsem tu.
Já Jsem tu, když se modlíš i když ne.
Já Jsem v Tobě a Ty jsi ve mně.
Pouze Tvá mysl Tě ode mne odlučuje.
Jen v ní vzniká to, co nazýváš mým či Tvým.
A jen ve své mysli mě poznáváš, mou přítomnost prožíváš.
Ulev svému srdci, zbav se všeho strachu!
I když ze správné cesty sejdeš, Já Jsem tu.
Sám od sebe nic nezmůžeš, se mnou spojen dokážeš vše.
Já Jsem všude a Já Jsem vším.
I když v něčem nepoznáváš dobro, dobro tu je
neboť Já Jsem tu.
Já Jsem tu, protože tu být mám, neboť JÁ JSEM.
Já Jsem tím, co tvoří svět. Pouze mnou se vše ve
tvary obléká.
Pouze díky tomu Já Jsem, celý svět ve svém vývoji pokračuje.
Já Jsem zákon, o nějž se opírá běh hvězd a růst buněk.
Já Jsem láska, která zákon naplňuje. Já Jsem tou zárukou.
Já Jsem mír. Já Jsem jednota. Já Jsem zákon Tvého života.
Já Jsem opora Tvé lásky.
Já Jsem Tvá jistota, Tvůj klid.
Já Jsem Tvůj vnitřní pokoj a mír. Já a Ty jedním
jsme. Tím Já Jsem.
I když marně mě budeš hledat, věř, nejsi beze mne.
I když Tvá víra ve mne je nejistá,
má víra v Tebe je neochvějná,
protože Já Tě znám, protože Já Tě miluji.
Můj milovaný – JÁ JSEM tu!

Žába a štír
Pravděpodobně znáte starou bajku o žábě a štírovi.
Ať ano či ne, stojí za to si ji čas od času připomenout:
Sedí žába na okraji rybníka, když
v tu se k ní přišourá štír: „Ahoj žábo! Byla bys
tak hodná a převezla mě na druhou stranu?“ Žába zauvažuje,
přeměří si štíra pohledem a zakroutí hlavou: „Copak si myslíš,
že jsem blázen?! Vždyť jsi štír a štíři zabíjí. Mně se
ještě umírat nechce!“. „Ale žábo, vždyť to není v mém
zájmu tě zabít! Jak bych se dostal na druhou stranu? A já se tam
opravdu potřebuji dostat! Prosím, převez mě!“ Žába
měla dobré srdce a tak podumá a říká: „Dobře. Naskoč
si!“ Štír si vylezl na žábiny záda, žába vlezla do vody,
odrazila se od břehu a pomalými tempy se začala blížit k druhému
břehu. Štír se kochal okolní krajinou. Když se dostali zhruba do
poloviny, do štíra cosi vjelo. Křečovitě vzepjal svůj malý ocásek
s bodcem na konci a vší silou bodl žábu do zad. Ta se v mžiku
začala topit, jak se jed začal rozlévat po jejím těle. S nádechem
hrůzy a smutku stačila ještě před utonutím vykřiknout: „Vždyť
si říkal, že není v tvém zájmu mě bodnout!? Vždyť se teď
také utopíš!“ Na to štír, ještě než se také utopil: „Já
vím. Moc se omlouvám. Ale jsem štír a štíři bodají. Nemohl jsem
si pomoci. Snažil jsem se, věř mi!“
Stejně jako štír bude vždy štírem a žába žábou
tak každý z nás bude do smrti sám sebou. Každý jsme od přírody
(či od boha) a výchovou dostali výbavu, kterou od puberty již
velmi málo změníme. Celý život nás učili pracovat na chybách,
nedostatcích a tvrdili nám, že se „to poddá“, když se budeme
snažit. Říkali nám, že se to dá všechno naučit. Proto se většina
z nás chová jako ten štír, který se snaží být někým, kým není.
Nebo se chováme jako žába, která věří, že když se ostatní
budou snažit tak mohou být tím, kým nejsou. Bohužel, lidská přirozenost
funguje jinak.
Výborná bajka! Připomeňme si ji příště, až se
budeme snažit předělat kolegy v práci nebo partnera doma. Pomůže nám
uvědomit si, že některé věci se změnit nedají.
převzato od: http://blog.peoplecomm.cz

MILUJTE
SAMI SEBE
Naplníme-li svou mysl láskyplnými
myšlenkami, budeme plni radostné a tvořivé energie. Roztočíme
spirálu lásky, která je nejsilnějším čističem. Vyčistí pole
vašeho těla i mysli. Vaši bližní budou říkat: „Co se s tebou
stalo? Vypadáš jinak, nejsi zamilovaný?“ Je to jako kouzlo z pohádky.
Lidé na naši energii nevědomě reagují. Cítí změnu v naší
auře, vyvolanou změněným stavem naší mysli. Své negativní myšlenky
ihned přetypujte na pozitivní a hrajte si při této metamorfóze
na četníky a na zloděje. Bude vás to bavit a zároveň
uděláte něco pro sebe. Především pozor na myšlenky, které máte
před spaním, tyto v mysli uvíznou a tvoří celou noc ve
vašem podvědomí. Můžeme jejich sílu nasměrovat kam potřebujeme.
A proto každý večer před spaním myslete nebo vizualizujte něco
krásného a pozitivního. Uvidíte, že se vám vaše sny splní.
Nepřemýšlejte příliš nad tím, jak svého cíle dosáhnout,
omezujete si tím své možnosti. Řešení všech problémů bývá většinou
zcela jednoduché a ani by vás samo od sebe nenapadlo. Jediné,
co je třeba udělat, je ROZHODNOUT SE, ŽE TO CHCETE. Vaše vyšší
já, vaše spojení s vesmírným internetem, vám to nejlepší
řešení najde. To není magie, to je jen síla podvědomí.
Tělo
Zvolili jsme si tělo, do kterého se vtělíme. Smiřte se se svým tělem,
neb je vaší volbou! Přijměte zodpovědnost za tuto volbu. Když
vstoupíme do těla matky, z velké části tělíčko miminka
tvoříme. Vytvořili jsme si je takové, jaké je. Je to náš chrám,
náš nástroj, který nám dává možnost zažívat všechny ty nádherné
smyslové zážitky. Je to náš kamarád, co nás neopustí až do
smrti. Buďme na něj hodní. Tloustnete? Vaše tělo se vás snaží
ochránit před bolestí. Zamyslete se, co vás nejvíc bolí. Zbavte
se té bolesti, pokud chcete. Máte problémy se zády? Vaše tělo vás
varuje, něco děláte špatně. Zamyslete se co a pře-staňte
tak žít. Pohlaďte svá těla a mějte je rádi. Především
ženy. Budete-li své tělo nenávidět a stokrát denně si řeknete
jsem tlustá, ošklivá, protože jsem líná, tlustou a ošklivou
budete. Taková je síla myšlenky, a budete tím tvořit sobě a svému
tělu další a další bolest a tím i další tloušťku.
Chcete držet dietu a chodit do posilovny, abyste se stali ideálem
krásy stáda zmanipulovaných televizními reklamami typu „citron,
pomeranč, citron, pomeranč“? Anebo chodíte do posilovny pro
radost z pohybu? Skutečně věříte, že až zhubnete, budou vás
lidé více milovat? Není to tak. Lidé vás budou milovat, až začnete
milovat sami sebe. A začněte hned. Odpusťte si, že si dáte čokoládu,
že si dopřejete něco dobrého k jídlu, a mějte z toho
radost. Řeknu vám tajemství: jídlem netloustnete, jen přesvědčením,
že když hodně jíte tak tloustnete. Můžete tento hloupý vzorec přeprogramovat,
pokud chcete. Kamarádky vám říkají, že je to nesmysl? Omyl.
Takový je názor „všeobecného povědomí”, ale vy jste
individualita. Což dokazuje již to, že čtete tento článek. Znáte
ty lidi, kteří jsou štíhlí jako proutek a přitom snědí na
co přijdou? Tak kde je výše uvedený názor teď? Jistě, to je
metabolismus. Ale proč takový metabolizmus nemáte také vy? Vytvořte
si ho. Silou vaší myšlenky a přesvědčením. Já mám přesvědčení,
že můžu sníst cokoliv a netloustnu. A je to tak. Nezanedbávejme
ale pohyb. Vše by mělo být v rovnováze. Můžete třeba
chodit do přírody, jezdit na kole po lesích, jezdit na koni, jít
se projít po parku. Vnímejte krásu naší planety. Jistě přestanete
myslet a začnete cítit.
Neodpírejte svému tělu smyslové
zážitky. Jsme tady na světě právě kvůli nim. Na „svatý” život
je čas po smrti. Užijte si dovolenou u moře, milování s partnery,
dobré jídlo, dobré pití, příjemné oblečení, dlouhý spánek v příjemné
posteli, povznášející hudbu, tanec, krásné barvy kolem sebe…
Pravidla hry
Děláte vše nejlíp jak dovedete.
Kdybyste věděli jak jinak a lépe žít, udělali byste to. Přišli
jste na tento svět a to je obrovská síla a odvaha. Ten,
kdo se narodil v nerůžových startovacích podmínkách, je ještě
silnější. Kam se narodíme si volíme, to že chceme žít si volíme.
Je to naše svobodná volba a také velký dar. Jen tady na Zemi
můžeme zažít ty nádherné pocity, vášně, lásky, užívání
si rozkoší fyzického těla… Další velká pravda je: přišli
jsme si sem na Zemi užívat života. Vzdejme se už konečně utrpení,
pocitů viny a oběti. Je to jen hloupá falešná hra, která
nefunguje. Svět nelze změnit, můžeme ho jen přijmout takový jaký
je. Nelečte světabol, je to hrubá neúcta přebírat na sebe problémy
ostatních, považujeme je tím za neschopné si sami pomoci. Přijměte
pravidla hry a začněte si hrát. Je to jen ve vašich rukou. Můj
známý, velmi nadaný mladý umělec, mi nedávno řekl: „Jsem slabý,
kdybych byl silný, už dávno bych se zabil”. Omyl! Jsi silný že
žiješ a vzdoruješ bolesti a utrpení! Protože víš, že
přesto stojí za to žít. Mimo tělo je nuda. Najdi dnes ženu, která
by porodila dítě, do kterého se můžeme reinkarnovat. Není to
jednoduché a proto si užívejme toho daru, že můžeme žít.
Vím, není to vždy jen zábava. Ale copak bychom si vážili lásky
a radosti, kdybychom nezakusili někdy i bolest a smutek?
Máme naštěstí v dnešním revolučním čase již mnoho možností,
jak si nechat poradit a odblokovat případné nám škodící
fulkrumy. Máme rodinné konstelace, máme kineziologii, máme cranio-sacrální
terapii, máme byliny, krystaly, reiki, čarování … a máme
svobodu si z toho všeho vybrat. Léčitelé se nemusejí skrývat,
ale naopak vystupují volně a čím dál více. Máme zde nyní
opravdovou revoluci v esoterních vědách a stále se
objevují další. Země nám dává sílu zdolat všechny nástrahy,
které si sami tvoříme, ani o tom nevíme. Zamyslete se, co vás
nejvíc trápí a začněte právě tam.
Mravokárce
Sledujte tok svých myšlenek. Každý
neseme ve své hlavě svého mravokárce. Tak jako my sami je každý
mravokárce originální a jedinečný. Utváří ho zejména
prostředí, ve kterém žijeme, naši rodiče, učitelé, sousedi, naši
nadřízení. Nenechme je tvořit nás samé. Tvořme si sami sebe.
Zbavme se nepotřebných přesvědčení, která nás omezují a nedovolují
nám otevřít náš potenciál.
Mravokárce říká:
- nejsi dost dobrý abys zpíval před lidmi
- co řeknou lidi, že si ve svém věku bereš takové oblečení
- hněv je špatný, jsi zlý a nikdo tě nebude mít rád
- jsi tlustý, nemůžeš dělat to či ono …A mnoho dalších
nesmyslných vzorců.
Zbavme se jich! Jediná pravda na tomto světě je, že jsteskvělí a dokonalí
takoví jací jste v každé vteřině svého života. Ať vypadáte
jakkoliv a děláte cokoliv. Zbavte se myšlenek, které vás
pokaždé rozpláčou a srazí na kolena. Zbavte se jich tím, že
se rozhodnete, že vám již neslouží a že je nepotřebujete.
V naší mysli je často mravokárcem
trestající Bůh nebo jiný prapůvodní strach z trestu. Bez
ohledu na to, jestli věříte v Boha či nikoliv, zbavte se
trestající síly nad vámi, neboť jen vy sami se trestáte, nikdo
jiný. Karma je jen to, co si nedokážeme odpustit. Není jiného zákona.
Trestající Bůh neexistuje. Pouze v našich myslích, a můžeme
ho vypudit, pokud se rozhodneme, že chceme. Jen tak budeme svobodní.
Mravokárce často bičuje naši
mysl hrozbou lenosti. Nenechte se mučit. Nejste líní, jen děláte
to, co vás baví a naopak neděláte to, co vás nebaví. Budu
uklízet, až mne to bude bavit a věřte, že taková chvíle přijde,
jde o správné načasování a o správnou energii. Nenuťte
se do činností, které vás nebaví.
A co teprve mravokárcovo téma
sebedestrukce ve jménu charity. Někteří lidé trpí černým svědomím,
když mají hojnost, a tak se raději ihned hojnosti zbavují. Věřte,
že každý má možnost pracovat. Proto je nesmyslné dávat žebrákům
peníze. Tím nikomu nepomůžete, jen je podpoříte v další
sebedestrukci. Jediná šance, jak pomoci chudým lidem, je dát jim příležitost
vydělat si peníze nějakou činností. Vám také finanční prostředky
nikdo nedá na ulici, užívejte si za své vydělané peníze a mějte
z nich radost a užitek. Neboť chudoba není ctnost ale
nemoc.
Cesta k sobě
Neposuzujte sami sebe. Jste skvělí.
Uvědomte si co chcete a co nechcete. Sledujte svého mravokárce
a odlište jej od svého skutečného já. Děláte něco jen
abyste byli dobrými lidmi nebo že to chcete vy sami? Pozorujte tento
proces. Léta ochočování naší duše zformovalo v naší
mysli cizí mravokárné vzorce chování. 2000 let křesťanství se
všemi desatery a mravními zákony z nás vyždímalo
poslední přístup k nám samým. Ale pod tímto příkrovem, pod tímto
poklopem je vše, co jsme ukryli ve strachu být sami sebou. Totalitní
režimy v nás ubíjely jiskřičky originality, ale nyní je čas
to semínko zalévat a ono pokvete a pohrne se na povrch,
jako jarní bouře rašení. Stačí se jen rozhodnout, že chcete. Věřte,
máte život ve svých rukou! Stačí jen chtít a jít za svým
cílem. Ti, kdo říkají, že jste potrhlí a trochu blázni, vám
skládají poklonu. Hrajme si jako děti. Nenechme se ubíjet morálkou.
Dělejme to, co nás baví. Chceme chodit oblečení proti módě? Choďme.
Chcete se výtvarně vyjadřovat a neumíte realisticky malovat
nebo vás to omezuje? Vytvořte si vlastní styl. Tvořte koláže,
automatickou kresbu, kombinujte barvy, malujte originální velikonoční
vajíčka, zdobte úžasné vánoční perníčky. Troufnete si být
sami sebou? Někdy to je těžké. Přátelé vás mohou soudit a vy
začnete mít strach, že tím přijdete o jejich lásku. Nebojte
se. Kdo vás má opravdu rád, neodejde, a kdo odejde, nebyl to přítel.
Hodně silný vliv mohou mít vaši rodiče. Mohou být šokováni vaším
počínáním. Nenechte se zmanipulovat. Rodiče to myslí dobře, ale
vy máte vlastní rozum a přede-vším vlastní život a svoji
originální duši. Co je dobré pro jiné, nemusí být dobré pro vás
a naopak. Předešlá generace žila jinými energiemi než my a proto
vám nemusí rozumět. Nechte také tvořit své děti. Neomezujte je
svojí morálkou. Mají svůj život. Věřte, že jsou moudří a zvládnou
jej. Váš strach a přehnané ochranářství je může zbytečně
blokovat.
Polaritou lásky je strach
Vše na
světě je konáno z potřeby lásky. Proč je na vás někdo zlý?
Může vám ublížit jen když máte slabá místa. Nedostatek lásky
k sobě. Budete-li milovat a přijímat sebe sama bezvýhradně,
dostanete se do fáze, kdy nebudete již lásku zvenčí potřebovat,
budete ji mít dost ze sebe a ztratíte strach. V tu chvíli
budete teprve schopni být dokonalým partnerem a dávat lásku.
Nenechte se mýlit. Láska není to pomatené blouznění, nebo vášnivá
závislost na partnerovi, které se běžně za lásku považuje. Láska
je bezvýhradné přijetí partnera. Čím více je v počátku
vztahu bláznivého zamilování a emocionálních vzplanutí, tím
méně je v něm později lásky. Vzájemná závislost na
partnerovi lásku dusí a ničí. Je třeba milovat partnera
takového, jaký je. Nesnažit se ho předělat, a být natolik
silný, že přijmu i partnerovo NE, nevydírat ho slovy: ty mne
nemáš dost rád, když neuděláš tohle a tamto. Vážení, naši
partneři, muži či ženy, nejsou našimi rodiči. Nejsou tady od
toho, aby za náš žili náš život a řešili naše emocionální
či jiné problémy. Nelze na ně tyto energie přenášet.
Žijeme každý sám za sebe a náš
partner je tady pro radost ze společného života a k oboustrannému
vyrovnanému sdílení. Nemá-li váš partner rád divadlo, nenuťte
ho s vámi do něj chodit a nesuďte ho jako nekulturního
barbara.
Jeho to prostě jen nebaví. Vy s ním
také nepůjdete na fotbal. To není tím, že by vás neměl dostatečně
rád, ale je to originalitou jeho duše. Dejme si sílu nedělat věci,
co nás nebaví. Už vůbec nedělejme věci, co nenávidíme, jen
proto, že to partner chce. Nepříjemnou energii, kterou vytváříte,
když děláte věci, které nemáte rádi, váš partner nevědomě
vnímá. Tyto vzory chování platí zejména v sexuálním
kontaktu a to dvojnásob. Nemůžete dosáhnout orgasmu běžnou
cestou? Odpusťte si, že nejste jako ostatní a vnímejte
originalitu svého těla. Hrajte si a kupte si erotické pomůcky.
Partner jistě ocení osvěžení milování a věřte, že muž
miluje když má žena orgasmus, miluje když ženu milování baví.
U žen to platí stejně. Je to zadostiuči-nění a štěstí
pro oba. Někteří muži berou absenci partnerčina orgasmu jako
svoji chybu. Pokud mají potřebu vytvářet si pocity viny, mají na
to právo. Partnerka však může mít spoustu vnitřních blokací a strachů,
kvůli kterým orgasmus mít prostě nemůže nebo jen velmi těžko.
Drazí muži, pocity viny nejsou na místě. Zapojte fantazii a zkuste
něco jiného. Především však o těch-to tématech mluvte.
Nestyďte se, vždyť sexualita je tu pro naší radost a rozkoš
a je zcela přirozená. Při milování se uvolňuje obrovská
energie, zvláště pokud je oboustranně příjemné. Je to velké
pojítko v partnerském vztahu. Při milování se usmíří i ta
největší hádka a vše je zase dobré. Při milování se dokáže
otevřít i to nejchladnější srdce. Dávejte si pozor na své
srdce. Držme ho čisté. A buďme k sobě upřímní. Není to
jednoduché. Zvláště v případech partnerského rozchodu. Máme-li
za sebou rozchod, s bolestí v srdci nevstupujme do nového
vztahu. Dejte si čas zacelit rány. Jinak by se mohlo snadno stát,
že k sobě přitáhnete člověka, který má srdce také ještě
nezahojené a plné bolesti a tato bolest ho spojuje stále
s předešlým partnerem. Takový člověk vám nemůže dát lásku
naplno. Ale pohlédněme především do svého srdce a hledejme
vazby na své bývalé partnery. Dobrou indikací je, pokud se váš
partner stále ještě stýká s bývalou partnerkou a tvrdí
že jsou jen přátelé. V takovém případě pozor! Zkoumejte tento
stav. Pokud se nezpřetrhají tyto vazby, je velmi těžké bez pomoci
otevřít se novému. Na rodinných konstelacích jsou tyto energie
vidět velmi často. Lidé si to ani neuvědomují a navazují stále
další a další povrchní vztahy, přitom mají stále v srdci
jiného. Jak tomu zabránit? Buďte k sobě poctiví ve svém srdci.
Často to není láska, co spojuje bývalé partnery, je to mnohdy
bolest z rozchodu a hněv skrytý uvnitř, nebo lítost,
kterou jsme si nedovolili projevit a projít si tou katarzí.
Tato bolest a neodpuštění partnery stále i na dálku
napojuje a srdce je tak rozpolcené na dvě strany. Láska je
mnohdy akt vůle. Trápíte se, že nemáte dlouho žádného
partnera? Je to možná tím, že máte velký strach a vlastně
ho ani nechcete. Bojíte se zklamání. Věřte, že když partnera
chcete, budete ho mít. Máte partnera a velice žárlíte? Máte
v srdci strach, pracujte s ním. Kde je strach, je málo místa
pro lásku. Nekritizujte se za to, že máte strach. Jediná možnost
jak se zbavit strachu je ho přijmout a hlavně si jej nevyčítat.
Nebojte se dát najevo svoje emoce. Bolest, strach, nejistotu, smutek.
Tak budete pravdiví a autentičtí. Neutíkejte ze vztahů,
zkuste je řešit a mluvit o svých pocitech. Pokud si je vy
sami odpustíte, partner vás jistě vyslyší. Pracujte na vztahu,
nevzdávejte to. Váš partner je vaším největším duchovním učitelem
a nejrychlejší postup v lásce k sobě i ostatním můžete
zažít právě ve vztahu. Proto se nezříkejte vztahů. Vaši partneři
jsou lidé, lidé jako vy. Odpusťte jim to a nechte jim svobodu
být sami sebou. Pokud si nevíte rady se svými partnerskými vztahy
nebo strachem, zajděte si za odborníky. Člověk, který je zraněný
a lapený v kruhu bolesti, sám těžko nahlédne na vztah
pravdivě a nemusí rozpoznat ani ty nejjednodušší principy,
které vidí běžně okolo sebe. Najděte si metodu, vašemu srdci
nejbližší a pracujte na sobě.
Závěrem
Užívejte si sami sebe. Dělejte co
chcete vy, naučte se říkat ne, já nechci, ano já chci. Moje rady
berte podle své situace a podle svého srdce. Buďte
individualitami, je na to právě ten pravý čas. Tvořte si svůj život
jak chcete, máte tu kouzelnou hůlku ve své ruce. Zavolejte si anděly
na pomoc. Čarujte. Hrajte si. A především milujte sami sebe.
Ava Chrtková
převzato
od www.tipyainspirace.cz


Také se považujete za slepici?
Kdosi našel orlí vejce a dal ho do hnízda
slepici, která bydlela na dvorku za domem....
Orlík se vylíhl s kuřaty a rostl
s nimi. Celý život dělal to, co kuřata na dvorku a myslel si,
že je jedním z nich. Hrabal v zemi a hledal červy a hmyz.
Kvokal a kdákal. Plácal křídly a občas pár centimetrů vzlétl.
Léta ubíhala a orel zestárl. Jednoho dne uviděl vysoko nad sebou
na bezmračném nebi nádherného ptáka. Vznešeně plachtil
v silných vzdušných proudech, téměř ani nemusel mávnout
svými dlouhými zlatými křídly. Starý orel užasle vzhlédl:
„Kdo to je?“„To je orel, král ptáků,“ odpověděl mu
soused. Patří obloze. My patříme zemi. Jsme slepice. A tak orel žil
i zemřel jako slepice. To proto, že se celý život za slepici považoval.
(zdroj: Anthony de Mello, Bdělost)
Přál bych si, aby podobným příběhem začínala
výuka na našich základních školách, abychom našim dětem
pomohli přijít na to, že v sobě mají orla. Přál bych si
také, abychom je naučili létat a dodali jim tolik sebevědomí, že
doletí dál než by si kdy sami dovedli představit.
Stejně skvělé by bylo, kdyby zaměstnání nebylo
pouze bezduchým vyděláváním peněz. Kéž by bylo možností
nalézt v našich ustaraných životech orlí nadhled a lehkost!
Kdyby se tak vedení lidí věnovali pouze ti, kteří mají vrozený
dar a touhu hledat ve slepicích orla!
autor: Tomáš Hajzler, převzato od http://blog.peoplecomm.cz

Jak zbourat zdi
kolem vašeho srdce?
Ať už vaše zdi vyrostly potlačováním vašich
potřeb, nebo zatajováním, jak hodně vám na někom skutečně záleží,
důsledek je stejný: izolují vás od něčeho, co jejich existenci
dělá zbytečnou-od léčivé moci lásky. Žijete-li za ochrannými
emocionálními zdmi, obětujete velmi důležitou svobodu: svobodu
milovat, kdykoliv se vám zachce. Vašemu životu vládne strach z odmítnutí,
ze ztráty, z osamělosti.
Všechny ty zdi, které vás oddělují od jiných, vás
také izolují od vašeho vlastního já, a tím se pro vás přirozeně
stává mnohem obtížnější mít rádi sami sebe a líbit se sobě
samým. Největší obětí, kterou děláte tím, že od sebe odháníte
lásku, je oběť naplno prožívaného života. Věřím, že většina
lidské deprese, bídy a nespokojenosti má kořeny v potlačování
emocí. Jedním z velkých přínosů toho, že zůstanete přístupní
všem svým emocím, je skutečnost že:
to, co dokážete cítit, můžete i léčit.
Nejsou-li přítomny city, izolujete sami sebe od ostatních i od
sebe samých. Stanete se otupělými a záhy zjistíte, že jste
polapeni svými myšlenkami, a marně se snažíte najít cestu ven.
Právě díky emocím je život spontánní a vzrušující. Bez
nich nemá vaše vnitřní já šanci vyjít ven a vyjádřit svého
ducha a krásu.
Čím víc cítíte, tím plněji žijete.
Zajímáte-li se o životy slavných, určitě víte, že mnohé tvůrčí
osobnosti žily životem plným vášně a silných emocí. Jsou to
právě city, díky kterým jsou velcí umělci, spisovatelé a
hudebníci schopni oživit své vnitřní vize, aby se o ně mohli
podělit s ostatními. I ve vás je vnitřní krása, která se
dožaduje vyjádření. Jestliže svou lásku necháte zazářit,
budete se cítit dostatečně jisti sami sebou v tom, že své
vnitřní já můžete nechat vynořovat se ještě dál: že můžete
tvořit, chopit se šance, pokusit se o něco nového, nebývalého.
Začnete vytvářet spojení se sebou samými tím, že si přiznáte
pravdu o všech svých pocitech. Dopřejte si je prožívat. Některé
mohou být dost bolestné nebo hrozivé, protože jsou příliš
silné. Vy jste ale mocnější než váš strach, a když si toto
uvědomíte, učiníte tím první krok k jeho překonání.
Pamatujte si, že když se rozhodnete milovat, vždy můžete jen získat.
Rozhodnete-li se otevřít svým emocím a netajit je před sebou
ani před světem, vždy zvítězíte. Čím víc cítíte, tím větší
část sebe samých dáváte ostatním a tím víc vás lidé
mohou milovat.
TAJEMSTVÍ: láska je bezpečná, když víte, jak ji používat.
Stejně jako všechny ostatní mocné přírodní síly lze lásku
využívat tak, aby ubližovala nebo uzdravovala. Vy se ji můžete
naučit používat tak, abyste sami pro sebe i pro lidi kolem sebe
dokázali vytvářet radost. Zpočátku to nebude snadné. Celá léta
jste možná strávili tím, že jste od sebe lásku odháněli. Možná
se vám bude zdát snazší nechat to být a nadále zůstat zavřeni
ve své skořápce než riskovat a znovu otevřít své srdce. Mějte
však na paměti:
POKAŽDÉ, KDYŽ PŘESTANETE MILOVAT, ČÁST VÁS UMÍRÁ.
POKAŽDÉ, KDYŽ SE ROZHODNETE ZNOVU MILOVAT, ZNOVU SE OTEVŘÍT,
DOSÁHNOUT SPOJENÍ A PROŽÍVAT SVÉ POCITY, OPĚT OŽIJETE!
Chopte se příležitosti…výsledek bude stát za to!
Zdroj: Tajemství lásky – Barbara de Angelis

Malá a velká
krabička
Narazil jsem na zajímavý příběh, který se odehrál před zhruba
deseti lety v jednom malém kostele na středozápadě Ameriky.
Tamní kněz, starší pán, začal svoje kázání neobvykle: v každé
ruce držel jednu krabici. Jedna větší, červená se zlatými květy.
Svým vzhledem slibovala mnohé. Ta druhá byla docela malinká, z obyčejného
bílého papíru.
Kněz se dětí zeptal: "Kterou z těchto dvou krabic
byste si chtěli otevřít?" Děti si samozřejmě
vybrali tu velkou, barevnou. Kněz ji otevřel. Uvnitř nebylo nic.
Pak otevřel i tu druhou – malou, bílou. K překvapení všech
z ní vypadl svazek jednodolarových bankovek.
"Každá věc skrývá nějaké překvapení,"
řekl ten kněz, "dost často ale
soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první pohled.
To, co je skryto uvnitř bývá často v rozporu s tím, co vidíte
na povrchu." Pak vzal balíček bankovek a každému
v kostele dal jednu na připomínku toho, aby se dívali pod povrch věcí.
Dost často soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první
pohled. To, co je skryto uvnitř bývá ale často v rozporu s tím,
co vidíme na povrchu.
Moc se mi líbí způsob, jakým tento muž vysvětlil tuto banální,
přesto však důležitou věc. Žádné mravokárství nebo poučování.
Místo toho poutavý příběh se sladkým rozuzlením. Přestože jde
o velmi jednoduché poselství, kolik z nás se jím v životě
opravdu řídí? Také máte občas tendenci myslet si, že hezký člověk
je chytřejší než ošklivý? Nebo že lepší značka auta vám
odvede spolehlivější službu než ta méně zvučná? Myslím si,
že dívání se pod pokličku denních věcí je klíčem k porozumění a
nacházení zlatých nugátů tam, kde je jiní nečekají.
PS: Na tomto příběhu je vidět i typické americké uvažování.
Kněz mohl skrýt do krabice bonbóny nebo barevná sklíčka. On tam
dal bankovky, protože bonbóny jsou jen bankovky směněné na zboží.
převzato od blog.peoplecomm.cz

Kdo byl tajemný Saint
Germain?
autor: Mgr. Michelle Zavarska
|
|
|
|
Už antičtí autoři ve svých dílech poukazovali na to, že
do lidské historie často viditelně zasahuje jakási "vyšší
moc". Duchovně vyspělé bytosti přinášející
lidem světlo poznání se v pravé chvíli objeví vždy tam, kde
je nutné zvrátit blížící se katastrofické události a potom záhadně,
přesně tak jako se objevili, také zmizí. Mnohé vyslance
moudrosti spojuje podle legend jedna věc - prošli tajným orientálním
zasvěcením u "mistrů světla" z legendární Šambhaly
(Šangrily), ukryté v lůnu himalájských hor. Ti údajně celé
věky bděli nad osudem lidstva a přinášeli pokrokové způsoby
myšlení do každé doby. Odtud prý přicestoval a tam se také vrátil
nejtajemnější člověk novodobé historie, který v
18.-20. století položil základní kameny evropského sjednocení, oživil
idey svobodného zednářství a umožnil plynulý přechod od
absolutistické monarchie k osvícenství. Mudrci a šlechtici opěvovaný
a uznávaný alchymista, ale zároveň i nejvíc pranýřovaný
- hrabě Saint Germain.
Na scéně dějin se tento muž bez rodného a úmrtního
listu objevil náhle podle záznamů svědků z roku 1710.
Velmi dobře si na tuto okouzlující osobnost vzpomněla o
padesát let později stará hraběnka de Gergy na bále Ludvíka
XV., která tvrdila, že ho poprvé viděla v Benátkách, v době,
kdy tam její muž působil jako velvyslanec. Na Germainův šarm
a vypravěčský talent podle jejích slov nešlo jen tak
zapomenout. Tehdy na francouzském dvoře způsobila při
dalším setkání velký rozruch, protože jí nešlo do hlavy, že i
po padesáti letech vypadá Saint Germain úplně stejně, jako
by se ho stárnutí netýkalo. Hrabě to podle písemných záznamů
svědkyně rozhovoru nepopřel, naopak přiznal, že je
skutečně už velmi starý a rozhovořil se o písních, o
kterých si tehdy s madam povídali. Ovládal prý až osm jazyků
tak dokonale, že v nich nebyl cítit ani náznak cizího přízvuku.
Měl úžasné znalosti sanskrtu, čínštiny a arabštiny a
tvrdil, že je získal při delších pobytech v Ásii. Kromě
malování hrál také na několik hudebních nástrojů a
dokonce příležitostně složil také pár skladeb. Mocné
tehdejšího světa upoutal zábavnými osobitými historkami ze života
Kleopatry, Caesara, Augusta, Piláta Pontského, Henricha VIII. Či
Marie Tudorovny, které však nebyly zachyceny v žádných knihách.
Odkud je znal?
V první polovině 18. století našli stopy známého hraběte
v Anglii, kde ho za podezření ze špionáže nějakou dobu věznili.
Pak se objevuje ve Vídni, kde už kolovala fáma o jeho tajuplnosti a
ovládání nadpřirozených schopností. Na přelomu století
se dal přemluvit k cestě do Paříže a tam po boku Ludvíka
XV. Na královském dvoře chvíli zůstal. S králem vedli
nekonečné rozhovory o alchymii, přírodních vědách a
elixíru mládí a dlouhověkosti - o tzv. alchymistickém kameni
mudrců. Král mu na jeho výzkumy poskytl zámek Chambord se 440 místnostmi,
kde si zřídil alchymistickou laboratoř, ve které mu údajně
při experimentech asistoval samotný král. Mnozí návštěvníci
francouzského dvora se o tom zmiňovali ve svých pamětech.
Tak se dozvídáme, že hrabě Saint Germain byl vynikající fyzik
a chemik a uměl z kamenů vyrobit drahokamy a brilianty, které
mu v každém čase a kdekoliv zaručovaly dostatek všeho potřebného.
Také Casanova se ve svých pamětech zmínil o neobyčejném zážitku,
když viděl, jak hrabě před jeho zraky proměnil obyčejnou
minci ve zlatou.
V některých dílech kdysi tajné gnózy a kabaly je možné se
dočíst, že celé mistrovství původní alchymie, které
pravděpodobně ovládal také Saint Germain, bylo v poznání
alchymie sexuální. Pracovalo se s ní už v chrámech starověkého
předdynastického Egypta a používala se například také k léčení.
Šlo v ní o transmutaci sexuální tvořivé síly, kterou zasvěcenec
při orgasmu neuvolňoval, ale kombinovanými praktikami opět
nasával do vnitřního tělesného okruhu a uskladňoval v
jednotlivých čakrách a jemnohmotnějších tělách. To
umožnilo člověku probudit svou vyšší tvořivost, využití
mozku na více procent, napojit se na univerzální kosmickou databanku
informací či probudit paranormální schopnosti.
Alchymistický proces popisuje tuto přeměnu alegoricky
utajenými pojmy, aby mu zasvěcení nerozuměli. Zjednodušeně
řečeno - transformovaná životní síla skrytá ve vaječnících
a varlatech způsobila akumulací změny chemických reakcí na
úrovni buněk a DNA, což změnilo celkovou strukturu atomů,
čímž se zvyšovaly jejich vibrace a následně také vyzařování.
Tajné učení dále vysvětlují, jak tento proces přeměny
fyzického těla postupně ovlivňuje vyšší jemnohmotnější
energetická těla. Časem mistr dosáhl vytvoření vyšších
"zlatých těl" (éterické, astrální, mentální, kauzální)
až po vlastní esenciální podstatu, která si uchovala čtyři
základní zlaté atomy jednotlivých těl. Ty je možné silou myšlenky
záření vytvořit kdykoliv znovu to samé tělo, ale stejně
tak ho i dematerializovat. Zasvěcenec se tak stává kosmickou
bytostí, která si je vědoma sebe sama a kterou více neomezuje
pozemský čas ani prostor. Z dějin známe více takovýchto
zasvěcenců, kteří dokázali před zraky přítomných
náhle ve vzduchu rozplynout své tělo a zmizet (např. mág z
1. století Apollonios z Tyany zmizel na soudním tribunále, Ježíš z
hrobky, Mojžíš na hoře či celý národ starých původních
Mayů). Tak získá vysoká duchovní bytost z pohledu pozemského
nesmrtelnost.
Roku 1755 se Saint Germain vydal podruhé do Indie. O této cestě
se vyjádřil stručně v tom smyslu, že do té doby měl
při alchymistických pokusech jen slabou představu o tajemství,
kterým se zaobíral a že všechny předcházející experimenty
byly bezcenné.
Po návratu z Indie se rok 1758 na francouzském dvoře zapsal
jako rok objevení elixíru života. Germain tady začal dvorním dámám
prozrazovat cosi ze svého poznání a ty se okolo něj houfně
točily a staly se jeho věrnými žákyněmi. Madam de
Pompadour se dokonce stala Germainovou důvěrnou přítelkyní.
Získal si natolik důvěru krále Ludvíka XV., že ho poslal
na diplomatickou misi do Den Haagu, kde se hraběti údajně za
velmi záhadných okolností podařilo domluvit neočekávaný mír
mezi Pruskem a Rakouskem. Nikde se však dlouho nezdržel. Další rok
byl už v Rusku. Podle záznamů se osobně zúčastnil svržení
cara Petra III. (1762) a pomohl na trůn Kateřině Veliké.
Z tohoto období se zachoval list od Voltaira, který ho nazval
"mužem, který zná vše". Odepsal mu na list plný tajemství
s velkou vděčností, protože kromě jiného se od
Germaina dozvěděl hodinu své smrti a zjistil, kolik času
mu zde ještě zbývá. Vážil si rovněž prozrazené
informace o tom, co se stane v polovině dvacátého století.
Sliboval mu věrné přátelství během doby, které mu na
Zemi zbývala. Děkoval mu také za jakési "mluvící obrázky"
a vyzýval ho, aby ho ještě na jeho "mechanickém létajícím
stroji" navštívil. V knihovně měst Troyes se nachází
spis, který vlastnoručně napsal Saint Germain. Popisuje v něm
věci, které by zaujaly nejednoho současného vědce.
Voltaire zřejmě dobře věděl, o co jde, když ho
k sobě volal. Protože ve spise Saint Germain psal: "…pohybovali
jsme se takovou nesmírnou rychlostí, která v ničem nemá
opodstatnění, jen sama v sobě.
V nepatrném zlomku okamžiku byly všechny úrovně pod námi,
mimo náš dohled a Země se stala neurčitým rozmazaným obláčkem.
Vznesli jsme se do nekonečných výšin a letěli jsme kosmem.
Nebeská tělesa se mihly před mýma očima a světy
mizely pode mnou…"
Saint Germain se vrátil do Paříže, kde pokračoval ve svých
alchymistických experimentech. Od roku 1769 opět cestoval z místa
na místo a jeho stopy končí na určitý čas v Německu.
Zde začalo jeho hluboké přátelství s hrabětem Carlem
von Hessen, svobodným zednářem a rosenkruciánem, který byl jeho
žákem. Existují záznamy v místním kostele, že tam roku 1784 Saint
Germain v péči dvou komorných zemřel a byl dokonce i pohřben.
Ještě dnes si mohou návštěvníci zámku hessenského hraběte
Louisenlund u Eckernfordu prohlédnout věž, kde oba prováděli
společné alchymistické pokusy.
Mnohé výsledky svých pokusů poskytl Saint Germain Fridrichu
Velkému, vždyť mohli postavit Prusko do čela průmyslové
revoluce. Jenže starý panovník modernímu několikarozměrovému
myšlení hraběte neporozuměl. Komu se to ale dařilo skvěle,
byl Mesmer, považovaný za objevitele živočišného magnetismu. U
samotného Germaina se učil porozumět síle podvědomí a
časem se stali blízkými přáteli. Uči se u něho
také tajemný Cagliostro. Dalšímu žákovi - svobodnému zednáři
Franzi Gräffenovi zase jistou dobu vysvětloval, že musí opět
odejít, protože potřebuje připravit dva vynálezy, které se
mají objevit v Německu a budou se používat v dalším století.
Hovořil prý o jakýchsi parnících a železnicích. A skutečně
popsal lokomotivy a parní stroje v době, kdy se lidem o nich ještě
nezdálo. Gräffenovi podle jeho slov prozradil i to, že kdo chce dospět
ke skutečnému poznání, musí studovat pyramidy, jak to dělal
Germain sám. Tvrdil, že koncem století se chtěl vytratit na delší
dobu a opět odcestoval do Himalájí, kde si prý plánoval
oddechnout. Na rozloučenou řekl, že za osmdesát let mu lidé
opět pohlédnou do tváře…
Řeči o Germainově smrti se rychle rozplynuly, protože
v roce 1785 ho viděli přednášet v Paříži na kongresu
rosenkruciánů, kabalistů, iluminátorů a zástupců
různých tajných řádů z celé Evropy, který církev
označila za koncil svobodných zednářů. Roku 1788
varoval v Paříži krále s královnou před temnou budoucností,
která je a monarchii čekala. Roku 1793 viděli Saint Germaina
na popravě královny Marie Antoinetty a potkali ho také den po
smrti vévody z Engheinu roku 1804; poznali ho na sezení ve Vídni, kde
se uzavírala Vídeňská dohoda. Prý se zjevil mezi lidmi i v předvečer
zavraždění vévody z Berri roku 1820.
V čtyřicátých letech devatenáctého století ho vídali
v blízkosti dalšího přítele, anglického lorda Lyttona, kterému
údajně Saint Germain pomohl k probuzení paranormálních
schopností. Teozofka Annie Bessantová tvrdila, že ho potkala ještě
roku 1896, a v tomto případě šlo zřejmě o poslední
svědectví o existenci tohoto tajuplného člověka, pokud
ho můžeme považovat za věrohodné.
Saint Germain byl podle různých dochovaných písemných svědectví
nejen slavný alchymista, ale také hudební virtuóz, skladatel, literát,
filozof a učitel. Učenci tajných nauk ho považují za velkého
renovátora starých mystických spolků a tajných řádů,
které se staly zárodkem osvícenství a připravily pokojný přechod
do nové průmyslové epochy. Nikdy se však nikdo o jeho původě
a ani o jeho skutečné smrti nic konkrétního nedozvěděl.
Možná byl hrabě Saint Germain opravdu vyšší mocí pověřený
usměrňovat události v Evropě předem určeným
směrem. Hraběnka d'Adhémar do svých Pamětí na Marii
Antoinettu zveřejnila slova, kterými se jí Saint Germain v předvečer
revoluce snažil vysvětlit situaci, která vznikla a kterou už
osobně nemohl ovlivnit: "…pokusil jsem se o vše, abych událostem
dal jiný směr. Teď se však už nedá nic dělat. Ruce mám
svázané silou, která je mocnější než já. Jsou doby, ve kterých
bych se nikdy nevzdal, ale jsou taky takové, kdy ON nařídí ústup
a porušit JEHO příkaz nelze. A takovýto moment nastal právě
teď…"
převzato od www.dusecz.com


|
Z knihy PŘIJÍMÁNÍ
BOHA – D.N.Walsh
"Jakmile se jednou setkáte se Stvořitelem ve své duši,
budete si pamatovat jeho poselství, neboť je to poselství vašeho
srdce.
Je to poselství, které přinášíte světu, kdykoli jste svým skutečným
Já.
Je to poselství, které vám teď dávám, abyste si je znovu uvědomili
a abyste je předávali všem lidem, které milujete:
Buďte jeden k druhému dobří a laskaví.
Buďte dobří a laskaví také k sobě.
Uvědomte si, že se to vzájemně nevylučuje.
Buďte jeden k druhému štědří.
Buďte štědří také k sobě.
Uvědomte si, že pouze když jste štědří k sobě, můžete být štědří
k druhým.
Neboť nikomu nemůžete dát něco, co sami nemáte.
Buďte jeden druhému věrní.
Buďte věrní také sobě.
Jste-li věrni sami sobě, nemůžete být nevěrni druhým.
Uvědomte si, že zradit sám sebe jen proto, abyste nezradili druhé,
je stále ještě zrada. A je to největší zrada.
Pamatujte si, že láska je svoboda.
Lásku nelze definovat jinak. Lásku nelze pochopit jinak. Lásku nelze
vyjádřit jinak. Vaše hledání definice lásky skončilo. Není však
jisté, zda dokážete dávat lásku druhým a sobě tak, jako vám ji dávám
Já.
Všechna rozhodnutí, která vyjadřují lásku, vyjadřují Boha. Neboť
Bůh je svoboda a svoboda je láska.
Uvědomte si, že žijete ve světě představ, že nic kolem vás
není reálné a že svých představ můžete použít k tomu, abyste
si uvědomili Nejvyšší realitu. Proto jste přišli na tento svět.
Žijete ve snu, který si sami vytváříte. Nechť je to váš životní
sen, neboť tím opravdu je.
Proto si představujte svět, ve kterém nikdo neodmítá Boha a
Bohyni ve vaší duši a ve kterém nikdy neodmítnete Boha a Bohyni v
duši druhých lidí.
Představujte si svět, ve kterém milujete v každém okamžiku, ve
kterém je láska odpovědí na každou otázku a reakcí na každou
situaci.
Představujte si svět, ve kterém je nejvyšší hodnotou Život a všechno,
co jej podporuje.
Představujte si svět,ve kterém je svoboda tím nejkrásnějším
projevem Života,ve kterém nikdo neomezuje ty, které miluje a ve kterém
je všem lidem dovoleno vyjádřit krásu své existence.
Představujte si svět,ve kterém mají všichni lidé stejné možnosti,ve
kterém je každému zaručen důstojný život, takže všichni mohou
prožívat krásu Života.
Představujte si svět, ve kterém nikdo nikoho nesoudí,ve kterém
lidé milují bezpodmínečně a ve kterém není strach prostředkem k
získání úcty.
Představujte si svět, ve kterém rozdílné názory nevedou k odloučenosti
a ve kterém je krása Celku odrazem krásy každé jeho části.
Představujte si svět, ve kterém je všeho dostatek a ve kterém
lidé sdílejí společné bohatství.
Představujte si svět, ve kterém není ignorováno utrpení a ve
kterém neexistuje nesnášenlivost a nenávist.
Představujte si svět, ve kterém neexistuje egoismus, ve kterém
neexistuje nadřazenost a z nějž byla odstraněna nevědomost.
Představujte si svět, ve kterém omyly a chyby nevedou k ostudě,ve
kterém lítost nevede k pocitu viny a ve kterém odsuzování nevede k
odsouzení.
Představujte si tohle všechno a ještě víc.
Přejete si to?
Tak si to představujte a nakonec se to stane.
Mocí svých představ ukončete zlý sen vaší současné reality.
Můžete si zvolit nový svět.
Nebo můžete žít i nadále ve svých falešných představách.
Už mnohokrát jsem vám řekl slovy vašich básníků,vůdců a
filozofů:
"Jsou lidé, kteří vidí to, co je,a ptají se ,,proč?“ A jsou
lidé, kteří si představují něco, co nikdy nebylo, a říkají
,,Proč ne?"
Co říkáte vy?..........

|
|
Saint Germainův dar fialového plamene
Fialový plamen je esencí jednoho ze "Sedmi paprsků". Stejně jako sluneční paprsek procházející hranolem se rozloží na sedm barev duhy, tak i spirituální světlo se manifestuje jako sedm paprsků. Každý paprsek má specifickou barvu, frekvenci a kvalitu božského vědomí. Fialový papsek je znám jako sedmý paprsek.
Když jej ve jménu boha vzýváte, sestoupí jako paprsek spirituální energie a rozhoří se do spirituálního plamene ve vašem srdci jako soucit, odpuštění, spravedlnost, svoboda a přeměna.

Saint Germain je znám jako pán Sedmého paprsku. Vždy, když se k němu modlíme nám přináší mnoho darů ducha – svou radost, diplomacii a kreativitu. Může nás inspirovat svými inovacemi ve vědě, literatuře, náboženství, řízení, filosofii, vzdělání, léčitelství, alchymii a jiných oborech.
Saint Germain Téměř sedmdesát let nás Saint Germain připravuje na vstup do věku vodnáře, věku míru, svobody a osvícení. Zjevil se Guy Ballardovi počátkem třicátých let a předal mu první učení o fialovém plameni.
Saint Germain prohlásil, že skončily věky, kdy byla znalost o fialovém plameni udržována v tajnosti. Mistři rozhodli uvolnit tyto znalosti pro veřejnost v této kritické době. Saint Germain řekl, "Použití fialového stravujícího plamene má pro vás a celé lidstvo větší cenu, než všechno bohatství, všechno zlato a drahokamy této planety." (JÁ JSEM : leden 1941 s.20)
Fialový plamen pracuje tak trochu jako mýdlo. Mýdlo odstraňuje špínu z vašich šatů tak, že použije pozitivní a negativní náboj atomů. Funguje to proto, že každá jeho molekula má dvě strany – stranu, která je přitahována špínou a stranu, která je přitahována vodou. Špínu milující strana přitahuje špínu stejně jako magnet přitahuje sponky na papíry, když je tažen přes krabičku, kde sponky leží. Vodu milující strana přitahuje vodu, která s sebou špínu odnese.
Když vzýváme fialový plamen, vytvoří polaritu mezi jádrem atomu a bílým ohňovým jádrem plamene. Jádro, jakožto hmota, představuje negativní pól; bílé ohňové jádro fialového plamene, jakožto Duch, představuje pozitivní pól.
Interakce mezi jádrem atomu a světlem fialového plamene vytváří oscilaci. Tato oscilace uvolní hustotu, která je zadržována mezi elektrony obíhajícími jádro. Když je tato zatěžující substance, která zvětšuje hmotnost atomu uvolněna, je vržena do fialového plamene a odnesena.
Na rozdíl od mýdla, fialový plamen jednoduše neobklopí a neodnese hlušinu; on jí transformuje na čistou světelnou energii. Osvobozeny od hlušiny se elektrony začnou pohybovat volněji, což zvyšuje naše vibrace a pohání nás to ke spirituálnějšímu stavu bytí.
Lidé pozorují spirituální i fyzický rozdíl, když používají fialový plamen. Ale co se skutečně děje když opakujeme slova prohlášení o fialovém plameni?
Mohu vám na to poskytnout dva pohledy - spirituální pohled tak jak mi byl předán Nanebevzetými Mistry a vědecký pohled položený na základech současné fyziky a medicíny. Obě vysvětlení jsou založena na koncepci vibrací.
Z fyzikálního hlediska jsou vibrace rychlost, kterou se něco pohybuje tam a zpět, neboli osciluje. Jak já to chápu, jsou vibrace na spirituální úrovni také spin elektronů jak se pohybují okolo jádra atomu. Jak je vidět, nejsou obě definice od sebe příliš vzdálené.
Každý z nás má čtyři těla, která tvoří obaly naší duše: (1) fyzické tělo, které vidíme a kterého se můžeme dotýkat; (2) astrální tělo, neboli tělo našich přání a tužeb, které obsahuje naše emoce; (3) mentální tělo, což je naše vědomá mysl; a (4) éterické neboli tělo paměti, které obsahuje vzpomínky ze všech našich minulých životů. Fialový plamen pracuje s těmito čtyřmi nižšími těly tak, že mění stupeň jejich vibrací.
Saint Germain nám dal toto prohlášení o fialovém plameni:
"JÁ JSEM bytost fialového plamene!
JÁ JSEM čistota, kterou Bůh žádá!"
Když recitujete toto nebo jiné prohlášení fialového plamene, proniká fialový plamen každou buňkou a atomem vašeho těla, vaší myslí, vašimi emocemi, vaším podvědomím i vašimi vzpomínkami.
Co dělá fialový plamen, když proniká vašimi atomy? Mistři dávají následující vysvětlení.
Všichni víme, že atomy jsou z větší části prázdný prostor. Kdyby byl atom veliký jako basketbalový míč, jeho jádro by stále bylo příliš malé, abychom ho viděli pouhým zrakem. Přesto je 99.9 procenta celé hmoty atomu koncentrována v jádru, a zbylé místo basketbalového míče je prázdný prostor vyplněný jenom elektrony, které mají velmi malou hmotnost. Celý tento prázdný prostor mezi jádrem atomu a jeho vnějším okrajem je místo, kde nesoulad a negativní energie může uváznout.
unpurified atom Na jaderné i molekulární úrovni se tato substance jeví jako prach, saze, dehet nebo dokonce cement. Mistři použili pro přirovnání někoho, kdo vezme kbelík rozehřátého dehtu a nalije jej do kbelíku plného kuliček. Prostor mezi kuličkami se zalepuje protékajícím dehtem a brzy je celá masa zpečena dohromady.
Mistři nám říkají, že jsou-li naše fyzické a naše spirituální těla zahlcena negativní energií a karmou, zpomaluje to vibrace elektronů v našich čtyřech nižších tělech. My pak začínáme rezonovat více s negativitou a méně s čistou kosmickou energií, která přichází z naší Božské a následně můžeme onemocnět. Čím více je této substance v našich čtyřech nižších telech, tím nižší jsou naše vibrace a tím více jsme zatížení. Ze spirituálního hlediska je toto důvod, proč lidé umírají.
Jestliže jste studovali akupunkturu a jógu tak víte, že máme optimální zdraví jestliže duchovní energie může volně prodit našimi těli. Jestliže karmické substance krystalizují, je to jako kornatění cév našich spirituálních těl. Jestliže s touto negativitou rezonujeme, postupně se jí stáváme ledaže něco uděláme abychom se obrátili k lepšímu.
Fialový plamen přeměňuje všechno negativní co je uloženo kdekoli ve vašem spirituálním nebo fyzickém bytí. To zahrnuje vše od jadérek nenávisti k sobě samému až po
fyzikální viry. Když fialový plamen začne pracovat, prochází ucpanými prostory mezi elektrony a atomovými jádry. Vytěsňuje tyto částečky husté substance vašeho těla a rozpouští je. Tento proces přeměňuje negativní energii na pozitivní a obnovuje její přirozenou čistotu.
převzato od http://www.geocities.com/alberian/f_plamen/

Devět
kroků jak
používat fialový plamen
ve svém životě
copyright
© 1997 - Church Universal & Triumphant (překlad Vratislav Kašpárek
2000)
|
|
|
1.
Každý den se na nějaký čas posaďte v ústraní a přeříkávejte
si prohlášení fialového plamene.
Můžete říkat vaše
prohlášení fialového plamene kdekoli a kdykoli. V autě, při
vašich denních povinostech, nebo před tím než jdete spát.
Jednoduchým opakováním mantry fialového plamene můžete přivodit
změnu kdykoli cítíte napětí, jste unavení nebo podráždění.
Ale největší užitek z fialového plamene získáte, když si
denně sednete v klidu alespoň na patnáct minut a bez přerušení
budete říkat prohlášení fialového plamene.
Nejlepší je říkat prohlášení
fialového plamene na místě vyhrazeném spirituální práci, jako
jsou kaple, nebo dobře osvětlená, čistá a vzdušná místnost. Špatné
světlo, prach, nepořádek a vydýchaný vzduch zabraňuje toku
duchovní energie.
Na váš oltář můžete dát
svíčky, krystaly, květiny a fotografie svatých, Nanebevzetých
Mistrů a vašich milých.
2. Začněte vaší meditaci s fialovým plamenem modlitbou.
Před tím než začnete
říkat vaše prohlášení vyslovte modlitbu nebo invokaci, k Nanebevzetým
Mistrům, andělům a elementálům aby vám přišli na pomoc.
Elementálové jsou přírodní
duchové ohně, vzduchu, vody a země, kteří jsou odpovědní za péči
o naší planetu. Elementálové reprezentující ohnivý element se
nazývají salamandři; ti kteří reprezentují vzdušný element,
sylfové; ti kteří reprezentují vodní element, undiny; ti kteří
reprezentují zemní element, gnómové. Oni jsou opravdu velmi šťastní
když vám mohou pomoci čistit jak vaší auru tak i auru planety
pomocí fialového plamene.
3. Před začátkem použití fialového plamene si přivolejte
ochranu.
Mistři učí, že když
přinesete více světla je temnota k němu přitahována jako
magnetem. Proto potřebujete utěsnit vaší auru bílou a modrou
ochrannou energií. Jednou z nejlepších cest jak to udělat je
invokovat světelný
válec a ochranu
Archanděla Michaela.
Řekněte své prohlášení
o světelném válci každé ráno a opakujte je když je to potřeba
v průběhu dne. Když je říkáte, vizualizujte oslňující bílé
světlo z vaší JÁ JSEM Přítomnosti, Přítomnosti Boha nad vámi,
jak formuje neproniknutelnou stěnu světla kolem vás.
Modlitba k Archanděli
Michaelovi může být velmi jednoduchá, například: "Archanděli
Michaeli, Pomoz mi! Pomoz mi! Pomoz mi!" Neboť Archanděl prvního
paprsku, Archanděl Michael ztělesňuje víru, ochranu, dokonalost a
vůli Boží. Archanděl Michael mi zachránil život alespoň tucet
krát co vím a pravděpodobně tisíckrát kdy si toho nejsem vědom.
Tak říkejte svá prohlášení
s radostí a s gustem a vězte, že když voláte Archanděla
Michaela a jeho legie andělů, budou okamžitě po vašem boku.
4. Začněte vaše prohlášení o fialovém plameni preambulí.
Úvod prohlášení je
jako pozvánka. V něm s láskou žádáme bytosti fialového
plamene - Nanebevzeté Mistry a anděly – o pomoc a vedení.
Obecně začínáme svá
prohlášení: "Ve jménu milované, mocné a vítězné Božské
Přítomnosti, JÁ JSEM ve mně, a mém vlastním milovaném Svatém
Kristově vědomí..." a přidáme naše oblíbené Mistry a svaté.
Naše spojení s nimi je skrze naší JÁ JSEM Přítomnost
a Svaté Kristovo vědomí.
JÁ
JSEM Přítomnost je naše stálá, perfektní Boží Přítomnost.
Svaté Kristovo vědomí je naše vyšší já a vnitřní učitel,
který iniciuje a vede naší duši na její cestě ke sjednocení s
Bohem.
Zde je preambule kterou můžete
použít a přidat:
Ve jménu milované, mocné a vítězné Božské
Přítomnosti, JÁ JSEM ve mně, a mém vlastním milovaném Svatém
Kristově vědomí, já volám milovaného Saint Germaina a anděly
sedmého paprsku. Prosím o ___________.
Žádám, aby má prosba byla zmnohonásobena a použita pro
dobro všech bytostí na této planetě, kteří to potřebují.
Děkuji a přijímám jak byla vykonána v tuto hodinu v plné
síle podle vůle boží.
5. Nejprve říkejte prohlášení pomalu, potom zrychlujte,
když opakujete prohlášení vícekrát.
Poprvé když říkáte
prohlášení asi jej budete chtít říkat pomalu a se záměrem. Každé
slovo obdařte intenzivní láskou k Bohu. Je veliká síla v pomalém
přeříkávání prohlášení. Když postupně zvyšujete rychlost
stoupáte k vyšší tónině při vašem přednesu, dostává vaše
prohlášení zase jinou sílu.
Mark Prophet přirovnával
tuto akceleraci k rozjíždějícímu se vlaku. Začíná "šš...šš"
a za chvíli již dělá "š-ššš-š-ššš" a pak už
"šš-šš-šš-šš!" Čím rychleji jede, tím větší je
akce.
Jak zvyšujete rychlost vašich
prohlášení, zjistíte, že jsou efektivnější ve zvyšování vašich
vibrací. Zvyšování rychlosti nesmí být nepřirozené. Musí být
pro vás přirozené; prohlášení se musí zrychlovat téměř samo.
Když použijete některé
z kazety Save the World with Violet Flame, uslyšíte,
jak zprávně zvyšovat rychlost.
6. Použijte vizualizaci aby vám pomáhala v duchovní činnosti.
Většina lidí nevidí
fialový plamen v činnosti svýma fyzickýma očima. Ale když
zavřete oči a koncentrujete se na energetické centrum mezi obočím
můžete někdy "vidět" fialová plamen v akci vaším
vnitřním zrakem.
Lidem, kteří mají vyvinuté duchovní vidění, připomíná fialový
plamen oheň, v barvách mezi tmavou indigovou a jasnou
ametystovou do růžově fialové. Můžete vidět tato plameny jak
spalují karmickou hlušinu.
Někdy pomáhá představit si tuto hlušinu jako špalky dřeva nebo
dehtu ve vašem elekronovém pásu, jak se rozpadají v plameni.
Rozpadají se a poskakují a potom zmizí v chomáčku bílého
kouře.
Jakmile se naučíte některá
prohlášení fialového plamene, můžete zavřít oči a zkusit následující
vizualizace.
Vizualizace:
Pilíř fialového plamene
Když invokujete fialový plamen, můžete se vizualisovat obklopeni
sloupem fialového ohně asi dva metry v průměru a zhruba tři metry
vysokým. Rozšiřuje se od spodu vašich nohou kus nad vaší hlavu.
Dívejte se na fialový plamen jak se rozhořívá, jako by jste se dívali
na film. Plameny šlehají a pulzují kolem vás v různých
tvarech a odstínech růžové a fialové.
Kolem tohoto pilíře
fialového plamene vidíte váš světelný válec, ještě větší
sloup z bílého světla, který chrání a uzavírá fialový
plamen.
Udržujte v mysli tuto vizualizaci když děláte prohlášení během
dne. Kdykoli si na ni vzpomenete, posilujete tento obraz.
Léčení vířící koulí fialového plamene
Tato
vizualizace pomáhá s léčením vašich čtyřech nižších těl.
Když říkáte vaše prohlášení fialového plamene, představte si
velkou kouli fialového světla, která se formuje kolem vás. Jak
zrychlujete přeříkávání prohlášení představte si, jak koule
víří, jako atrakce v zábavním parku.
Vidíte jak rotuje rychleji a rychleji. Tato vizualizace zakotvuje
fialový plamen a akceleruje vibrace vašich buněk, atomů a elektronů.
Pak si představte menší
koule fialového plamene přiložené kolem každého orgánu ve vašem
těle. Představte si jak fialový plamen odstraňuje každou temnotu
která může být základem nemoci a okamžitě ji likviduje. Pak si
představte fialový plamen jak vylepšuje vaše orgány.
Požádejte svou JÁ JSEM Přítomnost
a Svaté Kristovo vědomí a anděly fialového plamene aby udržovali
tyto koule fialového plamene kolem vás během dne. Dodávejte
energii vašemu požadavku periodickým opakováním vizualizace rotující
koule. Experimentujte s touto vizualizací a uvidíte jaké ve vás
zanechá pocity.
7. Používejte fialový plamen každý den.
Nejlepší doba k prohlášením
je brzy ráno. Uvidíte, že když učiníte prohlášení jako první
věc po ránu, váš den bude probíhat mnohem hladčeji. Můžete
učinit speciální požadavek pro transmutaci jakýchkoli mentálních,
citových nebo fyzických problémů na kterých ve vašem životě
pracujete. Můžete pracovat na vztazích s vašimi přáteli i
vašimi drahými.
8. Použijte fialový plamen, aby zhojil záznamy vašich minulých
životů.
Jakmile budete používat
fialový plamen nějakou dobu, mohou se vám začít vybavovat vzpomínky
na minulé životy. Vzpomínky z minulých životů není něco,
co by se mohlo brát na lehkou váhu. Jakmile jste si toho vědomi,
karma (pozitivní i negativní) z tohoto života vyplouvá
napovrch.
Negativní karma je něco
jako Pandořina skříňka. Jakmile ji otevřete, chce se vám
vyhrnout si rukávy, trávit svůj čas službou životu a volat každý
den anděly fialového plamene aby transformovaly karmickou hlušinu.
Koncentrací na prohlášení fialového plamene může trvat jen šest
měsíců než vyrovnáte karmu jednoho minulého života. Toto je
opravdu veliký dar který nám byl dán Saint Germainem.
Jakmile používáte fialový
plamen, obrazy z minulých životů vám mohou přicházet na
mysl. Můžete vidět sami sebe, jací jste byli před dávnými věky.
Nebo můžete mít jenom pocit, že jste byli v určité době
nebo na určitém místě. Jsou-li tyto záznamy bolestivé -- a oni většinou
jsou neboť naše duše pláče po rozřešení –můžete cítit
smutek nebo žal. Ale taktéž se budete cítit osvobozeni protože víte
že použitím prohlášení fialového plamene, přeměňujete záznamy
vaší karmy.
Jakmile jste si vědomi těchto
vzpomínek, nesnažte se je potlačit. Místo toho, zaměřte svou
pozornost na světlo ve vašem srdci. Představujte si jak jsou vzpomínky
nasycovány fialovým plamenem dokud jejich forma nezmizí. Pak nechte
vzpomínky být a nahraďte je vaším vnitřním zrakem zářícím bílým
sluncem.
Můžete též použít
vizualizaci gumy. Kdykoliv vidíte tyto scény, vizualizujte velikánskou
gumu, na způsob křídy na tabuly, ale fialovou, která obraz
vygumuje. Jakmile to uděláte dostatečný počet krát, přestanou být
vzpomínky bolestivé a postupně zmizí ze zorného úhlu vaší
mysli.

Když používáte fialový
plamen pro práci s karmickými záznamy, transformujete dva
elementy. První jsou vzpomínky emoconální a paměť duše na události,
které vám způsobily bolest. Druhý je karmická energie, která vás
poutá k těm, koho jste zranili nebo kdo zranil vás.
Rád to nazývám "příčina,
následek, záznam a paměť " karmy, což zahrnuje všechny
energie které jste zpoutali negativními myšlenkami nebo pocity z
minulosti.
Záznamy minulých životů jsou jako soubory ve vašem počítači.
Musíte vymazat negativní záznamy a vzpomínky aby jste udělali místo
pro pozitivní. Když toto uděláte pomocí fialového plamene,
osvobozujete svojí duši, aby se mohla přesunout na vyšší úroveň
existence.
Psychoterapie vám dává
klíče k pochopení sebe sama, aby jste mohli dělat lepší
volby ve svém životě. Můžete získat rozřešení od někoho,
koho znáte protože vidíte negativní záznam z minulosti a tak
se rozhodnete učinit pozitivní čin v tomto životě. Když použijete
prohlášení fialového plamene a službu těm, komu jste ublížili,
kombinace obou akcí může zrušit příčinu, efekt, záznam a vzpomínku
na tyto bolestivé incidenty.
A je to jenom tím, že se
dostanete k těmto záznamům, že můžete pročistit cestu pro
vaší duši aby mohla dostat novou příležitost. Můžete zrychlit
rozvoj vaší duše v tomto životě a tak zkrátit cestu k vašemu
cíli splynutí s Bohem.
Vždy, když vyrovnáte
karmu z určitého života, vaše vyšší já vám může
vyjevit další život, který potřebuje dát do pořádku a pak další
a další. Je důležité aby jste tyto negativní záznamy z vašich
minulých životů necítili jako zátěž. Všichni jsme v minulosti
dělali chyby, jinak bychom tady dnes nebyli. Odpusťte si a pokračujte.
Buďte vděční, že jste tady a že máte příležitost vymazat
tyto záznamy fialovým plamenem.
Jakmile jednou začnete,
pokračujte. Každá dlouhá cesta začíná prvním krokem. Vždy když
změníte záznam z minulého života fialovým plamenem, získáte
nový pocit osvobození vaší duše. A takto zjistíte že berete svůj
život a cíl své duše do vlastních rukou.
9. Zvětšete rozsah vašich invokací a zahrňte do nich čištění
karmického nepořádku vašeho domu, vašeho okolí a celé planety.
Jakmile si vyzkoušíte
směrování fialového plamene, aby pomáhal ostatním, můžete začít
s představou své aury jako fontány fialového plamene, kde se
všichni které potkáte mohou napít. Připomeňte si aby jste fialový
plamen vždy zpřístupnili těm, kdo jsou v nouzi.
Ne jenom že fialový
plamen rozpouští vaší vlastní karmu, ale též rozpouští
skupinovou a planetární karmu, která pochází z válek a
nahromaděné nespravedlnosti.
Lidé mají různé zkušenosti z použití fialového plamene. Někteří
pilně opakují prohlášení po měsíce než obdrží nějaké
potvrzení že to funguje. Jiní mají velkolepé výsledky hned jak
poprvé otevřou ústa.
Můžete si vypracovat
vlastní použití fialového plamene ve spolupráci s vaším vyšším
já. Můžete přidat fialový plamen do vašich denních modliteb
nebo meditací ať jsou jakékoli.
Doufám že budete mít radost z poznání že jste jedním z tisíců
z celého světa, který změnil svůj život s pomocí
tohoto zázračného rozpouštědla – největšího Božího daru
vesmíru.
|
převzato od: http://vzestup.webpark.cz/

Přátelství
Každý
z nás někdy ztratil přítele, cítil se zklamán a bolavý a přemýšlel,
jak to s tím přátelstvím je... Nechte se inspirovat tímto krásným
textem z knihy Andělské terapie.
Hledíme
na Vás a vidíme tolik osamocených a bez přátel, ale i bez spojení s námi.
Sami sebe vidíte jako odsouzené k samotě, většinou naprosto
nepochopené bytosti kráčející po Zemi. A vy, které zklamal přítel,
hledáte útěchu v pohrdání přátelstvím, a neuvědomujete si, že
se tím povyšujete nad samotného Boha, jenž vám přátelství daroval.
Je třeba,
abychom vám řekli následující. My andělé vás mnoho násobně převyšujeme
svým počtem. Náš počet je ohromující. Procházíme všemi říšemi.
Kdykoliv nás požádáte o důkaz naší lásky, s radostí vám ho
podáváme, a přesto trváte na své samotě. Odtud pochází vaše samota,
naši drazí. Možná si pojen „nebýt sám“ představujete romantičtěji,
avšak vězte, že tato představa většinou nenajde svou odpovídající
podobu na celém pozemském světě, aby vás uspokojila. Neboť jste všichni
téhož druhu a sami sebe vnímáte jako opuštěné a osamocené bytosti.
Vaše přesvědčení
vás zraňuje až do hloubi duše. Tím, že vidíte svět jako prostor, kde
je třeba si vydobýt své místo na slunci, jako prostor, který je třeba
si podrobit, izolujete sami sebe a uzavíráte se do samoty, kde není
nikdo, s kým byste mohli sdílet.
Samota
je dobrá. Ovšem má svůj čas a své místo. Avšak je třeba, abyste
nejdříve, v životě na planetě Zemi, pochopili, že všichni, na
které pohlédne vás zrak, jsou jen dalším vzorkem vás samých. Není
mezi nimi a vámi žádný rozdíl. Není žádný rozdíl mezi vámi a námi.
Co vidí vaše oči, je jen optická iluze, která vás nutí vytvářet představu
samoty, jež pak ovlivňuje celé lidstvo.
Ať se
podíváte na kteréhokoliv člověka, každý to vnímá stejně. Všichni
zažíváte stejné pocity. A přitom je vám dána tak úžasná možnost,
ta nejdokonalejší možnost na světě. Avšak i vy i přesto pokračujete
v hledání jednoty a naplnění, ale cíl vám věčně uniká. Jako
by se vám stále více a více vzdaloval. Až konečně ze zoufalství a
bezpomoci řeknete, že už toho bylo dost.
My, Andělé,
jsme však tady, abychom se s vámi podělili o nádhernou zprávu o vašem
vědomí, které Vás naplní jistotou, že jednota a propojenost existují
mimo čas a prostor. Nepodléhají pojmům „vpředu“, „nahoře“,
„dole“ nebo „vzadu“. Jednota a propojenost je zde, s vámi, od
této chvíle.
Buďte
šťastni, že jste po dobu své mise doma právě na této planetě, protože
vás čeká krásná doba. Pokud jste však stále přesvědčeni, že vám
něco chybí, můžete se po krátkou dobu svého života odevzdávat této
myšlence a utrpení. Vězte však, že takový pohled vám přinese pouze
strach. Snažte se zaměřit pouze na paprsky Světla, které vycházejí z každé
lidské bytosti. Staňte se vědomě svědky nádhery a velkoleposti všude
tam, kam jen vaše oko pohlédne.
Vaším
přítelem jste vy, naši drazí, vy a znovu vy. Po celé Zemi vás vaši přátelé
očekávají. Neodhánějte je kvůli svému pozemskému zamlženému vědomí,
které je důsledkem planetárních změn. Tyto změny vás vybízejí,
abyste se hluboce zamysleli nad všemi svými skutky. Proto všechen svůj
strach věnujte svým bližním, již také po lásce. Dejte jim poznat
jejich Domov prostřednictvím své lásky. Uzdravte je svou pravdou. Odložte
všechny své zbraně, které vás okrádají o duchovní bohatství, jímž
je vaše nevinnost. Nazvěte sami sebe svým přítelem – a nebudete již
nikdy více bez přátel.
Z knihy
Andělská terapie od Dotčen Virtue Ph.D.

|