Inspirace 1

Home
O mně + kontakt
Co nabízím
Metoda RUŠ
Reiki
Požehnání Jednoty
Mantry, modlitby
Meditace
Inspirace 1
Inspirace 2
Duchovní zákony
Učení "JÁ JSEM"
Zprávy z Indie
Archiv Myšlenek
On-line výklad karet
Karmalogie
Zajímavé odkazy
Ke stažení
Testy a psychologie

  Malá a velká krabička   NEW

  Boží úkryt    

  Podmínky úspěchu      

  Vklad do budoucnosti         

  Jak zbourat zdi kolem Vašeho srdce    

  Také se považujete za slepici?           

Žába a štír    

Já Jsem tu - báseň J.D.Freemana     

Milujte sami sebe     

Poučení pro rok 2008     

Jak nás šálí zrak                

Máte se dost rádi?                 

Několik citátů o  přátelství 

Pár myšlenek o přátelství 

Poslední možnost

Odpuštění - Proč a jak odpouštět aneb odpuštění neschvaluje zlo

Krátká a dlouhá cesta

14.listopad - Den vděčnosti

Výhra v loterii

Protéza

Příběh dvou miminek

Jak zbourat zdi kolem vašeho srdce

Jizvy

Cílem je cesta

Jak mluvíme

Rizika 

Devět kroků jak používat fialový plamen ve svém životě 

Deprese je transformační brána

Příznaky vzestupu  

Právě dopadající energie 

Dopis od Boha

Proměny Ega

Kdo byl tajemný Saint Germain

Saint Germainův Dar fialového plamene 

Zrození a umírání

Přátelství 

Z knihy PŘIJÍMÁNÍ BOHA – D.N.Walsh

 

 

 

Adresa galerie autora obrázku: www.jimwarren.com

Dopis od Boha      

Pozoroval jsem Tě ráno, když jsi vstával a doufal jsem, že si se mnou budeš chtít chvíli povídat, i kdyby to mělo být pouhých pár slov. Doufal jsem, že se mě třeba zeptáš na můj názor nebo mi poděkuješ za něco dobrého, co Tě včera ve Tvém životě potkalo. Ale všiml jsem si, že jsi byl příliš zaneprázdněný hledáním toho správného oblečení, které si máš dnes vzít na sebe.

Když jsi běhal po domě a chystal se, věděl jsem, že by se mohlo najít několik minutek, aby ses zastavil a řekl mi „ahoj“, ale nevyšlo Ti to. V jednu chvíli Ti vybylo čtvrt hodiny a neměl jsi nic na práci, jen jsi seděl v křesle. Pak jsem viděl, že jsi najednou vyskočil na nohy. Myslel jsem, že teď si chceš se mnou popovídat, ale Ty jsi místo toho běžel k telefonu zavolat kamarádovi, aby ses dozvěděl nějaké nejnovější drby. Čekal jsem trpělivě celý den... Ale měl jsi tolik různých aktivit, že sis nenašel chvilku, aby ses mi s čímkoli svěřil.

Všiml jsem si, že před obědem ses rozhlížel kolem sebe, možná, že ses cítil rozpačitý mluvit tam se mnou, takže snad proto jsi nesklonil hlavu k modlitbě. Zahlédl jsi přes tři nebo čtyři stoly nějaké přátele, kteří se mnou hovořili krátce před jídlem, ale Ty jsi to neudělal. Ale to je v pořádku. Do večera zbývá ještě dost času a já stále doufám, že si popovídáme.

Šel jsi domů a vypadalo to, že máš hodně věcí na práci. Když jsi jich pár udělal, zapnul sis televizi. Nevím, zda máš či nemáš rád televizi, vím jen, že ať tam běží cokoli, trávíš před ní denně spoustu času, o ničem nepřemýšlíš, jen si prostě užíváš program, který dávají. Trpělivě jsem čekal, zatímco ses díval na telku a večeřel, ale opět sis na mě nevzpomněl.

Večer jsem viděl, že se cítíš už příliš unavený. Poté, co jsi popřál dobrou noc své rodině, padl jsi do postele a v ten moment usnul. To je v pohodě, možná jsi vůbec nezaznamenal, že jsem tam celou dobu s Tebou. Ale já mám mnohem víc trpělivosti než si vůbec dovedeš představit. Rád bych i Tebe naučil, jak být stejně trpělivý s ostatními.

Tolik Tě miluji... Každý den čekám na Tvé sklonění hlavy, modlitbu, myšlenku či  kousek vděku z nitra Tvého srdce. Víš, je to těžké vést stále jen jednostranný rozhovor...

Hleďme, opět se probouzíš. Zase znovu na Tebe budu trpělivě čekat s ničím jiným než čistou Láskou. A s vírou, že dnes mi budeš moci věnovat trochu svého času. Měj krásný den!

Tvůj přítel

Bůh  

(překlad K. Kohoutová, převzato z www.inspiration4everyone.com )

 

 

Máte se dost rádi?

 
Uvědomujete si, že jste pro sebe tím nejvzácnějším nástrojem, který je vám k dispozici? Pečujete o sebe tak, jak pečujete o své auto, domácnost, děti, partnera nebo partnerku? Jste jedineční – pro sebe zcela jistě, ale i pro druhé. Nikdo jiný nemůže zastat roli a úkoly, které ve stvoření zastáváte právě vy.

http://i157.photobucket.com/albums/t53/im1_photo/i58336205_41584_2.gif

Hledat univerzální smysl života nemá cenu, my jsme celý svět nestvořili, takže ho v celistvosti ani pochopit nemůžeme. Můžeme – a měli bychom – však hledat svůj individuální smysl. V čem jsme dobří, v čem nejlépe prospíváme ostatním, světu.

Žádný z nás nemůže umět všechno. Proto jsme vzájemně provázáni a žijeme ve společné závislosti na sobě. Často však sami sebe dáváme na druhé místo, jako bychom byli méně důležití než druzí. Nejsme však ani důležitější než oni, ani méně důležití.

http://i209.photobucket.com/albums/bb63/lightascension/dolledup.jpgJežíš Kristus pravil „Miluj bližního svého jako sebe samého“. Neřekl miluj bližního svého VÍCE než sebe sama. Podle toho, jak máme rádi sami sebe, tak dokážeme milovat druhé. Když jsme nešťastní, činíme tím druhé šťastnými? Nechtějí spíš, abychom byli šťastní?

Když sami sebe nemáme rádi, nemáme rádi ani druhé. A opět jsme u toho: jak miluješ sama sebe, tak miluješ i druhé.

Učte se mít rádi. Chovejte se k sobě laskavě. S porozuměním přijímejte své chyby, neodsuzujte se za ně. Druhému většinou pochybení promíjíme, sami sebe za chyby kolikrát až trestáme. Byli bychom na druhé také tak zlí? Dáváme tím podvědomě najevo, jak jsme ušlechtilí?

 

Vidíme kolem sebe v dnešním světě obrovskou spoustu sobectví, netolerance, neporozumění. Vypovídá to o nedostatku lásky. Kdo se má rád, nebojí se, že bude trpět nedostatkem. Na druhou stranu ten, kdo se bojí trestu, své teritorium a dosažené pozice brání jako buldok a bojí se, aby ho o něj někdo nepřipravil.

Chovejte se k sobě tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovali ostatní. Učte se sami sebe pochválit a chvalte i druhé, když udělají nebo řeknou něco, co vás potěší. Většinou když nás někdo chválí, máme zautomatizovanou tendenci jeho pochvalu shodit, jako že „ále, to přece nic není…“ Ovšemže to je NĚCO, a my jsme to udělali, dokázali. Chceme tím dát najevo, jak jsme příkladně skromní?

Učte se mít rádi natolik, abyste byli hrdí na to, čeho jste dosáhli. Nečekejte, až vám pogratulují druzí, tím jenom přispíváte k tomu, abyste se na nich stali závislí.

http://i157.photobucket.com/albums/t53/im1_photo/87-1.jpg

Odpouštějte si – ano, čtete dobře, odpustit nestačí jednou, je to cyklický proces. Křivdy (domnělé i tzv. skutečné) se z nás odlupují jaké slupky z cibule.

Neklaďte na sebe přílišná očekávání. Netrestejte se za to, že nevylezete na Kilimandžáro, nepřeplavete kanál La Manche, nenaučíte se laponsky, ale i že s vámi nechce být ten nebo ta, pro které vzplálo vaše srdce, že jste něco zapomněli udělat, že nedokážete zhubnout (nebo pravidelně jíst) a tak dále (doplňte dle vlastní potřeby).

Odnaučte se říkat „měl/a jsem, mohl/a jsem, nemusel/a jsem…“ – ano, mohli jste nebo měli, ale l čemu vám prospívá takovéto neustálé samovyčítání a plísnění se? Přiblíží vás to o něco blíž ke světlu? Stáváte se výčitkami svědomí lepšími bytostmi? Tak, jako odpouštíte druhým, odpouštějte si sobě vlastní nedostatky a chyby; třeba v očích druhých vůbec chybami nejsou.

Mějte se rádi natolik, abyste se dokázali za sebou ohlédnout a říci si, že jste prožili kus užitečného, hezkého, příjemného a zajímavého života. Že jste něco dokázali. Že jste něco uskutečnili, zrealizovali. Nemusejí to být jenom velké věci, ale počítá se i dobré jídlo, peníze, které jste si vlastní prací a schopnostmi vydělali, každý chvíle strávená s milovaným člověkem.

Mějte se rádi natolik, abyste dokázali uznat, že se vám něco nepovedlo, a současně tím sami sebe neodsoudili k zatracení a nepropadali ze sebe depresi. Koneckonců, udělali jste to, co v té době bylo ve vašich silách, schopnostech a možnostech. A nikdo nejsme všemocný, každý umíme něco jiného, co dohromady dává úžasnou mozaiku tvořící velké dílo.

Mějte se rádi natolik, abyste v sobě pěstovali vnitřní sílu, díky níž dokážete změnit to, co změnit jde, a přijmout to, co změnit nejde.

Naučte se být sami sobě nejlepším přítelem. Chtěli byste spolu žít, vybrali byste si sami sebe za životního partnera? Proč ano, a proč ne? Soustřeďte se víc na to, co se vám na sobě líbí. Vaše nedostatky se začnou tím, jak je nebudete vyživovat svojí pozorností, pozvolna rozpouštět.

 

Když budete svým nejlepším přítelem, tak tím získáte spolehlivého parťáka pro oslavy svých vítězství, i kamaráda, který vás podrží, když selžete.

Mějte se rádi natolik, abyste si dovolili být úspěšní, a dosažený úspěch si přiznali, vychutnali si ho a dokázali se z něj radovat.

Mějte se natolik rádi, abyste byli vděční za to, že jste takoví, jací jste: originální, jedineční, bezstarostní, hraví a spokojení. Pak budou i ti ostatní kolem vás. Začít však musíme každý u sebe.

A v nespolední řadě se mějte rádi natolik, abyste svému vnitřnímu světlu dovolili naplno zářit a svojí láskou k sobě rozpusťte podvědomý strach být sami sebou.http://i157.photobucket.com/albums/t53/im1_photo/Cute-Animal-08.jpg

Mějte se rádi
Mějte rádi to, co děláte
Mějte rádi to, v co věříte
Mějte rádi svůj život
Mějte rádi své myšlenky a emoce
Mějte rádi toho, kým jste
Mějte rádi to, co jste

Buďte vděční za to, že se dokážete mít rádi...

© Ivana Muková,  převzato od jitro.bloger.cz

Boží úkryt

Legenda nám vypráví, jak se Bůh na začátku všeho času rozhodl skrýt ve světě, který sám stvořil.

Přemítal, jak svůj plán co nejlépe uskutečnit a mezitím se kolem něj shromáždili andělé.

„Chci se skrýt ve světě, který jsem stvořil,“ svěřil se jim. „Musím si najít nějaké místo, které nelze jen tak snadno objevit. Pozemští tvorové začnou rozvíjet své duševní schopnosti a lépe všemu porozumí, když po mně budou pátrat.“

„Co, kdyby ses schoval hluboko pod zemí?“ navrhl první anděl.

Bůh se na chvilku zamyslel a potom odpověděl: „Ne. Nepotrvá to dlouho a lidé se naučí, jak dolovat v zemi a jak pod povrchem nalézt veškeré poklady, které se tam ukrývají. To by mne našli velice brzy. A neměli by dost času na to, aby zmoudřeli.“

„A co kdyby ses jim schoval na Měsíc?“ navrhl druhý anděl.

Bůh si nechal projít hlavou i tento nápad a potom řekl: „Ne. Potrvá to sice o něco déle, ale oni se za nějakou dobu naučí létat vesmírem. Přistanou na Měsíci a odhalí jeho tajemství. To by mne našli velice brzy. A neměli by dost času na to, aby zmoudřeli.“

Andělé poté váhali, jaké další místo navrhnout. Rozhostilo se dlouhé ticho.

„Já už vím!“ pípl nakonec jeden z nich. „Co kdyby ses ukryl v jejich vlastních srdcích? Nenapadne je, aby hledali tam!“

„To je ono!“ zvolal Bůh, celý potěšený, že nalezl dokonalý úkryt. A tak se Bůh tajně skrývá hluboko v srdcích každého z Božích tvorů – do té doby, než toto stvoření nezmoudří na duchu a nepochopí. A to do té míry, že se odváží velké cesty do tajemného nitra vlastní bytosti. A zde najde lidská bytost svého Stvořitele a splyne s ním v jedno na věky věků.

 

Převyprávěno podle lidového příběhu - z knihy Radost pro duši (Margaret Silfová), převzato od www.zdravi-svetlo.wz.cz

 

Proměny ega

Poslední překážkou žití přirozeného stavu pravdy je velmi zjemnělé ego, které chce zkušenost žití poznání. Chce „vědomě“ žít nesmírnou slast sat-čit-ánanda.

Je tedy poznání nevědomé? Nikoliv, ale potíž je v tom, že člověk chce jako oddělená jednotka zažívat něco velkého, nekonečného. Jak by to ale bylo nekonečné, když to on chce zažívat? Teoreticky „ví“, či spíše uznává, že je to v něm, že on do pravdy, do jednoty také patří, ale zcela rozpustit se v tom ještě neumí. Připomíná to vědomí housenky, která chce létat jako motýl a vědět o tom. Napřed se ale musí zakuklit, vzdát se svého housenčího života. Pak se opravdu motýlem stane-s vědomím motýlím, nikoliv již housenčím, omezeným.

Během procesu sebeuvědomování projde ego člověka mnoha proměnami. Zprvu je hrubé, materiální, postupem dozrávání se zjemňuje, produchovňuje. Podoby ega se stávají stále jemnějšími, ale tím pro hledajícího i záludnějšími. Ty hrubé člověk snadno poznává, vždyť se na to také zaměřuje ve své duchovní praxi. Bdělá pozornost, pročišťování charakteru, soustředění mysli-tomu se již dlouho učí. Avšak jemné formy ega, jeho rafinované proměny poznává jen velmi pomalu. Jak na to má jít? Celý život a mnoho životů se snažil poznání dosáhnout. Chce zažívat jednotu, ale sám se z ní vylučuje svou touhou, svým chtěním to vychutnávat, zažívat, vědět o tom v egu. A nyní, když to již občas zažívá, neví, jak dál. Občas a někdy i dosti často, jednotu zažívá, ale vždy mu ještě uteče. Opakovaně se snaží a musí se snažit hlavně z počátku. Zažívá chvíle beznaděje, zatímco ještě včera byl šťastný a svobodný. Proč tomu tak je? Pro chtění zažívat. Jak tedy dál? Sebeobětováním se vzdát chtění TO zažívat. A pak se vzdát i sebeobětování.

JEN BÝT A NECHAT BÝT.



Autor: Míla Tomášová (Světlo vědomí)   převzato od http://evamarvanova.sblog.cz

 

Rizika

Smíchem se vystavujeme nebezpečí, že budeme vypadat jako blázni.

Pláčem se vystavujeme nebezpečí, že budeme sentimentální.

Tím, že se snažíme dosáhnout něčeho nového, se vystavujeme nebezpečí vlastní zodpovědnosti.

Projevováním citů riskujeme, že odhalíme sami sebe.

Tím, že odhalíme své představy a sny riskujeme, že je ztratíme.

Tím, že milujeme, se vystavujeme nebezpečí, že nebudeme milováni.

Žít znamená riskovat, že zemřeme.

Doufat znamená riskovat, že propadneme zoufalství.

Pokusit se o něco znamená riskovat neúspěch.

Ale je zapotřebí riskovat, protože největším hazardem v životě je neriskovat nic. 

Člověk, který v životě nic neriskuje, nic nedělá, nemá nic a ničím není. 

Tito lidé říkají, že se vyhýbají trápení a bolesti, ale nemohou se nic naučit, cítit, měnit se, růst, milovat, žít...

Stávají se otroky, spoutanými svými postoji. 

Ztratili svou svobodu.

Pouze člověk, který riskuje, je svobodný.

 

Od neznámého autora, převzato z knihy 12 kroků

 

Jak mluvíme

Říká se, že „mluvíme jak nám zobák narost“.  V praxi to znamená, že mnohdy bezmyšlenkovitě přejímáme od rodičů, sourozenců a kamarádů slova a slovní obraty, nad kterými, když se nad nimi skutečně zamyslíme, nám až zatrne. Je to tak silný zvyk používat některá slova, že přestože se vědomě rozhodneme to nedělat, každou chvíli nám vyklouznou z úst.

O čem to vlastně hovořím? O něčem zdánlivě tak „normálním“, jako jsou třeba slova: hrozně, strašně, děsně, šíleně, příšerně… „Bylo to tak šíleně krásné!“ nebo „Jsem děsně zamilovaná“ či „On je tak hrozně šikovný!“… Příkladů by se našlo „strašně“ moc! :-) 

Možná si řeknete, proč se něčím takovým zabývat, vždyť tak hovoří všichni. I mně každou chvíli takovýto jazykový zlozvyk uletí. Ovšem sama se v ten moment otřesu, jak je to silné a negativní. Proč přiřazujeme k něčemu pozitivnímu a krásnému hned něco negativního? Třeba slovo „strašně“ je odvozeno od slova strach. A ten je jednou z nejsilnějších negativních emocí. Co to tedy znamená, když druhého člověka „tak strašně milujeme“? V čem všem je obsažen ten strach? V našem strachu z toho vztahu, v tom, co si představujeme, že je láska, v tom, jakým způsobem druhého milujeme či jsme na něm závislí. Budeme-li takovouto větu – lépe řečeno naší objednávku do Vesmíru – vyslovovat s patřičnými emocemi, můžeme si být jisti, že se nám naše přání vyplní a za chvíli to naše milování bude opravdu strašnééé. :-( A na koho se budeme zlobit?

A jak je to třeba s obvyklými přáními k narozeninám či svátkům? Naše oblíbené české „vše NEJ!“. Co že nám to vlastně ten dotyčný přeje? To nejlepší zdraví, největší radost či nejtěžší nemoc, nejhorší výsledky ve škole nebo největší žal?

Vědomé prožívání života, každého přítomného okamžiku přináší radost a osvobození. Zkusme to dělat stejně i s naší mluvou, používat vědomě náš krásný jazyk. Vždyť je tolik jiných slov, které nesou pozitivní náboj: Můžeme milovat srdečně, plně, velmi, čistě, láskyplně, radostně, něžně… Zkusme to. A když to náhodou nevyjde a nějaké to negativní slůvko, které jsme zvyklí od mládí používat, do naší řeči vklouzne, v duchu ho můžeme přeškrtnout s vědomím, že ho tím vyjímáme z Vesmírného zákona jeho uskutečnění. A co se stane pak? No pak si přeci s láskou odpustíme, protože se máme velmi rádi...

Kristina Kohoutová

Cílem je cesta

Mám dva dva velké koníčky, dvě krásné životní lásky. Jednou jsou pejskové a druhou prkna, jež znamenají svět. Potkalo mě to štěstí, že jsem si mohla v dospělosti obě své lásky dopřát. Doma máme dnes pět pejsků a již dlouhá léta hraji a režíruji v amatérském divadelním souboru v Plzni. Jen se mi během let změnil přístup k tvorbě. Dříve jsem stála o to, abych v divadle vynikla, byla jsem ambiciózní. (Myslím, že jsem si tím potřebovala zdvihnout sebevědomí.) Většinou to vyšlo, jezdili jsem na přehlídky a já sbírala ocenění. Chvilka „slávy“ - jak pomíjivé… Kolikrát jsem měla šanci poznat, že ačkoli  přišel vytoužený úspěch, žádné štěstí mi nepřinesl. Snad jen kratičké uspokojení. Hry, které jsem režírovala, byly sice úspěšné, ale vykoupené bojem s představiteli jednotlivých rolí. Jak často nebyli připravení, neuměli text, nepřišli na zkoušku… Jak špatně jsem to jako režisérka snášela…

Pak přišlo mé období hledání sebe sama. Divadlo jsem na delší dobu odložila, necítila jsem potřebu ho dělat. Nakonec jsem se do nastudování nové hry sice pustila, ale práci jsem záhy na rok přerušila, protože jsem byla hodně zaneprázdněná, ale především jsem si potřebovala v sobě leccos vyřešit. Odjela jsem v té době do Indie a to byl pro mne skutečný zlom. V té době vše v mém životě nabylo jiných hodnot. Po roce jsem se k práci se souborem vrátila, ale tehdy už s jinou motivací než dřív. Přestalo mi záležet na úspěchu hry, důležitá byla každá zkouška a každý herec. Důležité bylo, aby se v roli dobře cítili, abychom všichni chodili na zkoušky rádi. Přestala jsem řešit kdy bude hra hotová, důležitá pro mne byla ta setkání. A když náhodou na zkoušku přišel někdo, komu bylo zrovna „ouha“, šlo zkoušení stranou a prostě jsme jen poseděli a popovídali. Najednou se zkoušky proměnily v něco nádherného. A i když jsem už jako režisér nebyla tak direktivní, přesto šla práce paradoxně kupředu lépe než za starých časů.

Dnes už máme pár měsíců po premiéře. Možná, že jsme na přehlídce neuspěli tak dobře jako s předchozími hrami. Ale to je naprosto nepodstatné. To důležité je, že jsme společně prožili něco nádherného, měsíce krásné práce a přátelství. A výsledkem je pocit vzájemné lásky a sounáležitosti a inscenace, ve které jsou všichni rovnocenní, všichni stejně dobří. A naši milí diváci to cítí a vnímají. Snad i to je důvodem, proč se přijdou mnohdy podívat i vícekrát a přivádí své kamarády a známé. A my pro ně všechny hrajeme s láskou a radostí. Prostě se jen dělíme o to, co nám tato hra dala. A diváci nám zas vracejí svým smíchem a potleskem radost, kterou cítí z jeviště. Představení se pro nás stalo oslavou. 

Zjistila jsem, že není cílem vyšplhat se na nějakou vysokou překážku. Protože cesta k ní bude nejspíš hodně trnitá, budeme trpět, protože k cíli bude tak daleko a na vrcholu nakonec zjistíme, že to byla jen pouhá iluze, že dorazíme k cíli. Za tímto vrcholem bude totiž zas další překážka a pak další a další. Díky divadlu a dalším životním zkušenostem jsem zjistila, že cílem je sama cesta. Někdy není jednoduchá a snadná, ale když se staneme vědomými pozorovateli, tak v kterýkoli moment najdeme tolik věcí, ze kterých je možno se radovat. Tolik věcí, které tak snadno přehlížíme a považujeme za normální a samozřejmé. Dnes se raduji z toho, že mě nožičky nesou a nepřehlížím přes zdánlivý vrchol cestu, po které kráčím. A můj život se proměnil. To, co jsem dřív považovala za cíl, se proměnilo v pouhá zastavení na pouti, která sama o sobě je vším. Je to krásné probuzení!

Přeji Vám všem, abyste každý den, každý moment Vašeho života prožívali tak, jako byste se narodili právě a jen pro něj.

S láskou a hlubokou úctou Kristina

 PS: Pro Ty z Vás, kteří jste plzenští a měli byste chuť se s námi přijít potěšit na představení, uvádím stránku http://www.divadlodialog.cz/ , kde je možné si vstupenky zarezervovat. Hra se jmenuje Perfect Days a je od skotské autorky Liz Lochhead. Jste srdečně zváni, hrajeme s láskou pro sebe i pro Vás!   

 

Jizvy

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi prudkou povahu. Otec mu dal krabičku hřebíků a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu přes třicet hřebíků. Během několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost, než stále běhat zatloukat hřebíky do plotu.

Nakonec přišel den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Běžel se pochlubit otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely, chlapec postupně hřebíky vytahoval až po čase mohl říct otci, ze v plotě nezůstal ani jeden hřebík.

Tehdy vzal otec chlapce za ruku a šli se spolu podívat k plotu. Tam mu řekl: "Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když někomu řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy jako zůstaly tyto díry v plotě. Je to jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce." 

 

Příběh dvou miminek

Neznámý autor

příběh miminek

Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy

- Věříš v život po porodu?

- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

- To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.

- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.

- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.

- No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

- Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.

- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.

- Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…

převzato od www.zivotni-energie.cz

Protéza

V Kladrubech u Vlašimi je rehabilitační ústav. Doléčují se tam lidé, kteří při různých nehodách přišli o ruku nebo nohu. Učí se žít s protézou. Jednou ráno jsem tam viděl, jak si jeden z pacientů připevňoval protézu pravé nohy. Když ji vzal, poplácal ji a začal si s ní povídat. Slyšel jsem, jak říká: „Tak pojď, Mařenko, půjdeme na to.“ Jeho vděčný vztah k výrobku lidských rukou mne dojal.

Při jiné návštěvě rehabilitačního střediska v Kladrubech mi pan ředitel ukazoval rozbitá skla dvojitého okna. Jeden z pacientů vyhodil ze vzteku zavřeným oknem protézu, s níž se učil chodit. I zde šlo o postoj pacienta k protéze. V tomto případě však výrazně negativní. Tento pacient se nerozhodl pro vděčnost, ale pro nenávist. Za pomoc, kterou mu protéza mohla prokazovat, vděčný nebyl.

Je možné, že vděčnost je do určité míry otázkou osobního rozhodnutí. Pro, nebo proti.
Kolik lidí je nešťastných, že to či ono není takové, jak by si přáli. Přitom to, co dobrého mají, nevidí. Nevidí, za co by mohli být vděčni. Nebo se rozhodli, že to vidět nechtějí?

(O vděčnosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)  převzato od www.dobrejitro.cz

 

Výhra v loterii

Byl kdysi jeden stařec, který žil od mládí dobrým a zbožným životem, ale k stáru neměl nic, čím by se mohl světu pochlubit. I padl na kolena a modlil se takto: „Slyš mě, ó Bože! Byl jsem vždy poctivým člověkem. Až dosud jsem tě nikdy o nic nežádal a vždycky jsem se spokojil s tím, cos mi sám daroval. Teď však mám jednu jedinou prosbu: nech mě vyhrát v loterii!“

Týdny ubíhaly a nic se nedělo, a tak se náš milý stařík znovu modlil o výhru v loterii. A pořád nic. Po několika měsících marných proseb pozvedl tvář k nebesům a zvolal: „Bože, dáš mi konečně šanci? Vždyť všechno, co po tobě chci, je výhra v loterii!“

Tu se náhle z oblohy ozval hromový hlas: „A dáš laskavě šanci ty mě? Aspoň si kup los!“

 

Vklad do budoucnosti

 

Žil jednou jeden bohatý muž, jenž netoužil po ničem jiném než po tom, aby prokazoval dobro lidem. Obzvláště pak těm, kdo pro něj pracovali.

Povšiml si, že jeden z jeho dělníků – byl to tesař – je nesmírně chudý a sotva uživí rodinu! Povšiml si, že chatrč, v níž muž žil se ženou a dětmi, se nezadržitelně rozpadá. Před zimou a poryvy deště jim už nemohla poskytnout úkryt. S tesařem a jeho rodinou nesmírně soucítil. A nakonec dostal nápad.

Jednoho rána si k sobě tesaře zavolal a přikázal mu: „Chci, abys mi postavil krásný dům,“ pravil. „Penězi na něm nešetři a na každou práci, kterou tam bude třeba udělat, sežeň jen ty nejlepší řemeslníky. Já se teď musím vydat na cesty a po nějakou dobu budu pryč. Přeju si ale, aby byl dům do mého návratu hotový.“

Tesaře potěšilo, že dostal takový úkol. Okamžitě se pustil do práce. Rozhodl se však – protože věděl, že bude pán pryč, že na zadané stavbě pořádně vydělá. A tak škudlil, kde se dalo, místo aby najímal ty nejvyhledávanější řemeslníky a kupoval jen ten nejkvalitnější materiál. Pán se to nikdy nedozví a on si může ponechat rozdíl a vydělat spoustu peněz pro sebe!

A tak postavili dům. Zvenku vypadal nádherně. Tesař však moc dobře věděl, že to není poctivá stavba. Střešní trámy nebyly pevné a nezapadaly do sebe zrovna přesně. Cihly na ni koupil druhořadé, takže se začnou co nevidět drolit. Tašky byly vyřazené zmetky z lomu. A na práci najal za mizernou mzdu nezkušené dělníky.

Pak se vrátil domů pán a vydal se na prohlídku domu. „Splnil jsem váš příkaz, pane,“ chlubil se tesař. „Použil jsem ty nejlepší materiály a zaměstnal špičkové řemeslníky.“

„To rád slyším,“ řekl mu pán. „Tady máš klíče. Ten dům teď patří tobě. Je to můj dar pro tebe a tvou rodinu. Kéž ti slouží jako útulný domov až do konce života!“

A v nadcházejících letech bylo tesaře často slyšet, jak si bručí pod vousy: „Vědět tak, že ten dům byl určený mně…!“

 

Převyprávěno podle lidového příběhu- z knihy Radost pro duši (Margaret Silfová),  převzato od: 

 

 

 

 

 

 

 

 

Leslie Fieger

1. Denně věnujte čas reflexi, kontemplaci, meditaci, ztišení. Zakotvete se ve vědomí sebe sama.

Protože vše, co existuje, povstalo z nekonečna, měli byste se s nekonečnem důvěrně seznámit, abyste získali to, co chcete. Meditace vás propojí s vaší podstatou i s tajemným božstvím. Učte se meditovat a naučte se to dělat denně, udělat si z toho zvyk. Pozorování své vnitřní podstaty a okolního světa vede k moudrosti.

2. Získejte kontrolu nad svým fyzickým, emočním, mentálním i duchovním tělem.

Zakažte si nechat se rozptylovat a znejisťovat ostatními lidmi, vaší kulturou, událostmi nebo okolnostmi. Vy jste vy. Vlastníte se. Ovládejte se. Myslete si to, co sami chcete. Ciťte se, jak chcete. Věřte tomu, o čem se rozhodnete, že je to pro vás to nejlepší. Vytvořte si vlastní ideály. Definujte si svůj vlastní záměr. A žijte pro něj.

3. Vyviňte si silné sebehodnocení. Naučte se se milovat.

Poznejte se. Jste výjimečnou bytostí. Jste unikátní v celém vesmíru. Jste zvláštní. Jste posvěcený. Poznejte, kdo jste, a milujte to, co jste. Sebeláska není egocentrismus, je to prostě pochopení vaší posvátnosti.

4. Myslete za sebe. Vyhněte se obecným názorům. Využívejte svoji tvořivou představivost.

Rozhlédněte se. Chcete-li být průměrní, „normální", pak přemýšlejte stejně, jako ostatní. Chcete-li od života více, naučte se myslet za sebe. Nedovolte, aby se vaše kultura stala vaším kultem. Určujte si sami své zaměření.

5. Stanovte si cíle. Vytvořte si svůj vlastní „plán hry". Napište si ho.

Napište si svoje cíle, je to velmi důležité. Definujte je. Potvrzujte si je. Pokud selžete při vytvoření plánu, je to jako byste si naplánovali selhání. Ujasněte si své ideály a cíle a pak si je napište. Noste je s sebou. Často se k nim vracejte. Sledujte své pokroky. Naplánujte si úspěch.

6. Dělejte to, co je zapotřebí udělat. Vyviňte si sebekázeň.

Staňte se svým vlastním žákem. Nedovolte si nechat se čímkoliv vyrušovat nebo být líný udělat to, co je zapotřebí k dosažení vašeho cíle. Buďte ukáznění, abyste byli to, co potřebujete být, a dělali to, co potřebujete udělat, abyste měli to, co chcete mít.

7. Pomáhejte. Myslete tak, aby všichni získali. Hledejte cestu, jak pomoci k úspěchu a štěstí ostatním.

Lidé získávají úspěch, když dávají ostatním to, co chtějí. Najděte přání či potřebu druhých a pak ji splňte. Zkoumejte své vlastní ideály. Jsou i další, kteří mají stejné tužby? Najděte způsob, jak dát ostatním to, co je v souladu s vašimi sdílenými ideály, a budete úspěšní.

8. Vzdělávejte se, pak své znalosti využívejte a aplikujte. V aplikovaných znalostech je síla.

Buďte moudří. Aplikujte to, co se učíte, do svého života. Mnoho lidí zná tajemství štěstí a úspěchu, ale neaplikují je, a jsou pak zklamáni nedostatkem harmonie ve svých životech.

9. Buďte visionářští. Myslete dopředu. Využívejte zkušeností. Žijte každý okamžik.

Tvořte si budoucnost. Využívejte své představivosti. Staňte se visionáři. Vypněte televizi a zapněte své vnitřní vize a představy. Učte se z úspěchů druhých. Učte se z chyb druhých. Vše, co vidíte, bylo vytvořeno v minulosti. Využívejte minulost, ale nenechte ji, aby využívala vás. Žijte plně v současnosti. Představte si svou ideální budoucnost. Zrealizujte ji.

10. Užívejte svůj čas moudře. Žijte vyváženě. Buďte, čiňte, mějte.

Pamatujte na čas pro hru. Podporuje funkci obou vašich mozkových hemisfér, které se tak naučí využívat větší prostor mozku. Plánujte, nacvičujte a konejte. Netravte veškerý čas konáním, předně buďte. Frenetická aktivita je známkou těch, kteří se rozhodli pracovat tvrdě místo chytře. Úspěšní jsou ti, kteří věnují stejně času bytí a přemýšlení jako konání, ti, pro které je práce hrou.

11. Říkejte svoji pravdu. Žijte svůj svět. Říkejte to, co máte opravdu v úmyslu, mějte opravdu v úmyslu to, co říkáte.

Nadprůměrní lidé hovoří o ideách, průměrní lidé hovoří o věcech, podprůměrní lidé hovoří o ostatních lidech. Mluvte o své pravdě, svých ideálech, o tom, co si přejete, aby se stalo. Neztrácejte příliš mnoho času hovorem o tom, co už se stalo, co už existuje. To vás činí průměrnými. Nechte ostatní lidi žít jejich životy. Neztrácejte čas mluvením o nich. Možná vám radili, abyste nemluvili o sobě. Je to špatná rada. Mluvte vždy a především o svých vlastních pravdách. Jinak skončíte žitím životů někoho jiného.

12. Buďte rádi na světě. Buďte teď a tady. Buďte duchovní bytostí.

Štěstí nepřichází se zítřejším východem Slunce. Je k dispozici pouze teď, v každém okamžiku. Zpomalte dostatečně, abyste si ten okamžik mohli užít, a každý následující vám přinese další zisk. Buďte vděční za to všechno, co máte právě tady právě teď. Příští okamžik vám pak v takovém případě přinese ještě více.

převzato od www.tipyainspirace.cz

 

Krátká a dlouhá cesta 

Všechny cesty duchovního hledání se dělí do dvou tříd. První je základní, elementární, druhá pro více pokročilé. Pro začátečníky je dlouhá cesta. Aby přinesla výsledky, vyžaduje dlouhou dobu, je na ní zapotřebí mnoho práce, která vyžaduje velké úsilí. Druhá je krátká cesta. Výsledky se dosahují mnohem rychleji, je to v určitých případech snazší cesta, vyžaduje mnoho práce.

Angličan PhDr. Paul Brunton (1898-1981) dlouhá léta cestoval a žil v zemích Orientu, kde studoval náboženství, mysticismus, jógu a východní filozofii. Následující text je záznamem jeho přednášky na téma dlouhé a krátké cesty (stezky) k duchovnímu probuzení.

Porovnání obou cestDuchovní cesta

Jedna tedy říká, že jste člověk, druhá, že jsme zakořeněni v Bohu. Při dlouhé cestě pracuje ego. Žák si myslí, že je egem a vyvíjí soustředění ve snaze zlepšit sám sebe, stávaje se čistším a čistším. Říká: tuto práci dělám já. Domnívá se, že očišťuje sebe a zlepšuje kvality ega. Ale je to stále ego. Stoupá od nižší části k vyšší části ega a stává se zduchovnělým egem. Hledá gurua.

Krátká cesta je odlišná, protože zde není představa ega, je zde jedině Nadjá, není zde toužení (náležející k dlouhé cestě) ale ztotožnění, není tu dokonce ani snaha. Krátká cesta se nezabývá časem (představou času) a proto také ani pokrokem. Zabývá se jen bezčasým Nadjá. Není zde představa pokroku ani touha, na tom zde nezáleží. Pravé já je vždy neměnné. Pokrok ale obsahuje změnu. Všechny otázky a problémy zde mizí, protože tázajícímu se egu (intelektu) není dovoleno být činným.

Na dlouhé cestě žák chce gurua, hledá ho, je na něm závislý a guru mu pomáhá k pokroku. Na krátké cestě je guruem Nadjá a žáci závisejí přímo jen na Nadjá a problém gurua nepřichází. Guru je venku mimo ně ale Bůh je uvnitř. Na krátké cestě nejsou žáci závislí na guruovi, intelektuálně jsou na něm nezávislí. Jestliže guru zemře nebo zmizí, netrápí se tím. Je zde skutečné spoléhání na Boha. Ne na lidskou bytost, ale na vašeho Ducha.

Proč neučí každý učitel krátké cestě?

Odpovědí je, že lidé nemají dost síly vzdát se ega a nejsou ochotni obrátit se najednou ke světlu. Je to oběť. Aby jim to bylo umožněno, dlouhá cesta je učí zeslabovat ego stupeň po stupni. Na dlouhé cestě docházejí k pokroku jen proto, aby dosáhli bodu, kde pro ně bude snazší se ega vzdát. To je jeden z nejdůležitějších důvodů. Dlouhá cesta připravuje žáka k tomu, aby mohl mít užitek z krátké cesty, jinak by nebyl schopen krátkou cestou jít.

Druhým důvodem je, že ještě nemají takovou sílu soustředění, aby udrželi mysl soustředěnou na Nadjá. Snad jsou schopni udržet ji po jednu nebo dvě minuty. Je proto nutné vyvinout sílu vytrvalého soustředění. I když vidíme pravdu, musíme získat ještě sílu setrvat v soustředění na pravdu a být v ní upevněni. Vetšina lidí má silnou připoutanost ke světským věcem a silnou touhu po nich. Jsou jim v cestě, překážejí jim na cestě ke skutečnosti. Chtějí se držet připoutanosti a tužeb, které přicházejí z ega, kterého se nechtějí vzdát.

Učitel tedy učí nejprve dlouhou cestu proto, že většina žáků není schopna sledovat krátkou cestu. Dlouhá cesta tedy existuje proto, aby je pro krátkou cestu připravila. Nemá význam, aby sledovali krátkou cestu, pokud nezískali filozofické pochopení, které jim umožní touto cestou jít. I když jim byla ukázána pravda na krátké cestě, nepoznají ji, nejsou-li k tomu připraveni studiem a filozofickým myšlením. Nenaučili se, co je pravda, a nemohou ji ocenit. Nemají filozofickou znalost a chápání, aby viděli rozdíl mezi pravdou a skutečností a mezi iluzí a omylem. Musí pochopit pravdu i intelektuálně. To je část dlouhé cesty.

Velice důležitá věc

Jestliže lidé sledují dlouhou cestu a pracují na ní mnoho let, mnozí již po několika letech shledají, že neudělali pokrok, který očekávali. Na začátku měli velké nadšení. Očekávali vnitřní zkušenost dávající sílu, poznání a sebeovládání, ale nezískali je ani po mnoha letech. Naopak - přicházejí zkoušky, tvrdé strasti života, jako např. smrt v rodině, změny zevního života ap. Jsou zklamáni a říkají: „Proč mne Bůh vyvolil k utrpení, přestože sleduji cestu. Mám samé těžkosti." Jsou zklamáni. Nyní může dojít k některé z následujících věcí:

  1. Mohou se zcela vzdát hledání, na rok i na více let, nebo na celý život, a navrátit se k materialistickému způsobu života.
  2. Mohou si myslet, že šli nesprávnou cestou, že mají nesprávného učitele nebo že používali špatných metod a hledají tak nového učitele a novou cestu. Avšak výsledky i s novým učitelem jsou stejné, protože se stále pohybují v kruhu svého ega. Ego jim brání dostatečně prohloubit jejich stav světla a moudrosti.
  3. Může dojít i k třetí možnosti. Pokud se velmi snažili a tvrdě pracovali zdánlivě zcela bezúspěšně a cítí se unaveni, mentálně i citově vyčerpáni, vzdají se dalšího snažení avšak nevzdají se hledání. Jenom pasivně sedí a čekají.

Ti, kteří jsou v této poslední kategorii, jsou pak zcela připraveni nastoupit krátkou cestu a měli by to učinit. Dokonce i začátečníci mohou nastoupit krátkou cestu, avšak v praxi ji obvykle shledají příliš obtížnou.

Kombinace obou cest

Nejlepší způsob je od počátku kombinovat obě cesty. Tato kombinace musí být však přizpůsobená pro každého jednotlivce, protože lidé jsou rozliční. Není žádné pevné pravidlo platné pro každého. Pro jednoho se hodí kombinace méně krátké cesty a hodně dlouhé, u jiného je tomu obráceně. Závisí to na cítění, jejich intuici a na radě, kterou jim dá jejich učitel. Nakonec stejně každý musí dojít ke krátké cestě.

Učitel dává žákovi to, co žák chápe na své úrovni chápání. Běžná náboženství jsou směsí dlouhé cesty a krátké cesty. Bohužel však vedou někdy do zmatku. Např. biblické rčení „Dříve nežli Abrahám, Já jsem." má dva významy. Nižší znamená reinkarnaci, vyšší znamená: „Já jsem skutečnost."

Je mnoho zmatku o těchto dvou bodech, jestliže není chápáno, že všechny nauky se dělí do uvedených dvou kategorií a jaký je mezi nimi rozdíl.

Protiklady mezi oběma cestami

Dlouhá cesta:

  1. Dlouhá cesta má ego, krátká má Nadjá bez ega.
  2. Na dlouhé cestě se žáci snaží krok za krokem dostat z temnoty své nevědomosti.
  3. Na dlouhé cestě chce mnoho žáků zažít zkušenosti mystické, okultní a psychické. Je to ego, které je vyžaduje, a vyžaduje rovněž uspokojení z pokroku. Ego se cítí důležité.
  4. Je nutno pochopit rozdíl mezi iluzí a skutečností. Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale i ego jsou iluzí.
  5. Žáci nevědí, co je ego. Proto Ježíš řekl: „Chcete-li nalézti své pravé já, musíte popřít sama sebe!", což znamená popřít ego. Buddha řekl: „Toto není já." Učil mnichy, aby cvičili odříkání a myšlení na tuto mantru.
  6. Na dlouhé cestě se žák snaží zdokonalit sám. Zakouší úspěchy a neúspěchy, vzestupy a pády. Když je zklamán, stane se melancholickým. Taková situace nemůže nastat na krátké cestě, protože žák má víru jako malé dítě. Předal celou svou budoucnost Nadjá/Bohu a má dostatek víry, aby mu důvěřoval. Ví, že učinil správné rozhodnutí a proto je vždy šťastný. Závisí zcela na této milosti a ví, že vše co přichází, přichází od nejmoudřejší bytosti za světem. Ať přijde cokoliv, bude to nejlepší. Vždy se spoléhá na Nadjá, nalézá v něm radost.

 

Krátká cesta:

  1. Krátká cesta je bez plánování, intuitivní, jako náhlé osvícení.
  2. Na krátké cestě není žádná touha po vnitřní zkušenosti jakéhokoliv druhu. Když jste již ve skutečnosti, není již více žádných přání, neboť zkušenosti přicházejí a odcházejí, ale skutečnost nikdy. Nyní vidíte, proč jsou běžná náboženství pouze pokusy přimět lidi k tomu, aby začali hledat Boha, ale oni nejsou schopni jít příliš daleko a příliš rychle.
  3. Krátkou cestou vede učitel ty, kteří jsou více vyvinutí a méně připoutaní. V učení Ježíšově a Buddhově nalézáme obě cesty. Lidé mají různé stupně vývoje a proto si mohou vybrat cestu, která jim vyhovuje.
  4. Na krátké cestě se nestaráme o reinkarnaci, nepřikládáme jí důležitosti.
  5. Na krátké cestě potřebují žáci studium filozofie jen pro jedinou věc - aby pochopili co je skutečnost.

Temná noc duše

Krátká cesta je radostná cesta, cesta štěstí. Právě před tím, než toto nastane, může žák zažívat temnou noc duše. Cítí se zcela bezmocným, nepociťuje duchovní skutečnost. Má melancholické období. Nepociťuje duchovnost a ani po ní netouží. Není ani světský, ani duchovní. Cítí se osamělý a opuštěný a odloučený od svého gurua, jakoby za stěnou. Má pocit, že na něho Bůh zapomněl. Tato temná noc duše může trvat krátký čas, nebo dlouhá léta. Žák není ani schopen číst duchovní knihy nebo o nich přemýšlet. Cítí se smutným a zklamaným a může se i pokusit o sebevraždu. V tomto neštěstí mu ani ti, kdož ho milují, nemohou přinést útěchu. Na obou polokoulích, západní i východní, existuje přísloví, které říká: „Noc je nejtemnější před svítáním." Člověk v takové situaci je v nejnižším bodě. Potom mu krátká cesta přinese zpět radost právě tak, jako když vyjde Slunce.

Důležitou radou v takové chvíli je:

  1. Musíš mít trpělivost - nebude to trvat věčně!
  2. Musíš mít naději. Potom dosáhneš lepší úrovně než kdy předtím.

Temná noc duše nepřichází každému hledajícímu. Je to jako stín, způsobený Sluncem. Když se Slunce objeví v podvědomí, vznikají stíny. Ale to je začátek velké vnitřní změny. Vše předtím nebyl promarněný čas, práce pokračuje, ale v podvědomí, aby bylo vykořeněno ego, což provádí Nadjá. Je to známkou milosti, ale žák se přesto cítí nešťastný.

Praktické rady

Většina lidí musí kombinovat dlouhou a krátkou cestu. Možná jen jeden den nebo jeden týden (tak jak to bude řídit vnitřní popud) budete na dlouhé cestě a jiný den na krátké cestě. Váš postoj bude pak zcela pasivní, protože všechny intelektuální představy (myšlenky) mají jen omezenou hodnotu. Musíte nyní být vedeni svým vnitřním cítěním nebo intuicí.

Jestliže se lidé ptají, zda mají studovat, odpovědí je, že knihy se zabývají myšlenkami. Co nám dávají není pravda ale jenom její intelektuální výklad. Připravují vás k lepšímu chápání. Studujete-li knihy, získávéte pouze více myšlenek. Nakonec musíte dojít k bodu, kdy nebudete potřebovat žádné knihy. Jsou různé dobré knihy, ale vždy musíte rozlišovat mezi dobrým a špatným učením, která mohou být v téže knize promíchána.

Kontemplace

Když učiníme změnu ke kontemplaci, myšlení ustane. To je nejhlubší bod v nás samých. Z toho důvodu každý musí hledat v sobě a musí nalézt svoji vlastní cestu.

Není nutné putovat po dlouhé cestě déle než do doby, kdy jste připraveni nastoupit krátkou cestu. Je velmi důležité mít živou víru v Nadjá a stát se malým dítětem a cítit tolik závislosti na Nadjá, jako malé dítě na svých rodičích. Měli byste mít tuto víru v samotnou sílu Ducha a ne v jakoukoliv jinou, byť sebelepší, lidskou bytost.

Jestliže žák myslí stále úzkostlivě na své chyby, je na nesprávné cestě. Může se pokusit chyby odstranit, ale nemůže to učinit dokonale, dokud není schopen vzdát se ega.

Nebezpečí krátké cesty

Základem krátké cesty je, že jsme vždy božští. Je to již s námi, není to nic nového, ale musíme usilovat o poznání toho, co zde již je.

Nebezpečím krátké cesty je, že si žák v určitý moment může začít myslet: „Jsem osvícený a nemusím nic víc dělat." Je to pak ale jen jiná forma ega. Proto je nutná rovnováha mezi dlouhou a krátkou cestou.

převzato od www.zivotni-energie.cz

 

Odpuštění - proč a jak odpouštět aneb odpuštění neschvaluje zlo
(sestavil Ignác Mucha a Pavel Semela)

CHCEŠ-LI BÝT OTROKEM NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, NESNÁŠEJ HO

Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. 

Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. 

Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. 

Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. 

Své štěstí vkládáš do jeho rukou. 

Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... 

(John Powell)

KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU

Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. 

Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely. 

Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. 

Příkoří nenechává nikoho chladným.

MÁME ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD ?
Do této situace ale vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění. 

Není ale naivní, nerealistická a odtržená od života? 

Máme každému jen tak "odpustit"? 

Máme zlu nechat volný průchod?
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO

Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí. 

Ježíš sám ukazuje cestu k naplněnému životu i skrze odpuštění. 

Jeho život je ale současně bojem proti zlu.
Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním. 

Člověku je třeba odpustit a dát mu šanci. 

Jeho činy se musí odsoudit a popřípadě přijmout opatření k zamezení šíření zla. 

Odpuštění musí souviset s nápravou věcí. 

Boj se zlem ale naopak nesmí odpuštění opomíjet. 

Tak by se ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, zášť a nenávist.

PROČ ODPOUŠTĚT ?

Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. 

Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. 

Působí destruktivně. 

Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. 

Je zdrojem napětí a podrážděnosti. 

Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. 

Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. 

Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. 

Ono se k němu pak ale vždy navrací…
Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. 

Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…
Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. 

Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"
Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. 

Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. 

Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.
Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné 

a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. 

Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. 

Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte 

a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. 

V Bohu je naše bezpečí a význam.

PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU, negativní emoce a svá zranění. 

Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. 

Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. 

V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

POJMENOVAT SVÉ POCITY.
Tato fáze může být pro mnohé důležitá. 

Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. 

Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. 

Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. 

Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. 

Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, kterou vidíme úhlem svého pohledu. 

Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.
Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. 

Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. 

Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. 

I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).

ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.

Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. 

Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. 

Nemluvit o něm zle před lidmi.

ŽEHNAT.
Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. 

Tím i křivdu předáváme Bohu.
Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city. 

Odpuštění je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.
Jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám. (Ef 4,29)

 

 převzato od www.wahlgrenis.cz

 Poslední možnost

Malý chlapec zápasil s velkým kamenem. Chtěl ho zvednout. Ale ať se namáhal sebevíc, dělal všechno, co dovedl – kámen se ani nehnul. Právě šel kolem jeho otec a zeptal se:

„Martine, co máš za problém?“

„Tati, ať zvedám, ať tlačím, kámen se ani nepohne!“

„A využil jsi už všechny možnosti?“ vyzvídal dál otec.

„Myslím, že ano.“

Táta se na něj podíval a řekl: „Ne, můj synu, myslím, že ne, protože mě jsi o pomoc neprosil.“

Určitou překážku jednoduše nedokážeme překonat. Možná je to ale proto, že jsme neprosili o pomoc.

 

převzato od www.dobrejitro.cz

 

14. listopad - Den vděčnosti


Proslulá islámská světice Rabyia seděla na svém dvorku, zpívala chvalozpěvy o Bohu a prožívala hlubokou extázi. Právě tehdy procházel kolem muž, který měl hlavu omotanou obvazem. Očividně byla v jeho tváři vepsaná sklíčenost a utrpení. Rabyia přestala a zeptala se ho, co mu je a on odpověděl, že trpí silnou bolestí hlavy. Pobídla ho, aby si k ní sedl,  požádala ho, aby sundal obvaz a modlila se za něj. Okamžitě byl vyléčen a děkoval za její modlitby. Když chtěl odejít, Rabiya se ho zeptala: „Uvázaním obvazu si svoje utrpení ukazoval každému. Jak veřejně ukážeš vděčnost, po tom, co ti Pán pomohl?“

Muže její slova zasáhla a slíbil, že projeví vděčnost tak, že bude všem zpívat chvalozpěvy Pána.

Tento nádherný příběh poukazuje na jedno z přesvědčení lidské mysli: vždy nepřiměřeně poukazujeme na utrpení a neštěstí, až si často nepovšimneme pomoci, lásky a laskavosti, které se nám dostane.

Vděčnost je rozpoznání nesčetných událostí, pomoci a laskavosti, které jsme prožili a které nám nevyhnutelně pomohli zjistit, že bez všech těch lidí, událostí atd., by život nikdy nemohl být takový, jaký je. Velkou část našich životů jsme se zabývali tím, co nemáme a nepovšimli jsme si, kolik toho již máme. Jedině když uvidíte, kolik jste toho za všechny ty roky dostali, budete se méně zabývat tím, co jste pozbyli. Když si uvědomíte, co a kdo jste, když si uvědomíte váš úspěch, vaši radost a štěstí, zjistíte, že vaše bytí jako lidské bytosti je souhrnem nesčetných faktorů a ne jenom výsledek práce jednotlivce. A pak budete životem pokořeni. Rozpoznání této propojenosti a závislosti všeho stvoření je vděčnost.

Univerzita Jednoty slaví každoročně 14. listopad jako Den Vděčnosti, protože vděčnost je podle nás nejvyšší lidská emoce.

Zasvěťme tento měsíc rozpoznání neocenitelné přítomnosti členů naší rodiny, našich přátel, kolegů a všech těch, kteří byli a jsou součástí našeho života. Projevme vděčnost za jejich prosté činy nebo zanedbatelné momenty v našich životech. Taky vědomě konejme tak, abychom přinášeli radost ostatním.

 

převzato od www.deeksha.cz

 

 

Jak zbourat zdi kolem vašeho srdce?

 
Ať už vaše zdi vyrostly potlačováním vašich potřeb, nebo zatajováním, jak hodně vám na někom skutečně záleží, důsledek je stejný: izolují vás od něčeho, co jejich existenci dělá zbytečnou-od léčivé moci lásky. Žijete-li za ochrannými emocionálními zdmi, obětujete velmi důležitou svobodu: svobodu milovat, kdykoliv se vám zachce. Vašemu životu vládne strach z odmítnutí, ze ztráty, z osamělosti.
Všechny ty zdi, které vás oddělují od jiných, vás také izolují od vašeho vlastního já, a tím se pro vás přirozeně stává mnohem obtížnější mít rádi sami sebe a líbit se sobě samým. Největší obětí, kterou děláte tím, že od sebe odháníte lásku, je oběť naplno prožívaného života. Věřím, že většina lidské deprese, bídy a nespokojenosti má kořeny v potlačování emocí. Jedním z velkých přínosů toho, že zůstanete přístupní všem svým emocím, je skutečnost že:

to, co dokážete cítit, můžete i léčit.

Nejsou-li přítomny city, izolujete sami sebe od ostatních i od sebe samých. Stanete se otupělými a záhy zjistíte, že jste polapeni svými myšlenkami, a marně se snažíte najít cestu ven. Právě díky emocím je život spontánní a vzrušující. Bez nich nemá vaše vnitřní já šanci vyjít ven a vyjádřit svého ducha a krásu. 

Čím víc cítíte, tím plněji žijete.

Zajímáte-li se o životy slavných, určitě víte, že mnohé tvůrčí osobnosti žily životem plným vášně a silných emocí. Jsou to právě city, díky kterým jsou velcí umělci, spisovatelé a hudebníci schopni oživit své vnitřní vize, aby se o ně mohli podělit s ostatními. I ve vás je vnitřní krása, která se dožaduje vyjádření. Jestliže svou lásku necháte zazářit, budete se cítit dostatečně jisti sami sebou v tom, že své vnitřní já můžete nechat vynořovat se ještě dál: že můžete tvořit, chopit se šance, pokusit se o něco nového, nebývalého.

Začnete vytvářet spojení se sebou samými tím, že si přiznáte pravdu o všech svých pocitech. Dopřejte si je prožívat. Některé mohou být dost bolestné nebo hrozivé, protože jsou příliš silné. Vy jste ale mocnější než váš strach, a když si toto uvědomíte, učiníte tím první krok k jeho překonání.

Pamatujte si, že když se rozhodnete milovat, vždy můžete jen získat. Rozhodnete-li se otevřít svým emocím a netajit je před sebou ani před světem, vždy zvítězíte. Čím víc cítíte, tím větší část sebe samých  dáváte ostatním a tím víc vás lidé mohou milovat. 

TAJEMSTVÍ: láska je bezpečná, když víte, jak ji používat.

Stejně jako všechny ostatní mocné přírodní síly lze lásku využívat tak, aby ubližovala nebo uzdravovala. Vy se ji můžete naučit používat tak, abyste sami pro sebe i pro lidi kolem sebe dokázali vytvářet radost. Zpočátku to nebude snadné. Celá léta jste možná strávili tím, že jste od sebe lásku odháněli. Možná se vám bude zdát snazší nechat to být a nadále zůstat zavřeni ve své skořápce než riskovat a znovu otevřít své srdce. Mějte však na paměti:

POKAŽDÉ, KDYŽ PŘESTANETE MILOVAT, ČÁST VÁS UMÍRÁ.
POKAŽDÉ, KDYŽ SE ROZHODNETE ZNOVU MILOVAT, ZNOVU SE OTEVŘÍT, DOSÁHNOUT SPOJENÍ A PROŽÍVAT SVÉ POCITY, OPĚT OŽIJETE! 

Chopte se příležitosti…výsledek bude stát za to! 


Zdroj: Tajemství lásky – Barbara de Angelis      převzato od: http://www.andelskysvet.cz/

 

 

 

Zrození a umírání  

Zrození a umírání. Narození a smrt. Vznik a zánik… Věčné téma věčného koloběhu života. Dvě slova, která nevyjadřují jen svůj vlastní význam, ale zároveň ještě něco jiného. Vymezují to, co je mezi nimi. Dobu života či trvání.

Ke komu nebo čemu se tedy tyto pojmy vztahují? Je to něco, co se týká jen nás lidí? Ne, spíše asi celé živočišné říše. A vlastně taky rostlinné, že?! A také vlastně vztahů se to týká a citů a myšlenek… Ale také všeho toho harampádí, co si během let nataháme domů a taky našich příbytků. A ani krajina kolem nás nezůstává stejná. A koneckonců i naše krásná planeta se někdy zrodila a nejspíš jednoho dne … A tento Vesmír tu také nebyl odjakživa a možná, že… Hmm… Trochu široké téma na krátkou úvahu. 

 Každý z nás se denně setkává se zrodem a zánikem. Někdy je ani nezaznamenáme, někdy jsou pro nás zásadní. Na některé si již nikdy nevzpomeneme, jiné se nám budou stále znovu vracet v myšlenkách a vzpomínkách, odrážet se v našem jednání. Co o tom rozhoduje? Domnívám se, že jsou to emoce, síla citové vazby a prožitku. Asi žádná maminka nikdy nezapomene na to, jak v sobě nosila děťátko, na jeho příchod na svět. Vše je hluboce vryto v jejím vědomí i podvědomí. A to, jak probíhalo těhotenství a porod, jakými pocity si maminka procházela, to vše je zapsáno i kdesi v podvědomí dítěte a hluboce ho to ovlivňuje na celý život, aniž by to třeba jen  tušilo. Proto je láskyplný vztah k ještě nenarozenému miminku a přirozený porod v kruhu blízkých tím nejkrásnějším dárkem právě zrozenému novému Životu.     

 Se zrodem se ale setkáváme vlastně neustále. Záleží na nás, zda to vnímáme či nikoli, zda svůj život vědomě prožíváme či nám tak trochu uniká mezi prsty. Nikdo jiný, než my sami, nerozhoduje o tom, zda si všimneme, že vykvetla květina či vyrostla kopřiva. My sami také rozhodujeme o tom, zda v obojím dokážeme uvidět krásu zrození nového života. Zda uvidíme Boží dokonalost v každém stvoření nebo zda budeme hodnotit a posuzovat. To, že se nacházíme kdesi mezi naším vlastním zrozením a skonem, že žijeme, dýcháme, myslíme a vnímáme, nám dává úžasnou šanci v každé chvíli naplno prožívat svůj život. Můžeme vědomě pozorovat život kolem sebe, zrod našich myšlenek a pocitů, můžeme se smát a radovat, protože kolem nás a v nás stále pulzuje život v celé své kráse. A k životu stejně neodmyslytelně jako zrod patří i zánik, smrt. Bez jednoho by nebylo druhé. Něco umírá a něco nového se rodí.

 Většina z nás nerada propouští ze svého života milované lidi, překonané vztahy, domácí mazlíčky, věci, majetek, situace, ... , které byly doposud jeho součástí. Je pro nás těžké vyrovnat se s takovou ztrátou, přijmout ji. Ale to je jako bychom vzkazovali Bohu: „Tady jsi udělal chybu, takhle to nemá být. Nechceme zánik, smrt a umírání!“ Jenže tím vlastně odmítáme přijmout Život v celé jeho Dokonalosti. Chceme růže, ale bez trnů. A navíc, nejsou ty trny nakonec třeba tím nejkrásnějším?

 Domnívám se, že náš život je věčný koloběh inkarnací, pro které se sami dobrovolně rozhodujeme a na které možná čekáme v opravdu dlouhých frontách. Víme do čeho jdeme, už jsme tu byli tolikrát. Ano, bolelo to, ale bylo to i krásné… Takže hurá znovu do toho! Jen si vybrat kde a komu se narodit, jakou učební látku v tomto životě projít. A pak jsme najednou zde, a i když jsme si sami vybrali, že chceme studovat vysokou, tak nám připadá látka někdy nezvladatelně těžká. Třeba tak moc, že můžeme mít chuť to vzdát. Ale pozor! Žádné házení flinty do žita! Nikdy pro nás není nachystána těžší látka, než jsme schopni zvládnout. A tak i odchod někoho velmi blízkého můžeme s Boží pomocí přijmout a dokonce díky němu lidsky nesmírně vyrůst.

 Je třeba bát se smrti? Co bude pak? Já vnímám smrt jen jako jakýsi přechod, přerod, začátek čehosi nového.  Energie nezaniká, jen se přetváří. Věřím v kontinuitu našeho Vědomí, v nekonečný koloběh inkarnačních cyklů. Věřím v to, že jsme se již mnohokráte potkali, i když jsme měli jiné tváře, jiné vzájemné vztahy. Nevadí, že si to nepamatujeme. V každém životě máme zas a znovu šanci obohatit a milovat jeden druhého.

   

Kristina Kohoutová   

 

Právě dopadající energie - Prapodivné vibrace: nic nedává smysl!

Karen Bishop
Retrográdní Merkur spolu se slunovratem (a kromě toho i s procesem vzestupu!) začal vzorec, který právě zakoušíme. Něco je prostě divné, příběhy a scénáře se mění každou minutou. Taky toho máme hodně, jakmile jednu věc dokončíme, hned je jí v patách další. Ale převládají "podivnosti", které mnohdy ani nedávají žádný smysl.

Proč? Protože jsme zase jednou "překalibrováváni" a přestrukturováváni. Díky slunovratovým a retrográdním energiím toho na povrch vyplulo skutečně hodně. Přineslo nám to do cesty mnoho zbytků a vzorců, které si žádají naši pozornost. Když se toho hodně vyčistí (jako se to stalo teď), tak se vynoří další temné a husté energie, které mohou způsobovat deprese (a skutečně občas náhlé a silné), smutek, žal, nesmírnou touhu po něčem, co bychom chtěli co nejdříve, někdy i pocity paniky, ztráty a stesku.

To je typický scénář vzestupu. V počátečních letech (od roku 2000) se rozšířily deprese jako epidemie. Od té doby toho bylo mnoho pročištěno a odstraněno, takže se objevují jenom čas od času. Pokud patříte k těm, kdo depresí nějakou dobu trpí, nepodléhejte iluzi, že to je pouze příznak vzestupu. Mohou vám pomoci léky a dobrý lékař. Většina starých duší, k nimž náležíme, byla v mládí mnohokrát zneužita a trpěla (abychom tyto energie mohli skrze sebe transmutovat pro celou planetu) a je zapotřebí velkého léčení, než se pohneme dál. A jakmile se nám to podaří, doslova nás zavalí příliv nádherných a skvostných prožitků!

Deprese v rámci vzestupu přichází v intenzivních vlnách a trvá krátce. Může se zdát téměř nesnesitelná a může zasahovat opravdu hluboko. Ale mezi jednotlivými vlnami prožíváme mnohé blaho. To je rozdíl. Totéž platí o stavech paniky a úzkostí, návalů pláče a smutku. Přicházejí a zase odejdou, nejsou trvale přítomné. Někdy je docela náročné zjistit, co se to vlastně děje. Příznaky vzestupu hodně připomínají menopauzu, včetně výpadků krátkodobé paměti, návalů a nočních pocení, tíživých emocí, přibírání v pase, mlsnosti, nemožnosti shodit váhu (ať děláme, co děláme!), nespavosti a podobně. A to platí i o mužích a mladých lidech!

V tomto kole jsme toho ze sebe vydolovali hodně. A když toho má člověk hodně, snadno ztrácí přehled a neví, kam vlastně míří. Nechápeme, co se to děje. Protože jsme zmatení, můžeme být v pokušení přicházet s novými projekty nebo náhle měnit plány. Ale když víme, že jsme prostě "překalibrováváni" a že se toho mnoho ujasní, jakmile ty trosky odklidíme, můžeme se v brzké budoucnosti posunout do nové a lepší budoucnosti.

V základu toho bylo hodně přerušeno a neví se, kam to patří. Je tu mnoho starých energií, které jsou ztracené a bez domova, protože starší a nižší vibrace už déle v tomto novém světě nemohou přebývat. Tyto energie se nemají na co napojit, takže se dějí mnohé "prapodivné" věci, které nedávají smysl.

Jestliže se máme pohnout vpřed, je třeba věnovat pozornost věcem, které jsme zanedbávali, nebo o nich ani nevěděli. Něco, co v nás probíhalo ve skryté formě, se může náhle projevit, říci si o ošetření a léčení, a zase rychle ustoupit. Upozorňují nás také na naše slabiny, které se nevyplatí podceňovat, aby se nám jednou nevymstily.

Děje se toho tolik, že se to dotýká i našich čtyřnohých miláčků, kteří se také někdy chovají poněkud zvláštně. I oni totiž cítí tyto energie, které se projevují na hlubších, strukturálních úrovních, jež je třeba gruntu přebudovat (jako třeba moje nové webové stránky), abychom mohli začít na nových základech.

Když už se zmiňuji o svých nových stránkách (úsměv), tak na ně vstoupím s novým programem Vkročení do nové reality. Jeho základní formát bude nesmírně čistý a harmonický pro všechny návštěvníky. A tak to je v současné době se vším. Tato restrukturizující energie se projevuje u každého v jiné variaci, ale jakmile završíme další kolo, budeme připraveni posunout se dále mnohem snadněji a splavněji.

Jako vždycky je všechno v Božím a naprostém pořádku. A přesto všechno, co se děje, jsem ještě nikdy kolem sebe neviděla ani nezakusila tolik lásky, péče a úcty od ostatních kolem. Nyní vibrujeme tak vysoko, že když se střetneme s něčím, co k nám "neladí", s čím nejsme spojeni nebo co neprojevuje úctu, péči, lásku a podporu, vnímáme to jako políček do tváře nebo jako ledovou sprchu. Možná proto se nám temné energie z posledního kola zdají tak divné, nezvykle tvrdé a ve zjevném protikladu k tomu, co začínáme poznávat jako "novou normu".

Ano, nová norma je tu, aby tu zůstala. Všechny naše potřeby budou naplněny, a to, co nevibruje na nejvyšší úrovni, budeme doslova pociťovat jako nevhodné a nepříjemné. Udělali jsme veliký pokrok. Červenec opět věci posune o kus dál, a my půjdeme za nesmírnými zázraky, trvalými radostmi a za uskutečněním svých snů…

Přeji vám v tomto pozoruhodném čase nebe v srdci, hvězdný třpyt v duši a zázraky v životě.
Příště na shledanou,
Vaše Karen

Překlad: Ivana Muková

Poznámka: V roce 2002 vytvořila Karen Bishop měsíční informační bulletin - "Co se děje na planetě Zemi" http://www.whatsuponplanetearth.com . Od té doby čekají miliony lidí po celém světě na její "Energy Alerts", které přinášejí informace o lidském a planetárním vývoji. Nalezneme v nich poslední informace o vzestupu, jeho příznacích a aktuálních energiích, které se právě staly součástí našeho životního prostoru. České překlady najdete na http://www.aktualni-energie.estranky.cz/

 převzato od www.esoterika.cz

 

Příznaky vzestupu

Pocit, jako kdybyste byli v papiňáku, nebo v intenzivním energetickém poli; pocit stresu. Pamatujte, že si zvykáte na vyšší vibrace a nakonec si zvyknete. Na povrch jsou také vytlačování staré matrice, vzorce chování a systémy přesvědčení. Uvnitř vás se toho děje moc!

Pocit dezorientace, najednou nevíte, kde jste, ztráta orientačního smyslu. Již se nenacházíte ve 3D, neboť jste již odešli, nebo jste v procesu odchodu do vyšších realit.

Zvláštní bolesti v některé z částí vašeho těla. Čistíte si a uvolňujete energetické bloky energie vibrující ve 3D, zatímco již vibrujete ve vyšší dimenzi.

V noci se budíte mezi 2 a 4. hodinou. Pak znovu usnete a znovu se probudíte v 5 hodin. Během vašeho snění se děje mnohé. Nelze tam pobývat souvisle dlouho, a proto potřebujete přestávku. Je to také hodina "čištění a uvolňování."

Ztráta paměti. Obtížně si vybavujete slova. Velká četnost ztráty krátkodobé paměti a i svou minulost si vybavujete velmi vágně. Jste ve více jak jedné dimenzi v jednom čase a když jdete vpřed i vzad jakou součást prostupu (zažíváte "rozpojení"). Vaše část je také částí Starého a to Staré je již navždy pryč. Setrvání v přítomnosti je způsob Nového světa.

"Slyšiny" a "vidiny". Při prostupu zažíváte různé dimenze, což je odvislé od toho, jak jste citliví a jak jste naladěni.

Ztráta identity. Snažíte se dostat do vašeho Starého Já, ale to už tam není. Možná se na sebe díváte do zrcadla a nevíte, kdo jste. Již jste očistili většinu vašich starých vzorců a nyní ztělesňujete více světla a jednoduše řečeno, čistší božské já. Všechno je v řádu… jste OK.

Pocit, že jste "mimo tělo". Možná můžete cítit, jako kdyby někdo mluvil, ale vy to nejste. Naše těla jsou poslední, co lze chytit a nejsou na stejném místě, jako zbytek nás. Tento fenomén může také nastat, neboť je to náš přirozený obranný mechanismus přežití, když se ocitneme v akutním stresu, cítíme se traumatizováni či mimo kontrolu. Vaše tělo nyní prochází lecčíms a možná v něm nechcete být. V jednom bodu mi průvodce vzestupem řekl, že to byl způsob ulehčení procesu přechodu a že jsem nepotřebovala zažít to, čím zrovna procházelo mé tělo.

Období hlubokého spánku. Odpočíváte od veškeré té aklimatizace a integrujete se, zatímco se také utváříte pro další fázi.

Zvýšená citlivost na vaše okolí. Davy, zvuky, jídla, TV, jiné lidské hlasy a různé další podněty jsou téměř netolerovatelné. Snadno podléháte a stanete se lehce podráždění. Vylaďujete se! Vězte, že toto brzy pomine.

Závratě, ztráta rovnováhy, bolest v zádech a krku, zvonění v uších, "krupičnaté" oči, rozmazané vidění (velmi časté), nespavost, srdeční palpitace a obtížné dýchání (také velmi obvyklé). Bolesti hlavy.

Rozbrečí vás cokoliv, ať již smutné, nebo úžasné věci.

Nepamatujete si významy věcí. Když jsem zažívala intenzivní období přechodového období a byli jsme vrženi prostřednictvím jemných energií do vyšších realit, vzpomínám si, jak jsem se dívala na koš na odpadky a nevěla, k čemu to je. Musela jsem se spojit se svou paměťí "starého" a sahnout hodně daleko. To, k čemu docházelo, bylo to, že jsem vibrovala v bodu, kde všechno udržuje pouze význam a identitu, kterou tomu dáme. Ve vyšších realitách je energie prostě jenom energií bez nějaké nálepky či významu. Vše je čerstvé a nové. Jakýsi Kurs v odvolávání zázraků, bez "pokoušení se".

Nemůžete si vzpomenout, co jste dělali, či s kým jste mluvili včera, občas dokonce ani na to, co jste dělali před hodinou. Ve vyšších dimenzích je realita právě v ten okamžik. Pokud něco nedržíme ve svém vědomí, prostě to přestane existovat. Nemáme žádné přílohy. Vytváříme si kolem sebe náš vlastní nový svět a to, co "nepodržíme", přestává existovat. Vše je zcela nové, neboť začínáme zcela znovu, moment od momentu. Tento stav přichází a probíhá, ale je cvičením pro život ve vyšších dimenzích. Když nastává, může vzbuzovat trochu hrůzu.

Necítíte, že byste měli něco dělat. Jste v období odpočinku, "restartu". Vaše tělo ví, co potřebuje. Navíc když začnete dosahovat vyšších hladin, "dělání" a "nucení věcí, aby se staly" se stane zastaralé, neboť Nové energie podporují ženskost vroucnosti, přijímání, tvoření, péče o sebe a vyživování. Požádejte Univerzum, aby vám "přineslo" to, co chcete, zatímco vy se budete radovat a užívat si!

Ztráta touhy po jídle. Vaše tělo se připravuje na nový, vyšší stav bytí. Přinejmenším vaše část již nechce být více ve Starém.

Náhlé vymizení přátel, aktivit, zvyků, profesí a bydlišť. Vyvíjete se až za to, čím jste bývali a tihle lidé a prostředí již nevyhovují vašim vibracím. Noví přijdou již brzy a bude to ta-a-a-ak dobré!

Již absolutně nemůžete vykonávat některé aktivity. Když se pokusíte dělat svou obvyklou rutinu a aktivity, cítíte se příšerně. Stejné jako předcházející.

Dny extrémního vyčerpání. Vaše tělo ztrácí hustotu a prochází intenzivní restrukturalizací.

Potřeba velmi často jíst kombinovaná s něčím, co vypadá jako záchvaty nízké hladiny cukru v krvi. Nárůst váhy (zejména v oblasti břicha). Touha po proteinu. Pro proces vzestupu potřebujete enormní množství paliva. Nárůst váhy společně s nemožností ji shodit, ať děláte cokoliv, je jedním z nejvíce typických prožitků. Věřte tomu, že vaše tělo ví, co dělá.

Emoce vám lítají nahoru a dolů; pláč. Naše emoce jsou otvorem pro uvolnění a uvolňujeme toho mnoho.

Chcete jít Domů, jako kdyby všemu byl KONEC a vy jste sem již vůbec nepatřili. Vracíme se ke Zdroji. Všemu JE skutečně konec. (Ale mnoho z nás zůstává, aby si vyzkoušeli tvoření Nového Světa). Také naše staré plány pro příchod byly završeny.

Pocit, že zešílíte, či se u vás rozvinula nějaká psychická nemoc. Rychle zažíváte několik dimenzí a velké otevírání se. Nyní je vám již většina přístupna. Zatím jen nejste zvyklí to používat. Vaše vědomí bylo posunuto výše a vaše bariéry jsou pryč. To pomine a nakonec se tam budete cítit Doma jako nikdy předtím, neboť Doma jste nyní zde.

Deprese. Vnější svět možná není v souladu s vaším Novým, výše vibrujícím já. Příliš dobře se tam necítí. Uvolňujete také nižší, temnější energie a díváte se skrze ně. Vydržte to!

Živé, ostré a někdy násilné sny. Uvolňujete mnoho, mnoho životů s nižší vibrační energií. Mnozí nyní hlásí, že zažívají úžasné sny. Vaše snění se nakonec zlepší a budete si to zase užívat. Někteří zažíváte toto uvolňování i když jste bdělí. Má matka to jednoho dne komentovala, že uvěřila tomu, že mám noční můry za bílého dne.

Noční pocení a návaly horka. Vaše tělo se "přehřívá" a spaluje zbytky.

Vaše plány se najednou v půli mění a jdou zcela jiným směrem. Vaše duše vyrovnává vaši energii. Obvykle se cítí v tomto novém směru SKVĚLE, neboť vaše duše toho ví více, než vy! Narušuje to vaše "rutinní" volby a vibraci.  

autor: Karen Bishop, překlad: Mgr. I.Muková 

převzato od http://www.aktualni-energie.estranky.cz/

 

Deprese je transformační brána

(výňatek z článku Ing. J. Havelky)

Zákon příčiny a následku

V rámci kosmického transformačního projektu jsme nyní zjevně cvičeni ve zvládání karmy, čili učíme se sít, učíme se sklízet, a učíme se chápat, že co zasejeme, to také sklidíme. Sklizeň i setba jsou dvě velmi odlišné disciplíny, kterým se vyplatí věnovat se zvlášť.

Sklizeň je duševní zdraví

Zákon příčiny a následku říká, že co zasejeme, to sklidíme. Neznamená to ale, že to sklidit smíme, nýbrž že to sklidit musíme. Jelikož v současné době sklízíme převážně nežádoucí plody minulé setby, dělané nejčastěji nevědomě a chaoticky pod tlakem nouze, do takové sklizně se nám přirozeně nechce. Z pozorování kosmického transformačního projektu plyne, že schopnost a ochota sklízet, co jsme v minulosti zaseli, je základním pilířem duševního zdraví. Řečeno jinak – společným kořenem všech duševních chorob je neochota přijmout svůj vlastní osud. A tak disciplína „sklizeň“ učí člověka přijímat vše, co ho potkává, čili učí pokoře, moudrosti a trpělivosti.

Setba je perspektiva

Pro disciplínu setby platí úplně jiná pravidla. Ukazuje se, že karma–setba není tvořena ani tolik našimi příspěvky na charitu a pouštěním babiček v tramvaji sednout, jako především našimi vlastními vědomými projekty, v nichž dlouhodobě cílevědomě pozemsky rozvíjíme svoje talenty, svoji tvořivost. Setba v současné době už začíná být velmi dobře vyučována v seminářích osobního růstu. Pro setbu toho, v čem by nám jednou mohlo být dobře, je třeba využít tvořivosti vnitřního dítěte a pustit své sny z řetězu, nechat svého ducha vybrat si cestu co nejsvobodněji.

Ego a jeho umírání

Ego je to, co nám brání kvalitně sít i moudře sklízet, protože ono ví lépe, jak to má být. Na sklizeň nemá dost pokory a na setbu nemá dost svobody. Ego je přesně to v nás, co vnímá svůj vlastní osud jako sérii donebevolajících křivd. Ego říká: „Já jsem v pořádku a svět je hrozný“. Ego je to, co nikdy nedopustí, aby bylo možno kosmický transformační projekt vůbec vnímat, protože pak by se ihned ukázalo, že je tomu přesně naopak. Svět je v pořádku, kosmický transformační projekt jede podle Boží vůle jako dobře namazaná dráha, ale ego je hrozné, protože pouze ono se tomuto procesu bytostně vzpouzí.

Ovšem pravda je v této věci drsná jako sovětská rašple. Neexistují jiné okovy, než ego. Ale ego, to jsem já, živá bytost s veškerými svými strachy i nadějemi. Rozlomení okovů, čili zmenšování vlivu ega, nemůže jít jinudy, než že ego bude umírat. Opakuji: jelikož ego je živé a velmi na svém životě lpící, jeho zmenšování může jít pouze cestou jeho umírání. Všechno ostatní je jen egem inspirovaný sebeklam.

Deprese je transformační brána

A právě toto – umírání ega – se nyní mezi lidmi začíná dít zcela masově, jako přirozená součást probíhajícího kosmického transformačního projektu. Umírání ega je subjektivně vůbec to nejhorší, co člověka může potkat. Je to horší, než fyzická smrt, proto se také lidé někdy pokoušejí ulevit si sebevraždou. Umírající ego je podstatou klinického obrazu úzkosti a deprese. Absolutně vždy je kořenem úzkosti i deprese neochota přijmout svůj vlastní osud. Jinými slovy, úzkost a deprese jsou donucovací prostředky kosmického transformačního procesu, které nás vedou k urychlenému výcviku v dovednosti trpělivé sklizně.

Deprese a úzkosti zakroutí naším egem tak dokonale, že jeho struktura začne praskat ve švech. Nic nebolí tolik, jako praskání ega, ale doslova platí, že „bolest je praskání skořápky vaší nevědomosti“. Žádnou myslitelnou askezí si nelze způsobit takové popraskání ega, jaké nám dokáže zprodukovat řádná dlouhotrvající deprese – tedy pokud ji dokážeme sami přijmout.

A nově vzniklými prasklinami je už jakoby trochu vidět skrze stěny ega ven, do Vesmíru, nebo pod podlahu ve sklepě do hi-tech tunelu, což je totéž, a konečně to celé přestává vypadat tak beznadějně.

 

autor: Ing. J. Havelka

převzato od:  http://www.volny.cz/jhavelka/p_deprese.html

                     Pár myšlenek o přátelství

 

Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host,
ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se...
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat,
ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy...
Kamarád nezná jména Tvých rodičů,
ale přitel má jejich telefon, čísla i adresy ve svém notýsku...
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny,
ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci
a po skončení oslav zůstane , aby Ti pomohl s úklidem...
Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát,
ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal...
Kamarád si s Tebou rád pokecá,
ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se pohádali,
ale přítel Ti po hádce zavolá...
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho,
ale přítel je zde pořád pro Tebe...

převzato od www.wahlgrenis.cz/

Několik citátů o přátelství 

 

Přítel je druhé já.        Zenon z Kritia

Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.        Humboldt Wilhelm

Rána od přítele se nehojí.      Anonym

Přátelství má být věčné, nenávist pomíjející.      Titus Livius

Přátelství je zasnoubení dvou duší.     Voltaire Francois-Marye Arouet

Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne  dechem své laskavosti.         Anglické přísloví  

Opravdový přítel je ten, kdo Ti nabídne ruku a dotkne se Tvého srdce.    Walther von der Vegelweide

Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.      Menandros

Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.     Einstein Albert

Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde.     Marden Orison Swett  

Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy kdo prohrál.       Hass Aaron

 

převzato od www.citaty.kvalitne.cz

 

Ne vždy vidíme to, co vidíme!

aneb jak nás šálí zrak

 

Pozoruhodné!

Jestliže Vám mozek funguje normálně, pak je toto věru nadmíru zajímavé.

Dokládá to, že se na vlastní mozek ohledně zprostředkovávání skutečných informací nemůžeme spolehnout!!!

Závěrečná věta tohoto článečku je tedy nadmíru pravdivá v tom smyslu, že věrně vypovídá o realitě.

Nevěříte? Udělejte si tedy následující testík:

Pokud budete sledovat pohyb těchto růžových rotujících koleček, zůstanou všechna stejná, tedy růžová.



Pokud se však zahledíte na černý +  uprostřed, pak se pohybující kolečka zbarví do zelena. 

A nyní se soustřeďte na černý +  uprostřed obrázku o něco déle. Po chvíli všechna růžová kolečka pomaloučku zmizí, a uvidíte jenom jedno jediné - a ještě k tomu zelené!

Není to úžasné, jak náš mozek funguje?

Ve skutečnosti přeci na obrázku není vůbec žádné zelené kolečko, a ta růžová se přece nikam nemůžou ztratit!

Není to dostatečný důkaz
(navíc DOKAZATELNÝ  V PRAXI!),
že

ne vždy vidíme to, co si myslíme, že vidíme!

převzato od: www.ivana.mukova.sblog.cz/

Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!

autor neznámý

Velké poučení pro rok 2008

Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"

Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat:

  1. obstaráme si větší bič
  2. vyměníme jezdce
  3. říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
  4. založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
  5. navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
  6. zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
  7. vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
  8. vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
  9. upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
  10. zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
  11. zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
  12. prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
  13. po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
  14. vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
  15. nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
  16. nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
  17. restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
  18. prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
  19. povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne
  20. budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli

 

převzato od www.zivotni-energie.cz

JÁ JSEM TU
J. D. Freeman

Potřebuješ mne?

Já Jsem tu.


Přestože mě nevidíš, Já jsem světlem Tvých očí.
Přestože mě neslyšíš, mluvím Tvým hlasem.
Přestože mě nevnímáš, Já Jsem silou Tvých paží.


Tvořím, i když nechápeš smysl mých cest.
Tvořím, i když nerozumíš mému dílu.
Nejsem neznámou vidinou, nejsem tajemstvím.

Jen v naprostém tichu, v hlubinách svého nitra
mne rozpoznáš svou vírou a intuicí jako JÁ JSEM .


Já Jsem tu, slyším Tě, na Tvé dotazy odpovídám.
Když mne potřebuješ, Já Jsem tu.
I když mne popíráš, Já Jsem tu.
I když máš pocit naprosté osamělosti, Já Jsem tu.
I když strach Tě jímá, Já Jsem tu.
I když bolestmi trpíš, Já Jsem tu.
Já Jsem tu, když se modlíš i když ne.


Já Jsem v Tobě a Ty jsi ve mně.
Pouze Tvá mysl Tě ode mne odlučuje.
Jen v ní vzniká to, co nazýváš mým či Tvým.
A jen ve své mysli mě poznáváš, mou přítomnost prožíváš.

Ulev svému srdci, zbav se všeho strachu!
I když ze správné cesty sejdeš, Já Jsem tu.
Sám od sebe nic nezmůžeš, se mnou spojen dokážeš vše.
Já Jsem všude a Já Jsem vším.

I když v něčem nepoznáváš dobro, dobro tu je neboť Já Jsem tu.
Já Jsem tu, protože tu být mám, neboť JÁ JSEM.

Já Jsem tím, co tvoří svět. Pouze mnou se vše ve tvary obléká.
Pouze díky tomu Já Jsem, celý svět ve svém vývoji pokračuje.


Já Jsem zákon, o nějž se opírá běh hvězd a růst buněk.
Já Jsem láska, která zákon naplňuje. Já Jsem tou zárukou.

Já Jsem mír. Já Jsem jednota. Já Jsem zákon Tvého života.

Já Jsem opora Tvé lásky.
Já Jsem Tvá jistota, Tvůj klid.

Já Jsem Tvůj vnitřní pokoj a mír. Já a Ty jedním jsme. Tím Já Jsem.


I když marně mě budeš hledat, věř, nejsi beze mne.
I když Tvá víra ve mne je nejistá,
má víra v Tebe je neochvějná,
protože Já Tě znám, protože Já Tě miluji.


Můj milovaný – JÁ JSEM tu!

 

 

Žába a štír

Pravděpodobně znáte starou bajku o žábě a štírovi. Ať ano či ne, stojí za to si ji čas od času připomenout:

 

Sedí žába na okraji rybníka, když v tu se k ní přišourá štír: „Ahoj žábo! Byla bys tak hodná a převezla mě na druhou stranu?“ Žába zauvažuje, přeměří si štíra pohledem a zakroutí hlavou: „Copak si myslíš, že jsem blázen?! Vždyť jsi  štír a štíři zabíjí. Mně se ještě umírat nechce!“. „Ale žábo, vždyť to není v mém zájmu tě zabít! Jak bych se dostal na druhou stranu? A já se tam opravdu potřebuji dostat! Prosím, převez mě!“   Žába měla dobré srdce a tak podumá a říká: „Dobře. Naskoč si!“ Štír si vylezl na žábiny záda, žába vlezla do vody, odrazila se od břehu a pomalými tempy se začala blížit k druhému břehu. Štír se kochal okolní krajinou. Když se dostali zhruba do poloviny, do štíra cosi vjelo. Křečovitě vzepjal svůj malý ocásek s bodcem na konci a vší silou bodl žábu do zad. Ta se v mžiku začala topit, jak se jed začal rozlévat po jejím těle. S nádechem hrůzy a smutku stačila ještě před utonutím vykřiknout: „Vždyť si říkal, že není v tvém zájmu mě bodnout!? Vždyť se teď také utopíš!“ Na to štír, ještě než se také utopil: „Já vím. Moc se omlouvám. Ale jsem štír a štíři bodají. Nemohl jsem si pomoci. Snažil jsem se, věř mi!“

Stejně jako štír bude vždy štírem a žába žábou tak každý z nás bude do smrti sám sebou. Každý jsme od přírody (či od boha) a výchovou dostali výbavu, kterou od puberty již  velmi málo změníme. Celý život nás učili pracovat na chybách, nedostatcích a tvrdili nám, že se „to poddá“, když se budeme snažit. Říkali nám, že se to dá všechno naučit. Proto se většina z nás chová jako ten štír, který se snaží být někým, kým není. Nebo se chováme jako žába, která věří, že když se ostatní budou snažit tak mohou být tím, kým nejsou. Bohužel, lidská přirozenost funguje jinak.

Výborná bajka! Připomeňme si ji příště, až se budeme snažit předělat kolegy v práci nebo partnera doma. Pomůže nám uvědomit si, že některé věci se změnit nedají. 

převzato od: http://blog.peoplecomm.cz

 

 

MILUJTE  SAMI  SEBE

Naplníme-li svou mysl láskyplnými myšlenkami, budeme plni radostné a tvořivé energie. Roztočíme spirálu lásky, která je nejsilnějším čističem. Vyčistí pole vašeho těla i mysli. Vaši bližní budou říkat: „Co se s tebou stalo? Vypadáš jinak, nejsi zamilovaný?“ Je to jako kouzlo z pohádky. Lidé na naši energii nevědomě reagují. Cítí změnu v naší auře, vyvolanou změněným stavem naší mysli. Své negativní myšlenky ihned přetypujte na pozitivní a hrajte si při této metamorfóze na četníky a na zloděje. Bude vás to bavit a zároveň uděláte něco pro sebe. Především pozor na myšlenky, které máte před spaním, tyto v mysli uvíznou a tvoří celou noc ve vašem podvědomí. Můžeme jejich sílu nasměrovat kam potřebujeme. A proto každý večer před spaním myslete nebo vizualizujte něco krásného a pozitivního. Uvidíte, že se vám vaše sny splní. Nepřemýšlejte příliš nad tím, jak svého cíle dosáhnout, omezujete si tím své možnosti. Řešení všech problémů bývá většinou zcela jednoduché a ani by vás samo od sebe nenapadlo. Jediné, co je třeba udělat, je ROZHODNOUT SE, ŽE TO CHCETE. Vaše vyšší já, vaše spojení s vesmírným internetem, vám to nejlepší řešení najde. To není magie, to je jen síla podvědomí.

Tělo

Zvolili jsme si tělo, do kterého se vtělíme. Smiřte se se svým tělem, neb je vaší volbou! Přijměte zodpovědnost za tuto volbu. Když vstoupíme do těla matky, z velké části tělíčko miminka tvoříme. Vytvořili jsme si je takové, jaké je. Je to náš chrám, náš nástroj, který nám dává možnost zažívat všechny ty nádherné smyslové zážitky. Je to náš kamarád, co nás neopustí až do smrti. Buďme na něj hodní. Tloustnete? Vaše tělo se vás snaží ochránit před bolestí. Zamyslete se, co vás nejvíc bolí. Zbavte se té bolesti, pokud chcete. Máte problémy se zády? Vaše tělo vás varuje, něco děláte špatně. Zamyslete se co a pře-staňte tak žít. Pohlaďte svá těla a mějte je rádi. Především ženy. Budete-li své tělo nenávidět a stokrát denně si řeknete jsem tlustá, ošklivá, protože jsem líná, tlustou a ošklivou budete. Taková je síla myšlenky, a budete tím tvořit sobě a svému tělu další a další bolest a tím i další tloušťku. Chcete držet dietu a chodit do posilovny, abyste se stali ideálem krásy stáda zmanipulovaných televizními reklamami typu „citron, pomeranč, citron, pomeranč“? Anebo chodíte do posilovny pro radost z pohybu? Skutečně věříte, že až zhubnete, budou vás lidé více milovat? Není to tak. Lidé vás budou milovat, až začnete milovat sami sebe. A začněte hned. Odpusťte si, že si dáte čokoládu, že si dopřejete něco dobrého k jídlu, a mějte z toho radost. Řeknu vám tajemství: jídlem netloustnete, jen přesvědčením, že když hodně jíte tak tloustnete. Můžete tento hloupý vzorec přeprogramovat, pokud chcete. Kamarádky vám říkají, že je to nesmysl? Omyl. Takový je názor „všeobecného povědomí”, ale vy jste individualita. Což dokazuje již to, že čtete tento článek. Znáte ty lidi, kteří jsou štíhlí jako proutek a přitom snědí na co přijdou? Tak kde je výše uvedený názor teď? Jistě, to je metabolismus. Ale proč takový metabolizmus nemáte také vy? Vytvořte si ho. Silou vaší myšlenky a přesvědčením. Já mám přesvědčení, že můžu sníst cokoliv a netloustnu. A je to tak. Nezanedbávejme ale pohyb. Vše by mělo být v rovnováze. Můžete třeba chodit do přírody, jezdit na kole po lesích, jezdit na koni, jít se projít po parku. Vnímejte krásu naší planety. Jistě přestanete myslet a začnete cítit.

Neodpírejte svému tělu smyslové zážitky. Jsme tady na světě právě kvůli nim. Na „svatý” život je čas po smrti. Užijte si dovolenou u moře, milování s partnery, dobré jídlo, dobré pití, příjemné oblečení, dlouhý spánek v příjemné posteli, povznášející hudbu, tanec, krásné barvy kolem sebe…

Pravidla hry

Děláte vše nejlíp jak dovedete. Kdybyste věděli jak jinak a lépe žít, udělali byste to. Přišli jste na tento svět a to je obrovská síla a odvaha. Ten, kdo se narodil v nerůžových startovacích podmínkách, je ještě silnější. Kam se narodíme si volíme, to že chceme žít si volíme. Je to naše svobodná volba a také velký dar. Jen tady na Zemi můžeme zažít ty nádherné pocity, vášně, lásky, užívání si rozkoší fyzického těla… Další velká pravda je: přišli jsme si sem na Zemi užívat života. Vzdejme se už konečně utrpení, pocitů viny a oběti. Je to jen hloupá falešná hra, která nefunguje. Svět nelze změnit, můžeme ho jen přijmout takový jaký je. Nelečte světabol, je to hrubá neúcta přebírat na sebe problémy ostatních, považujeme je tím za neschopné si sami pomoci. Přijměte pravidla hry a začněte si hrát. Je to jen ve vašich rukou. Můj známý, velmi nadaný mladý umělec, mi nedávno řekl: „Jsem slabý, kdybych byl silný, už dávno bych se zabil”. Omyl! Jsi silný že žiješ a vzdoruješ bolesti a utrpení! Protože víš, že přesto stojí za to žít. Mimo tělo je nuda. Najdi dnes ženu, která by porodila dítě, do kterého se můžeme reinkarnovat. Není to jednoduché a proto si užívejme toho daru, že můžeme žít. Vím, není to vždy jen zábava. Ale copak bychom si vážili lásky a radosti, kdybychom nezakusili někdy i bolest a smutek? Máme naštěstí v dnešním revolučním čase již mnoho možností, jak si nechat poradit a odblokovat případné nám škodící fulkrumy. Máme rodinné konstelace, máme kineziologii, máme cranio-sacrální terapii, máme byliny, krystaly, reiki, čarování … a máme svobodu si z toho všeho vybrat. Léčitelé se nemusejí skrývat, ale naopak vystupují volně a čím dál více. Máme zde nyní opravdovou revoluci v esoterních vědách a stále se objevují další. Země nám dává sílu zdolat všechny nástrahy, které si sami tvoříme, ani o tom nevíme. Zamyslete se, co vás nejvíc trápí a začněte právě tam.

Mravokárce

Sledujte tok svých myšlenek. Každý neseme ve své hlavě svého mravokárce. Tak jako my sami je každý mravokárce originální a jedinečný. Utváří ho zejména prostředí, ve kterém žijeme, naši rodiče, učitelé, sousedi, naši nadřízení. Nenechme je tvořit nás samé. Tvořme si sami sebe. Zbavme se nepotřebných přesvědčení, která nás omezují a nedovolují nám otevřít náš potenciál.

Mravokárce říká:
- nejsi dost dobrý abys zpíval před lidmi
- co řeknou lidi, že si ve svém věku bereš takové oblečení
- hněv je špatný, jsi zlý a nikdo tě nebude mít rád
- jsi tlustý, nemůžeš dělat to či ono …A mnoho dalších nesmyslných vzorců.

Zbavme se jich! Jediná pravda na tomto světě je, že jsteskvělí a dokonalí takoví jací jste v každé vteřině svého života. Ať vypadáte jakkoliv a děláte cokoliv. Zbavte se myšlenek, které vás pokaždé rozpláčou a srazí na kolena. Zbavte se jich tím, že se rozhodnete, že vám již neslouží a že je nepotřebujete.

V naší mysli je často mravokárcem trestající Bůh nebo jiný prapůvodní strach z trestu. Bez ohledu na to, jestli věříte v Boha či nikoliv, zbavte se trestající síly nad vámi, neboť jen vy sami se trestáte, nikdo jiný. Karma je jen to, co si nedokážeme odpustit. Není jiného zákona. Trestající Bůh neexistuje. Pouze v našich myslích, a můžeme ho vypudit, pokud se rozhodneme, že chceme. Jen tak budeme svobodní.

Mravokárce často bičuje naši mysl hrozbou lenosti. Nenechte se mučit. Nejste líní, jen děláte to, co vás baví a naopak neděláte to, co vás nebaví. Budu uklízet, až mne to bude bavit a věřte, že taková chvíle přijde, jde o správné načasování a o správnou energii. Nenuťte se do činností, které vás nebaví.

A co teprve mravokárcovo téma sebedestrukce ve jménu charity. Někteří lidé trpí černým svědomím, když mají hojnost, a tak se raději ihned hojnosti zbavují. Věřte, že každý má možnost pracovat. Proto je nesmyslné dávat žebrákům peníze. Tím nikomu nepomůžete, jen je podpoříte v další sebedestrukci. Jediná šance, jak pomoci chudým lidem, je dát jim příležitost vydělat si peníze nějakou činností. Vám také finanční prostředky nikdo nedá na ulici, užívejte si za své vydělané peníze a mějte z nich radost a užitek. Neboť chudoba není ctnost ale nemoc.

Cesta k sobě

Neposuzujte sami sebe. Jste skvělí. Uvědomte si co chcete a co nechcete. Sledujte svého mravokárce a odlište jej od svého skutečného já. Děláte něco jen abyste byli dobrými lidmi nebo že to chcete vy sami? Pozorujte tento proces. Léta ochočování naší duše zformovalo v naší mysli cizí mravokárné vzorce chování. 2000 let křesťanství se všemi desatery a mravními zákony z nás vyždímalo poslední přístup k nám samým. Ale pod tímto příkrovem, pod tímto poklopem je vše, co jsme ukryli ve strachu být sami sebou. Totalitní režimy v nás ubíjely jiskřičky originality, ale nyní je čas to semínko zalévat a ono pokvete a pohrne se na povrch, jako jarní bouře rašení. Stačí se jen rozhodnout, že chcete. Věřte, máte život ve svých rukou! Stačí jen chtít a jít za svým cílem. Ti, kdo říkají, že jste potrhlí a trochu blázni, vám skládají poklonu. Hrajme si jako děti. Nenechme se ubíjet morálkou. Dělejme to, co nás baví. Chceme chodit oblečení proti módě? Choďme. Chcete se výtvarně vyjadřovat a neumíte realisticky malovat nebo vás to omezuje? Vytvořte si vlastní styl. Tvořte koláže, automatickou kresbu, kombinujte barvy, malujte originální velikonoční vajíčka, zdobte úžasné vánoční perníčky. Troufnete si být sami sebou? Někdy to je těžké. Přátelé vás mohou soudit a vy začnete mít strach, že tím přijdete o jejich lásku. Nebojte se. Kdo vás má opravdu rád, neodejde, a kdo odejde, nebyl to přítel. Hodně silný vliv mohou mít vaši rodiče. Mohou být šokováni vaším počínáním. Nenechte se zmanipulovat. Rodiče to myslí dobře, ale vy máte vlastní rozum a přede-vším vlastní život a svoji originální duši. Co je dobré pro jiné, nemusí být dobré pro vás a naopak. Předešlá generace žila jinými energiemi než my a proto vám nemusí rozumět. Nechte také tvořit své děti. Neomezujte je svojí morálkou. Mají svůj život. Věřte, že jsou moudří a zvládnou jej. Váš strach a přehnané ochranářství je může zbytečně blokovat.

Polaritou lásky je strach

Vše na světě je konáno z potřeby lásky. Proč je na vás někdo zlý? Může vám ublížit jen když máte slabá místa. Nedostatek lásky k sobě. Budete-li milovat a přijímat sebe sama bezvýhradně, dostanete se do fáze, kdy nebudete již lásku zvenčí potřebovat, budete ji mít dost ze sebe a ztratíte strach. V tu chvíli budete teprve schopni být dokonalým partnerem a dávat lásku. Nenechte se mýlit. Láska není to pomatené blouznění, nebo vášnivá závislost na partnerovi, které se běžně za lásku považuje. Láska je bezvýhradné přijetí partnera. Čím více je v počátku vztahu bláznivého zamilování a emocionálních vzplanutí, tím méně je v něm později lásky. Vzájemná závislost na partnerovi lásku dusí a ničí. Je třeba milovat partnera takového, jaký je. Nesnažit se ho předělat, a být natolik silný, že přijmu i partnerovo NE, nevydírat ho slovy: ty mne nemáš dost rád, když neuděláš tohle a tamto. Vážení, naši partneři, muži či ženy, nejsou našimi rodiči. Nejsou tady od toho, aby za náš žili náš život a řešili naše emocionální či jiné problémy. Nelze na ně tyto energie přenášet.

Žijeme každý sám za sebe a náš partner je tady pro radost ze společného života a k oboustrannému vyrovnanému sdílení. Nemá-li váš partner rád divadlo, nenuťte ho s vámi do něj chodit a nesuďte ho jako nekulturního barbara.

Jeho to prostě jen nebaví. Vy s ním také nepůjdete na fotbal. To není tím, že by vás neměl dostatečně rád, ale je to originalitou jeho duše. Dejme si sílu nedělat věci, co nás nebaví. Už vůbec nedělejme věci, co nenávidíme, jen proto, že to partner chce. Nepříjemnou energii, kterou vytváříte, když děláte věci, které nemáte rádi, váš partner nevědomě vnímá. Tyto vzory chování platí zejména v sexuálním kontaktu a to dvojnásob. Nemůžete dosáhnout orgasmu běžnou cestou? Odpusťte si, že nejste jako ostatní a vnímejte originalitu svého těla. Hrajte si a kupte si erotické pomůcky. Partner jistě ocení osvěžení milování a věřte, že muž miluje když má žena orgasmus, miluje když ženu milování baví. U žen to platí stejně. Je to zadostiuči-nění a štěstí pro oba. Někteří muži berou absenci partnerčina orgasmu jako svoji chybu. Pokud mají potřebu vytvářet si pocity viny, mají na to právo. Partnerka však může mít spoustu vnitřních blokací a strachů, kvůli kterým orgasmus mít prostě nemůže nebo jen velmi těžko. Drazí muži, pocity viny nejsou na místě. Zapojte fantazii a zkuste něco jiného. Především však o těch-to tématech mluvte. Nestyďte se, vždyť sexualita je tu pro naší radost a rozkoš a je zcela přirozená. Při milování se uvolňuje obrovská energie, zvláště pokud je oboustranně příjemné. Je to velké pojítko v partnerském vztahu. Při milování se usmíří i ta největší hádka a vše je zase dobré. Při milování se dokáže otevřít i to nejchladnější srdce. Dávejte si pozor na své srdce. Držme ho čisté. A buďme k sobě upřímní. Není to jednoduché. Zvláště v případech partnerského rozchodu. Máme-li za sebou rozchod, s bolestí v srdci nevstupujme do nového vztahu. Dejte si čas zacelit rány. Jinak by se mohlo snadno stát, že k sobě přitáhnete člověka, který má srdce také ještě nezahojené a plné bolesti a tato bolest ho spojuje stále s předešlým partnerem. Takový člověk vám nemůže dát lásku naplno. Ale pohlédněme především do svého srdce a hledejme vazby na své bývalé partnery. Dobrou indikací je, pokud se váš partner stále ještě stýká s bývalou partnerkou a tvrdí že jsou jen přátelé. V takovém případě pozor! Zkoumejte tento stav. Pokud se nezpřetrhají tyto vazby, je velmi těžké bez pomoci otevřít se novému. Na rodinných konstelacích jsou tyto energie vidět velmi často. Lidé si to ani neuvědomují a navazují stále další a další povrchní vztahy, přitom mají stále v srdci jiného. Jak tomu zabránit? Buďte k sobě poctiví ve svém srdci. Často to není láska, co spojuje bývalé partnery, je to mnohdy bolest z rozchodu a hněv skrytý uvnitř, nebo lítost, kterou jsme si nedovolili projevit a projít si tou katarzí. Tato bolest a neodpuštění partnery stále i na dálku napojuje a srdce je tak rozpolcené na dvě strany. Láska je mnohdy akt vůle. Trápíte se, že nemáte dlouho žádného partnera? Je to možná tím, že máte velký strach a vlastně ho ani nechcete. Bojíte se zklamání. Věřte, že když partnera chcete, budete ho mít. Máte partnera a velice žárlíte? Máte v srdci strach, pracujte s ním. Kde je strach, je málo místa pro lásku. Nekritizujte se za to, že máte strach. Jediná možnost jak se zbavit strachu je ho přijmout a hlavně si jej nevyčítat. Nebojte se dát najevo svoje emoce. Bolest, strach, nejistotu, smutek. Tak budete pravdiví a autentičtí. Neutíkejte ze vztahů, zkuste je řešit a mluvit o svých pocitech. Pokud si je vy sami odpustíte, partner vás jistě vyslyší. Pracujte na vztahu, nevzdávejte to. Váš partner je vaším největším duchovním učitelem a nejrychlejší postup v lásce k sobě i ostatním můžete zažít právě ve vztahu. Proto se nezříkejte vztahů. Vaši partneři jsou lidé, lidé jako vy. Odpusťte jim to a nechte jim svobodu být sami sebou. Pokud si nevíte rady se svými partnerskými vztahy nebo strachem, zajděte si za odborníky. Člověk, který je zraněný a lapený v kruhu bolesti, sám těžko nahlédne na vztah pravdivě a nemusí rozpoznat ani ty nejjednodušší principy, které vidí běžně okolo sebe. Najděte si metodu, vašemu srdci nejbližší a pracujte na sobě.

Závěrem

Užívejte si sami sebe. Dělejte co chcete vy, naučte se říkat ne, já nechci, ano já chci. Moje rady berte podle své situace a podle svého srdce. Buďte individualitami, je na to právě ten pravý čas. Tvořte si svůj život jak chcete, máte tu kouzelnou hůlku ve své ruce. Zavolejte si anděly na pomoc. Čarujte. Hrajte si. A především milujte sami sebe.

Ava Chrtková

 

převzato od www.tipyainspirace.cz

Také se považujete za slepici?

Kdosi našel orlí vejce a dal ho do hnízda slepici, která bydlela na dvorku za domem....

Orlík se vylíhl s kuřaty a rostl s nimi. Celý život dělal to, co kuřata na dvorku a myslel si, že je jedním z nich. Hrabal v zemi a hledal červy a hmyz.
Kvokal a kdákal. Plácal křídly a občas pár centimetrů vzlétl. Léta ubíhala a orel zestárl. Jednoho dne uviděl vysoko nad sebou na bezmračném nebi nádherného ptáka. Vznešeně plachtil v silných vzdušných proudech, téměř ani nemusel mávnout svými dlouhými zlatými křídly. Starý orel užasle vzhlédl: „Kdo to je?“„To je orel, král ptáků,“ odpověděl mu soused. Patří obloze. My patříme zemi. Jsme slepice. A tak orel žil i zemřel jako slepice. To proto, že se celý život za slepici považoval.
(zdroj: Anthony de Mello, Bdělost)

Přál bych si, aby podobným příběhem začínala výuka na našich základních školách, abychom našim dětem pomohli přijít na to, že v sobě mají orla. Přál bych si také, abychom je naučili létat a dodali jim tolik sebevědomí, že doletí dál než by si kdy sami dovedli představit.

Stejně skvělé by bylo, kdyby zaměstnání nebylo pouze bezduchým vyděláváním peněz. Kéž by bylo možností nalézt v našich ustaraných životech orlí nadhled a lehkost! Kdyby se tak vedení lidí věnovali pouze ti, kteří mají vrozený dar a touhu hledat ve slepicích orla!

autor: Tomáš Hajzler, převzato od http://blog.peoplecomm.cz  

 

 

Jak zbourat zdi kolem vašeho srdce?
 
Ať už vaše zdi vyrostly potlačováním vašich potřeb, nebo zatajováním, jak hodně vám na někom skutečně záleží, důsledek je stejný: izolují vás od něčeho, co jejich existenci dělá zbytečnou-od léčivé moci lásky. Žijete-li za ochrannými emocionálními zdmi, obětujete velmi důležitou svobodu: svobodu milovat, kdykoliv se vám zachce. Vašemu životu vládne strach z odmítnutí, ze ztráty, z osamělosti.
Všechny ty zdi, které vás oddělují od jiných, vás také izolují od vašeho vlastního já, a tím se pro vás přirozeně stává mnohem obtížnější mít rádi sami sebe a líbit se sobě samým. Největší obětí, kterou děláte tím, že od sebe odháníte lásku, je oběť naplno prožívaného života. Věřím, že většina lidské deprese, bídy a nespokojenosti má kořeny v potlačování emocí. Jedním z velkých přínosů toho, že zůstanete přístupní všem svým emocím, je skutečnost že:

to, co dokážete cítit, můžete i léčit.

Nejsou-li přítomny city, izolujete sami sebe od ostatních i od sebe samých. Stanete se otupělými a záhy zjistíte, že jste polapeni svými myšlenkami, a marně se snažíte najít cestu ven. Právě díky emocím je život spontánní a vzrušující. Bez nich nemá vaše vnitřní já šanci vyjít ven a vyjádřit svého ducha a krásu. 

Čím víc cítíte, tím plněji žijete.

Zajímáte-li se o životy slavných, určitě víte, že mnohé tvůrčí osobnosti žily životem plným vášně a silných emocí. Jsou to právě city, díky kterým jsou velcí umělci, spisovatelé a hudebníci schopni oživit své vnitřní vize, aby se o ně mohli podělit s ostatními. I ve vás je vnitřní krása, která se dožaduje vyjádření. Jestliže svou lásku necháte zazářit, budete se cítit dostatečně jisti sami sebou v tom, že své vnitřní já můžete nechat vynořovat se ještě dál: že můžete tvořit, chopit se šance, pokusit se o něco nového, nebývalého.

Začnete vytvářet spojení se sebou samými tím, že si přiznáte pravdu o všech svých pocitech. Dopřejte si je prožívat. Některé mohou být dost bolestné nebo hrozivé, protože jsou příliš silné. Vy jste ale mocnější než váš strach, a když si toto uvědomíte, učiníte tím první krok k jeho překonání.

Pamatujte si, že když se rozhodnete milovat, vždy můžete jen získat. Rozhodnete-li se otevřít svým emocím a netajit je před sebou ani před světem, vždy zvítězíte. Čím víc cítíte, tím větší část sebe samých  dáváte ostatním a tím víc vás lidé mohou milovat. 

TAJEMSTVÍ: láska je bezpečná, když víte, jak ji používat.

Stejně jako všechny ostatní mocné přírodní síly lze lásku využívat tak, aby ubližovala nebo uzdravovala. Vy se ji můžete naučit používat tak, abyste sami pro sebe i pro lidi kolem sebe dokázali vytvářet radost. Zpočátku to nebude snadné. Celá léta jste možná strávili tím, že jste od sebe lásku odháněli. Možná se vám bude zdát snazší nechat to být a nadále zůstat zavřeni ve své skořápce než riskovat a znovu otevřít své srdce. Mějte však na paměti:

POKAŽDÉ, KDYŽ PŘESTANETE MILOVAT, ČÁST VÁS UMÍRÁ.
POKAŽDÉ, KDYŽ SE ROZHODNETE ZNOVU MILOVAT, ZNOVU SE OTEVŘÍT, DOSÁHNOUT SPOJENÍ A PROŽÍVAT SVÉ POCITY, OPĚT OŽIJETE! 

Chopte se příležitosti…výsledek bude stát za to! 

Zdroj: Tajemství lásky – Barbara de Angelis

 

Malá a velká krabička

Narazil jsem na zajímavý příběh, který se odehrál před zhruba deseti lety v jednom malém kostele na středozápadě Ameriky.

Tamní kněz, starší pán, začal svoje kázání neobvykle: v každé ruce držel jednu krabici. Jedna větší, červená se zlatými květy. Svým vzhledem slibovala mnohé. Ta druhá byla docela malinká, z obyčejného bílého papíru.

Kněz se dětí zeptal: "Kterou z těchto dvou krabic byste si chtěli otevřít?" Děti si samozřejmě vybrali tu velkou, barevnou. Kněz ji otevřel. Uvnitř nebylo nic.
Pak otevřel i tu druhou – malou, bílou. K překvapení všech z ní vypadl svazek jednodolarových bankovek.

"Každá věc skrývá nějaké překvapení," řekl ten kněz, "dost často ale soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první pohled. To, co je skryto uvnitř bývá často v rozporu s tím, co vidíte na povrchu." Pak vzal balíček bankovek a každému v kostele dal jednu na připomínku toho, aby se dívali pod povrch věcí.

Dost často soudíme věci podle toho, jaké se zdají být na první pohled. To, co je skryto uvnitř bývá ale často v rozporu s tím, co vidíme na povrchu.

Moc se mi líbí způsob, jakým tento muž vysvětlil tuto banální, přesto však důležitou věc. Žádné mravokárství nebo poučování. Místo toho poutavý příběh se sladkým rozuzlením. Přestože jde o velmi jednoduché poselství, kolik z nás se jím v životě opravdu řídí? Také máte občas tendenci myslet si, že hezký člověk je chytřejší než ošklivý? Nebo že lepší značka auta vám odvede spolehlivější službu než ta méně zvučná? Myslím si, že dívání se pod pokličku denních věcí je klíčem k porozumění a nacházení zlatých nugátů tam, kde je jiní nečekají.

PS: Na tomto příběhu je vidět i typické americké uvažování. Kněz mohl skrýt do krabice bonbóny nebo barevná sklíčka. On tam dal bankovky, protože bonbóny jsou jen bankovky směněné na zboží.

převzato od blog.peoplecomm.cz

 

 

Kdo byl tajemný Saint Germain?

autor: Mgr. Michelle Zavarska

 

Už antičtí autoři ve svých dílech poukazovali na to, že do lidské historie často viditelně zasahuje jakási "vyšší moc". Duchovně vyspělé bytosti přinášející lidem světlo poznání se v pravé chvíli objeví vždy tam, kde je nutné zvrátit blížící se katastrofické události a potom záhadně, přesně tak jako se objevili, také zmizí. Mnohé vyslance moudrosti spojuje podle legend jedna věc - prošli tajným orientálním zasvěcením u "mistrů světla" z legendární Šambhaly (Šangrily), ukryté v lůnu himalájských hor. Ti údajně celé věky bděli nad osudem lidstva a přinášeli pokrokové způsoby myšlení do každé doby. Odtud prý přicestoval a tam se také vrátil nejtajemnější člověk novodobé historie, který v 18.-20. století položil základní kameny evropského sjednocení, oživil idey svobodného zednářství a umožnil plynulý přechod od absolutistické monarchie k osvícenství. Mudrci a šlechtici opěvovaný a uznávaný alchymista, ale zároveň i nejvíc pranýřovaný - hrabě Saint Germain.

Na scéně dějin se tento muž bez rodného a úmrtního listu objevil náhle podle záznamů svědků z roku 1710. Velmi dobře si na tuto okouzlující osobnost vzpomněla o padesát let později stará hraběnka de Gergy na bále Ludvíka XV., která tvrdila, že ho poprvé viděla v Benátkách, v době, kdy tam její muž působil jako velvyslanec. Na Germainův šarm a vypravěčský talent podle jejích slov nešlo jen tak zapomenout. Tehdy na francouzském dvoře způsobila při dalším setkání velký rozruch, protože jí nešlo do hlavy, že i po padesáti letech vypadá Saint Germain úplně stejně, jako by se ho stárnutí netýkalo. Hrabě to podle písemných záznamů svědkyně rozhovoru nepopřel, naopak přiznal, že je skutečně už velmi starý a rozhovořil se o písních, o kterých si tehdy s madam povídali. Ovládal prý až osm jazyků tak dokonale, že v nich nebyl cítit ani náznak cizího přízvuku. Měl úžasné znalosti sanskrtu, čínštiny a arabštiny a tvrdil, že je získal při delších pobytech v Ásii. Kromě malování hrál také na několik hudebních nástrojů a dokonce příležitostně složil také pár skladeb. Mocné tehdejšího světa upoutal zábavnými osobitými historkami ze života Kleopatry, Caesara, Augusta, Piláta Pontského, Henricha VIII. Či Marie Tudorovny, které však nebyly zachyceny v žádných knihách. Odkud je znal?

V první polovině 18. století našli stopy známého hraběte v Anglii, kde ho za podezření ze špionáže nějakou dobu věznili. Pak se objevuje ve Vídni, kde už kolovala fáma o jeho tajuplnosti a ovládání nadpřirozených schopností. Na přelomu století se dal přemluvit k cestě do Paříže a tam po boku Ludvíka XV. Na královském dvoře chvíli zůstal. S králem vedli nekonečné rozhovory o alchymii, přírodních vědách a elixíru mládí a dlouhověkosti - o tzv. alchymistickém kameni mudrců. Král mu na jeho výzkumy poskytl zámek Chambord se 440 místnostmi, kde si zřídil alchymistickou laboratoř, ve které mu údajně při experimentech asistoval samotný král. Mnozí návštěvníci francouzského dvora se o tom zmiňovali ve svých pamětech. Tak se dozvídáme, že hrabě Saint Germain byl vynikající fyzik a chemik a uměl z kamenů vyrobit drahokamy a brilianty, které mu v každém čase a kdekoliv zaručovaly dostatek všeho potřebného. Také Casanova se ve svých pamětech zmínil o neobyčejném zážitku, když viděl, jak hrabě před jeho zraky proměnil obyčejnou minci ve zlatou.

V některých dílech kdysi tajné gnózy a kabaly je možné se dočíst, že celé mistrovství původní alchymie, které pravděpodobně ovládal také Saint Germain, bylo v poznání alchymie sexuální. Pracovalo se s ní už v chrámech starověkého předdynastického Egypta a používala se například také k léčení. Šlo v ní o transmutaci sexuální tvořivé síly, kterou zasvěcenec při orgasmu neuvolňoval, ale kombinovanými praktikami opět nasával do vnitřního tělesného okruhu a uskladňoval v jednotlivých čakrách a jemnohmotnějších tělách. To umožnilo člověku probudit svou vyšší tvořivost, využití mozku na více procent, napojit se na univerzální kosmickou databanku informací či probudit paranormální schopnosti.

Alchymistický proces popisuje tuto přeměnu alegoricky utajenými pojmy, aby mu zasvěcení nerozuměli. Zjednodušeně řečeno - transformovaná životní síla skrytá ve vaječnících a varlatech způsobila akumulací změny chemických reakcí na úrovni buněk a DNA, což změnilo celkovou strukturu atomů, čímž se zvyšovaly jejich vibrace a následně také vyzařování. Tajné učení dále vysvětlují, jak tento proces přeměny fyzického těla postupně ovlivňuje vyšší jemnohmotnější energetická těla. Časem mistr dosáhl vytvoření vyšších "zlatých těl" (éterické, astrální, mentální, kauzální) až po vlastní esenciální podstatu, která si uchovala čtyři základní zlaté atomy jednotlivých těl. Ty je možné silou myšlenky záření vytvořit kdykoliv znovu to samé tělo, ale stejně tak ho i dematerializovat. Zasvěcenec se tak stává kosmickou bytostí, která si je vědoma sebe sama a kterou více neomezuje pozemský čas ani prostor. Z dějin známe více takovýchto zasvěcenců, kteří dokázali před zraky přítomných náhle ve vzduchu rozplynout své tělo a zmizet (např. mág z 1. století Apollonios z Tyany zmizel na soudním tribunále, Ježíš z hrobky, Mojžíš na hoře či celý národ starých původních Mayů). Tak získá vysoká duchovní bytost z pohledu pozemského nesmrtelnost.

Roku 1755 se Saint Germain vydal podruhé do Indie. O této cestě se vyjádřil stručně v tom smyslu, že do té doby měl při alchymistických pokusech jen slabou představu o tajemství, kterým se zaobíral a že všechny předcházející experimenty byly bezcenné.

Po návratu z Indie se rok 1758 na francouzském dvoře zapsal jako rok objevení elixíru života. Germain tady začal dvorním dámám prozrazovat cosi ze svého poznání a ty se okolo něj houfně točily a staly se jeho věrnými žákyněmi. Madam de Pompadour se dokonce stala Germainovou důvěrnou přítelkyní. Získal si natolik důvěru krále Ludvíka XV., že ho poslal na diplomatickou misi do Den Haagu, kde se hraběti údajně za velmi záhadných okolností podařilo domluvit neočekávaný mír mezi Pruskem a Rakouskem. Nikde se však dlouho nezdržel. Další rok byl už v Rusku. Podle záznamů se osobně zúčastnil svržení cara Petra III. (1762) a pomohl na trůn Kateřině Veliké.

Z tohoto období se zachoval list od Voltaira, který ho nazval "mužem, který zná vše". Odepsal mu na list plný tajemství s velkou vděčností, protože kromě jiného se od Germaina dozvěděl hodinu své smrti a zjistil, kolik času mu zde ještě zbývá. Vážil si rovněž prozrazené informace o tom, co se stane v polovině dvacátého století. Sliboval mu věrné přátelství během doby, které mu na Zemi zbývala. Děkoval mu také za jakési "mluvící obrázky" a vyzýval ho, aby ho ještě na jeho "mechanickém létajícím stroji" navštívil. V knihovně měst Troyes se nachází spis, který vlastnoručně napsal Saint Germain. Popisuje v něm věci, které by zaujaly nejednoho současného vědce. Voltaire zřejmě dobře věděl, o co jde, když ho k sobě volal. Protože ve spise Saint Germain psal: "…pohybovali jsme se takovou nesmírnou rychlostí, která v ničem nemá opodstatnění, jen sama v sobě.

V nepatrném zlomku okamžiku byly všechny úrovně pod námi, mimo náš dohled a Země se stala neurčitým rozmazaným obláčkem. Vznesli jsme se do nekonečných výšin a letěli jsme kosmem. Nebeská tělesa se mihly před mýma očima a světy mizely pode mnou…"

 

Saint Germain se vrátil do Paříže, kde pokračoval ve svých alchymistických experimentech. Od roku 1769 opět cestoval z místa na místo a jeho stopy končí na určitý čas v Německu. Zde začalo jeho hluboké přátelství s hrabětem Carlem von Hessen, svobodným zednářem a rosenkruciánem, který byl jeho žákem. Existují záznamy v místním kostele, že tam roku 1784 Saint Germain v péči dvou komorných zemřel a byl dokonce i pohřben. Ještě dnes si mohou návštěvníci zámku hessenského hraběte Louisenlund u Eckernfordu prohlédnout věž, kde oba prováděli společné alchymistické pokusy.

Mnohé výsledky svých pokusů poskytl Saint Germain Fridrichu Velkému, vždyť mohli postavit Prusko do čela průmyslové revoluce. Jenže starý panovník modernímu několikarozměrovému myšlení hraběte neporozuměl. Komu se to ale dařilo skvěle, byl Mesmer, považovaný za objevitele živočišného magnetismu. U samotného Germaina se učil porozumět síle podvědomí a časem se stali blízkými přáteli. Uči se u něho také tajemný Cagliostro. Dalšímu žákovi - svobodnému zednáři Franzi Gräffenovi zase jistou dobu vysvětloval, že musí opět odejít, protože potřebuje připravit dva vynálezy, které se mají objevit v Německu a budou se používat v dalším století. Hovořil prý o jakýchsi parnících a železnicích. A skutečně popsal lokomotivy a parní stroje v době, kdy se lidem o nich ještě nezdálo. Gräffenovi podle jeho slov prozradil i to, že kdo chce dospět ke skutečnému poznání, musí studovat pyramidy, jak to dělal Germain sám. Tvrdil, že koncem století se chtěl vytratit na delší dobu a opět odcestoval do Himalájí, kde si prý plánoval oddechnout. Na rozloučenou řekl, že za osmdesát let mu lidé opět pohlédnou do tváře…

Řeči o Germainově smrti se rychle rozplynuly, protože v roce 1785 ho viděli přednášet v Paříži na kongresu rosenkruciánů, kabalistů, iluminátorů a zástupců různých tajných řádů z celé Evropy, který církev označila za koncil svobodných zednářů. Roku 1788 varoval v Paříži krále s královnou před temnou budoucností, která je a monarchii čekala. Roku 1793 viděli Saint Germaina na popravě královny Marie Antoinetty a potkali ho také den po smrti vévody z Engheinu roku 1804; poznali ho na sezení ve Vídni, kde se uzavírala Vídeňská dohoda. Prý se zjevil mezi lidmi i v předvečer zavraždění vévody z Berri roku 1820.

V čtyřicátých letech devatenáctého století ho vídali v blízkosti dalšího přítele, anglického lorda Lyttona, kterému údajně Saint Germain pomohl k probuzení paranormálních schopností. Teozofka Annie Bessantová tvrdila, že ho potkala ještě roku 1896, a v tomto případě šlo zřejmě o poslední svědectví o existenci tohoto tajuplného člověka, pokud ho můžeme považovat za věrohodné.

Saint Germain byl podle různých dochovaných písemných svědectví nejen slavný alchymista, ale také hudební virtuóz, skladatel, literát, filozof a učitel. Učenci tajných nauk ho považují za velkého renovátora starých mystických spolků a tajných řádů, které se staly zárodkem osvícenství a připravily pokojný přechod do nové průmyslové epochy. Nikdy se však nikdo o jeho původě a ani o jeho skutečné smrti nic konkrétního nedozvěděl. Možná byl hrabě Saint Germain opravdu vyšší mocí pověřený usměrňovat události v Evropě předem určeným směrem. Hraběnka d'Adhémar do svých Pamětí na Marii Antoinettu zveřejnila slova, kterými se jí Saint Germain v předvečer revoluce snažil vysvětlit situaci, která vznikla a kterou už osobně nemohl ovlivnit: "…pokusil jsem se o vše, abych událostem dal jiný směr. Teď se však už nedá nic dělat. Ruce mám svázané silou, která je mocnější než já. Jsou doby, ve kterých bych se nikdy nevzdal, ale jsou taky takové, kdy ON nařídí ústup a porušit JEHO příkaz nelze. A takovýto moment nastal právě teď…"



převzato od www.dusecz.com

 

Z knihy PŘIJÍMÁNÍ BOHA – D.N.Walsh

"Jakmile se jednou setkáte se Stvořitelem ve své duši, budete si pamatovat jeho poselství, neboť je to poselství vašeho srdce.
Je to poselství, které přinášíte světu, kdykoli jste svým skutečným Já.
Je to poselství, které vám teď dávám, abyste si je znovu uvědomili a abyste je předávali všem lidem, které milujete:

Buďte jeden k druhému dobří a laskaví.
Buďte dobří a laskaví také k sobě.
Uvědomte si, že se to vzájemně nevylučuje.

Buďte jeden k druhému štědří.
Buďte štědří také k sobě.
Uvědomte si, že pouze když jste štědří k sobě, můžete být štědří k druhým.
Neboť nikomu nemůžete dát něco, co sami nemáte.

Buďte jeden druhému věrní.
Buďte věrní také sobě.
Jste-li věrni sami sobě, nemůžete být nevěrni druhým.
Uvědomte si, že zradit sám sebe jen proto, abyste nezradili druhé, je stále ještě zrada. A je to největší zrada.

Pamatujte si, že láska je svoboda.
Lásku nelze definovat jinak. Lásku nelze pochopit jinak. Lásku nelze vyjádřit jinak. Vaše hledání definice lásky skončilo. Není však jisté, zda dokážete dávat lásku druhým a sobě tak, jako vám ji dávám Já.
Všechna rozhodnutí, která vyjadřují lásku, vyjadřují Boha. Neboť Bůh je svoboda a svoboda je láska.

Uvědomte si, že žijete ve světě představ, že nic kolem vás není reálné a že svých představ můžete použít k tomu, abyste si uvědomili Nejvyšší realitu. Proto jste přišli na tento svět. Žijete ve snu, který si sami vytváříte. Nechť je to váš životní sen, neboť tím opravdu je.

Proto si představujte svět, ve kterém nikdo neodmítá Boha a Bohyni ve vaší duši a ve kterém nikdy neodmítnete Boha a Bohyni v duši druhých lidí.

Představujte si svět, ve kterém milujete v každém okamžiku, ve kterém je láska odpovědí na každou otázku a reakcí na každou situaci.

Představujte si svět, ve kterém je nejvyšší hodnotou Život a všechno, co jej podporuje.

Představujte si svět,ve kterém je svoboda tím nejkrásnějším projevem Života,ve kterém nikdo neomezuje ty, které miluje a ve kterém je všem lidem dovoleno vyjádřit krásu své existence.

Představujte si svět,ve kterém mají všichni lidé stejné možnosti,ve kterém je každému zaručen důstojný život, takže všichni mohou prožívat krásu Života.

Představujte si svět, ve kterém nikdo nikoho nesoudí,ve kterém lidé milují bezpodmínečně a ve kterém není strach prostředkem k získání úcty.

Představujte si svět, ve kterém rozdílné názory nevedou k odloučenosti a ve kterém je krása Celku odrazem krásy každé jeho části.

Představujte si svět, ve kterém je všeho dostatek a ve kterém lidé sdílejí společné bohatství.

Představujte si svět, ve kterém není ignorováno utrpení a ve kterém neexistuje nesnášenlivost a nenávist.

Představujte si svět, ve kterém neexistuje egoismus, ve kterém neexistuje nadřazenost a z nějž byla odstraněna nevědomost.

Představujte si svět, ve kterém omyly a chyby nevedou k ostudě,ve kterém lítost nevede k pocitu viny a ve kterém odsuzování nevede k odsouzení.

Představujte si tohle všechno a ještě víc.
Přejete si to?
Tak si to představujte a nakonec se to stane.

Mocí svých představ ukončete zlý sen vaší současné reality.
Můžete si zvolit nový svět.
Nebo můžete žít i nadále ve svých falešných představách.
Už mnohokrát jsem vám řekl slovy vašich básníků,vůdců a filozofů:
"Jsou lidé, kteří vidí to, co je,a ptají se ,,proč?“ A jsou lidé, kteří si představují něco, co nikdy nebylo, a říkají ,,Proč ne?"

Co říkáte vy?..........

 

 

 


Saint Germainův dar fialového plamene


Fialový plamen je esencí jednoho ze "Sedmi paprsků". Stejně jako sluneční paprsek procházející hranolem se rozloží na sedm barev duhy, tak i spirituální světlo se manifestuje jako sedm paprsků. Každý paprsek má specifickou barvu, frekvenci a kvalitu božského vědomí. Fialový papsek je znám jako sedmý paprsek.

Když jej ve jménu boha vzýváte, sestoupí jako paprsek spirituální energie a rozhoří se do spirituálního plamene ve vašem srdci jako soucit, odpuštění, spravedlnost, svoboda a přeměna.

Violet Flame Chalice - copyright 1997 Stewart Hill



Saint Germain je znám jako pán Sedmého paprsku. Vždy, když se k němu modlíme nám přináší mnoho darů ducha – svou radost, diplomacii a kreativitu. Může nás inspirovat svými inovacemi ve vědě, literatuře, náboženství, řízení, filosofii, vzdělání, léčitelství, alchymii a jiných oborech.

Saint Germain Téměř sedmdesát let nás Saint Germain připravuje na vstup do věku vodnáře, věku míru, svobody a osvícení. Zjevil se Guy Ballardovi počátkem třicátých let a předal mu první učení o fialovém plameni.

Saint Germain prohlásil, že skončily věky, kdy byla znalost o fialovém plameni udržována v tajnosti. Mistři rozhodli uvolnit tyto znalosti pro veřejnost v této kritické době. Saint Germain řekl, "Použití fialového stravujícího plamene má pro vás a celé lidstvo větší cenu, než všechno bohatství, všechno zlato a drahokamy této planety." (JÁ JSEM : leden 1941 s.20)

Fialový plamen pracuje tak trochu jako mýdlo. Mýdlo odstraňuje špínu z vašich šatů tak, že použije pozitivní a negativní náboj atomů. Funguje to proto, že každá jeho molekula má dvě strany – stranu, která je přitahována špínou a stranu, která je přitahována vodou. Špínu milující strana přitahuje špínu stejně jako magnet přitahuje sponky na papíry, když je tažen přes krabičku, kde sponky leží. Vodu milující strana přitahuje vodu, která s sebou špínu odnese.

Když vzýváme fialový plamen, vytvoří polaritu mezi jádrem atomu a bílým ohňovým jádrem plamene. Jádro, jakožto hmota, představuje negativní pól; bílé ohňové jádro fialového plamene, jakožto Duch, představuje pozitivní pól.

Interakce mezi jádrem atomu a světlem fialového plamene vytváří oscilaci. Tato oscilace uvolní hustotu, která je zadržována mezi elektrony obíhajícími jádro. Když je tato zatěžující substance, která zvětšuje hmotnost atomu uvolněna, je vržena do fialového plamene a odnesena.

Na rozdíl od mýdla, fialový plamen jednoduše neobklopí a neodnese hlušinu; on jí transformuje na čistou světelnou energii. Osvobozeny od hlušiny se elektrony začnou pohybovat volněji, což zvyšuje naše vibrace a pohání nás to ke spirituálnějšímu stavu bytí.

Lidé pozorují spirituální i fyzický rozdíl, když používají fialový plamen. Ale co se skutečně děje když opakujeme slova prohlášení o fialovém plameni?

Mohu vám na to poskytnout dva pohledy - spirituální pohled tak jak mi byl předán Nanebevzetými Mistry a vědecký pohled položený na základech současné fyziky a medicíny. Obě vysvětlení jsou založena na koncepci vibrací.

Z fyzikálního hlediska jsou vibrace rychlost, kterou se něco pohybuje tam a zpět, neboli osciluje. Jak já to chápu, jsou vibrace na spirituální úrovni také spin elektronů jak se pohybují okolo jádra atomu. Jak je vidět, nejsou obě definice od sebe příliš vzdálené.

Každý z nás má čtyři těla, která tvoří obaly naší duše: (1) fyzické tělo, které vidíme a kterého se můžeme dotýkat; (2) astrální tělo, neboli tělo našich přání a tužeb, které obsahuje naše emoce; (3) mentální tělo, což je naše vědomá mysl; a (4) éterické neboli tělo paměti, které obsahuje vzpomínky ze všech našich minulých životů. Fialový plamen pracuje s těmito čtyřmi nižšími těly tak, že mění stupeň jejich vibrací.

Saint Germain nám dal toto prohlášení o fialovém plameni:

"JÁ JSEM bytost fialového plamene! 
JÁ JSEM čistota, kterou Bůh žádá!" 

Když recitujete toto nebo jiné prohlášení fialového plamene, proniká fialový plamen každou buňkou a atomem vašeho těla, vaší myslí, vašimi emocemi, vaším podvědomím i vašimi vzpomínkami.

Co dělá fialový plamen, když proniká vašimi atomy? Mistři dávají následující vysvětlení. 

Všichni víme, že atomy jsou z větší části prázdný prostor. Kdyby byl atom veliký jako basketbalový míč, jeho jádro by stále bylo příliš malé, abychom ho viděli pouhým zrakem. Přesto je 99.9 procenta celé hmoty atomu koncentrována v jádru, a zbylé místo basketbalového míče je prázdný prostor vyplněný jenom elektrony, které mají velmi malou hmotnost. Celý tento prázdný prostor mezi jádrem atomu a jeho vnějším okrajem je místo, kde nesoulad a negativní energie může uváznout.

unpurified atom Na jaderné i molekulární úrovni se tato substance jeví jako prach, saze, dehet nebo dokonce cement. Mistři použili pro přirovnání někoho, kdo vezme kbelík rozehřátého dehtu a nalije jej do kbelíku plného kuliček. Prostor mezi kuličkami se zalepuje protékajícím dehtem a brzy je celá masa zpečena dohromady.

Mistři nám říkají, že jsou-li naše fyzické a naše spirituální těla zahlcena negativní energií a karmou, zpomaluje to vibrace elektronů v našich čtyřech nižších tělech. My pak začínáme rezonovat více s negativitou a méně s čistou kosmickou energií, která přichází z naší Božské a následně můžeme onemocnět. Čím více je této substance v našich čtyřech nižších telech, tím nižší jsou naše vibrace a tím více jsme zatížení. Ze spirituálního hlediska je toto důvod, proč lidé umírají.

Jestliže jste studovali akupunkturu a jógu tak víte, že máme optimální zdraví jestliže duchovní energie může volně prodit našimi těli. Jestliže karmické substance krystalizují, je to jako kornatění cév našich spirituálních těl. Jestliže s touto negativitou rezonujeme, postupně se jí stáváme ledaže něco uděláme abychom se obrátili k lepšímu.
atom purified by the violet flameFialový plamen přeměňuje všechno negativní co je uloženo kdekoli ve vašem spirituálním nebo fyzickém bytí. To zahrnuje vše od jadérek nenávisti k sobě samému až po fyzikální viry. Když fialový plamen začne pracovat, prochází ucpanými prostory mezi elektrony a atomovými jádry. Vytěsňuje tyto částečky husté substance vašeho těla a rozpouští je. Tento proces přeměňuje negativní energii na pozitivní a obnovuje její přirozenou čistotu.

převzato od http://www.geocities.com/alberian/f_plamen/

 

 

 

Devět kroků jak používat fialový plamen   ve svém životě

copyright © 1997 - Church Universal & Triumphant (překlad Vratislav Kašpárek 2000)

1. Každý den se na nějaký čas posaďte v ústraní a přeříkávejte si prohlášení fialového plamene.

        Můžete říkat vaše prohlášení fialového plamene kdekoli a kdykoli. V autě, při vašich denních povinostech, nebo před tím než jdete spát. Jednoduchým opakováním mantry fialového plamene můžete přivodit změnu kdykoli cítíte napětí, jste unavení nebo podráždění. Ale největší užitek z fialového plamene získáte, když si denně  sednete v klidu alespoň na patnáct minut a bez přerušení budete říkat prohlášení fialového plamene.
        Nejlepší je říkat prohlášení fialového plamene na místě vyhrazeném spirituální práci, jako jsou kaple, nebo dobře osvětlená, čistá a vzdušná místnost. Špatné světlo, prach, nepořádek a vydýchaný vzduch zabraňuje toku duchovní energie.
        Na váš oltář můžete dát svíčky, krystaly, květiny a fotografie svatých, Nanebevzetých Mistrů a vašich milých.

2. Začněte vaší meditaci s fialovým plamenem modlitbou.

        Před tím než začnete říkat vaše prohlášení vyslovte modlitbu nebo invokaci, k Nanebevzetým Mistrům, andělům a elementálům aby vám přišli na pomoc.
       Elementálové jsou přírodní duchové ohně, vzduchu, vody a země, kteří jsou odpovědní za péči o naší planetu. Elementálové reprezentující ohnivý element se nazývají salamandři; ti kteří reprezentují vzdušný element, sylfové; ti kteří reprezentují vodní element, undiny; ti kteří reprezentují zemní element, gnómové. Oni jsou opravdu velmi šťastní když vám mohou pomoci čistit jak vaší auru tak i auru planety pomocí fialového plamene.

3. Před začátkem použití fialového plamene si přivolejte ochranu.

        Mistři učí, že když přinesete více světla je temnota k němu přitahována jako magnetem. Proto potřebujete utěsnit vaší auru bílou a modrou ochrannou energií. Jednou z nejlepších cest jak to udělat je invokovat světelný válec a ochranu Archanděla Michaela.
        Řekněte své prohlášení o světelném válci každé ráno a opakujte je když je to potřeba v průběhu dne. Když je říkáte, vizualizujte oslňující bílé světlo z vaší JÁ JSEM Přítomnosti, Přítomnosti Boha nad vámi, jak formuje neproniknutelnou stěnu světla kolem vás.
        Modlitba k Archanděli Michaelovi může být velmi jednoduchá, například: "Archanděli Michaeli, Pomoz mi! Pomoz mi! Pomoz mi!" Neboť Archanděl prvního paprsku, Archanděl Michael ztělesňuje víru, ochranu, dokonalost a vůli Boží. Archanděl Michael mi zachránil život alespoň tucet krát co vím a pravděpodobně tisíckrát kdy si toho nejsem vědom.
        Tak říkejte svá prohlášení s radostí a s gustem a vězte, že když voláte Archanděla Michaela a jeho legie andělů, budou okamžitě po vašem boku.

4. Začněte vaše prohlášení o fialovém plameni preambulí.

        Úvod prohlášení je jako pozvánka. V něm s láskou žádáme bytosti fialového  plamene - Nanebevzeté Mistry a anděly – o pomoc a vedení.
        Obecně začínáme svá prohlášení: "Ve jménu milované, mocné a vítězné Božské Přítomnosti, JÁ JSEM ve mně, a mém vlastním milovaném Svatém Kristově vědomí..." a přidáme naše oblíbené Mistry a svaté. Naše spojení s nimi je skrze naší JÁ JSEM Přítomnost   a Svaté Kristovo vědomí.
        JÁ JSEM Přítomnost je naše stálá, perfektní Boží Přítomnost. Svaté Kristovo vědomí je naše vyšší já a vnitřní učitel, který iniciuje a vede naší duši na její cestě ke sjednocení s Bohem.
        Zde je preambule kterou můžete použít a přidat:

Ve jménu milované, mocné a vítězné Božské Přítomnosti, JÁ JSEM ve mně, a mém vlastním milovaném Svatém Kristově vědomí, já volám milovaného Saint Germaina a anděly sedmého paprsku. Prosím o ___________.

Žádám, aby má prosba byla zmnohonásobena a použita pro dobro všech bytostí na této planetě, kteří to potřebují.

Děkuji a přijímám jak byla vykonána v tuto hodinu v plné síle podle vůle boží.

 5. Nejprve říkejte prohlášení pomalu, potom zrychlujte, když opakujete prohlášení vícekrát.

        Poprvé když říkáte prohlášení asi jej budete chtít říkat pomalu a se záměrem. Každé slovo obdařte intenzivní láskou k Bohu. Je veliká síla v pomalém přeříkávání prohlášení. Když postupně zvyšujete rychlost stoupáte k vyšší tónině při vašem přednesu, dostává vaše prohlášení zase jinou sílu.

        Mark Prophet přirovnával tuto akceleraci k rozjíždějícímu se vlaku. Začíná "šš...šš" a za chvíli již dělá "š-ššš-š-ššš" a pak už "šš-šš-šš-šš!" Čím rychleji jede, tím větší je akce.
        Jak zvyšujete rychlost vašich prohlášení, zjistíte, že jsou efektivnější ve zvyšování vašich vibrací. Zvyšování rychlosti nesmí být nepřirozené. Musí být pro vás přirozené; prohlášení se musí zrychlovat téměř samo.
        Když použijete některé z kazety Save the World with Violet Flame, uslyšíte, jak zprávně  zvyšovat rychlost.

6. Použijte vizualizaci aby vám pomáhala v duchovní činnosti.

        Většina lidí nevidí fialový plamen v činnosti svýma fyzickýma očima. Ale když zavřete oči a koncentrujete se na energetické centrum mezi obočím můžete někdy "vidět" fialová plamen v akci vaším vnitřním zrakem.
Táborový oheň z Fialového plamene        Lidem, kteří mají vyvinuté duchovní vidění, připomíná fialový plamen oheň, v barvách mezi tmavou indigovou a jasnou ametystovou do růžově fialové. Můžete vidět tato plameny jak spalují karmickou hlušinu.
Někdy pomáhá představit si tuto hlušinu jako špalky dřeva nebo dehtu ve vašem elekronovém pásu, jak se rozpadají v plameni. Rozpadají se a poskakují a potom zmizí v chomáčku bílého kouře.
        Jakmile se naučíte některá prohlášení fialového plamene, můžete zavřít oči a zkusit následující vizualizace.

Vizualizace:

Pilíř fialového plamene

Pilíř Fialového plamene        Když invokujete fialový plamen, můžete se vizualisovat obklopeni sloupem fialového ohně asi dva metry v průměru a zhruba tři metry vysokým. Rozšiřuje se od spodu vašich nohou kus nad vaší hlavu. Dívejte se na fialový plamen jak se rozhořívá, jako by jste se dívali na film. Plameny šlehají a pulzují kolem vás v různých tvarech a odstínech růžové a fialové.
        Kolem tohoto pilíře fialového plamene vidíte váš světelný válec, ještě větší sloup z bílého světla, který chrání a uzavírá fialový plamen.
Udržujte v mysli tuto vizualizaci když děláte prohlášení během dne. Kdykoli si na ni vzpomenete, posilujete tento obraz.

 

 

 

Léčení vířící koulí fialového plamene

Letící koule Fialového plameneTato vizualizace pomáhá s léčením vašich čtyřech nižších těl. Když říkáte vaše prohlášení fialového plamene, představte si velkou kouli fialového světla, která se formuje kolem vás. Jak zrychlujete přeříkávání prohlášení představte si, jak koule víří, jako atrakce v zábavním parku.

Vidíte jak rotuje rychleji a rychleji. Tato vizualizace zakotvuje fialový plamen a akceleruje vibrace vašich buněk, atomů a elektronů.
        Pak si představte menší koule fialového plamene přiložené kolem každého orgánu ve vašem těle. Představte si jak fialový plamen odstraňuje každou temnotu která může být základem nemoci a okamžitě ji likviduje. Pak si představte fialový plamen jak vylepšuje vaše orgány.
        Požádejte svou JÁ JSEM Přítomnost a Svaté Kristovo vědomí  a anděly fialového plamene aby udržovali tyto koule fialového plamene kolem vás během dne. Dodávejte energii vašemu požadavku periodickým opakováním vizualizace rotující koule. Experimentujte s touto vizualizací a uvidíte jaké ve vás zanechá pocity.

7. Používejte fialový plamen každý den.

        Nejlepší doba k prohlášením je brzy ráno. Uvidíte, že když učiníte prohlášení jako první věc po ránu, váš den bude probíhat mnohem hladčeji. Můžete učinit speciální požadavek pro transmutaci jakýchkoli mentálních, citových nebo fyzických problémů na kterých ve vašem životě pracujete. Můžete pracovat na vztazích s vašimi přáteli i vašimi drahými.

8. Použijte fialový plamen, aby zhojil záznamy vašich minulých životů.

        Jakmile budete používat fialový plamen nějakou dobu, mohou se vám začít vybavovat vzpomínky na minulé životy. Vzpomínky z minulých životů není něco, co by se mohlo brát na lehkou váhu. Jakmile jste si toho vědomi, karma (pozitivní i negativní) z tohoto života vyplouvá napovrch.
        Negativní karma je něco jako Pandořina skříňka. Jakmile ji otevřete, chce se vám vyhrnout si rukávy, trávit svůj čas službou životu a volat každý den anděly fialového plamene aby transformovaly karmickou hlušinu. Koncentrací na prohlášení fialového plamene může trvat jen šest měsíců než vyrovnáte karmu jednoho minulého života. Toto je opravdu veliký dar který nám byl dán Saint Germainem.
        Jakmile používáte fialový plamen, obrazy z minulých životů vám mohou přicházet na mysl. Můžete vidět sami sebe, jací jste byli před dávnými věky. Nebo můžete mít jenom pocit, že jste byli v určité době nebo na určitém místě. Jsou-li tyto záznamy bolestivé -- a oni většinou jsou neboť naše duše pláče po rozřešení –můžete cítit smutek nebo žal. Ale taktéž se budete cítit osvobozeni protože víte že použitím prohlášení fialového plamene, přeměňujete záznamy vaší karmy.
        Jakmile jste si vědomi těchto vzpomínek, nesnažte se je potlačit. Místo toho, zaměřte svou pozornost na světlo ve vašem srdci. Představujte si jak jsou vzpomínky nasycovány fialovým plamenem dokud jejich forma nezmizí. Pak nechte vzpomínky být a nahraďte je vaším vnitřním zrakem zářícím bílým sluncem.
        Můžete též použít vizualizaci gumy. Kdykoliv vidíte tyto scény, vizualizujte velikánskou gumu, na způsob křídy na tabuly, ale fialovou, která obraz vygumuje. Jakmile to uděláte dostatečný počet krát, přestanou být vzpomínky bolestivé a postupně zmizí ze zorného úhlu vaší mysli.

Mazací guma z Fialového plamene
        Když používáte fialový plamen pro práci s karmickými záznamy, transformujete dva elementy. První jsou vzpomínky emoconální a paměť duše na události, které vám způsobily bolest. Druhý je karmická energie, která vás poutá k těm, koho jste zranili nebo kdo zranil vás.
        Rád to nazývám "příčina, následek, záznam a paměť " karmy, což zahrnuje všechny energie které jste zpoutali negativními myšlenkami nebo pocity z minulosti.
Záznamy minulých životů jsou jako soubory ve vašem počítači. Musíte vymazat negativní záznamy a vzpomínky aby jste udělali místo pro pozitivní. Když toto uděláte pomocí fialového plamene, osvobozujete svojí duši, aby se mohla přesunout na vyšší úroveň existence.
        Psychoterapie vám dává klíče k pochopení sebe sama, aby jste mohli dělat lepší volby ve svém životě. Můžete získat rozřešení od někoho, koho znáte protože vidíte negativní záznam z minulosti a tak se rozhodnete učinit pozitivní čin v tomto životě. Když použijete prohlášení fialového plamene a službu těm, komu jste ublížili, kombinace obou akcí může zrušit příčinu, efekt, záznam a vzpomínku na tyto bolestivé incidenty.
        A je to jenom tím, že se dostanete k těmto záznamům, že můžete pročistit cestu pro vaší duši aby mohla dostat novou příležitost. Můžete zrychlit rozvoj vaší duše v tomto životě a tak zkrátit cestu k vašemu cíli splynutí s Bohem.
        Vždy, když vyrovnáte karmu z určitého života, vaše vyšší já vám může vyjevit další život, který potřebuje dát do pořádku a pak další a další. Je důležité aby jste tyto negativní záznamy z vašich minulých životů necítili jako zátěž. Všichni jsme v minulosti dělali chyby, jinak bychom tady dnes nebyli. Odpusťte si a pokračujte. Buďte vděční, že jste tady a že máte příležitost vymazat tyto záznamy fialovým plamenem.
        Jakmile jednou začnete, pokračujte. Každá dlouhá cesta začíná prvním krokem. Vždy když změníte záznam z minulého života fialovým plamenem, získáte nový pocit osvobození vaší duše. A takto zjistíte že berete svůj život a cíl své duše do vlastních rukou.

9. Zvětšete rozsah vašich invokací a zahrňte do nich čištění karmického nepořádku vašeho domu, vašeho okolí a celé planety.

        Jakmile si vyzkoušíte směrování fialového plamene, aby pomáhal ostatním, můžete začít s představou své aury jako fontány fialového plamene, kde se všichni které potkáte mohou napít. Připomeňte si aby jste fialový plamen vždy zpřístupnili těm, kdo jsou v nouzi.
        Ne jenom že fialový plamen rozpouští vaší vlastní karmu, ale též rozpouští skupinovou a planetární karmu, která pochází z válek a nahromaděné nespravedlnosti.
Lidé mají různé zkušenosti z použití fialového plamene. Někteří pilně opakují prohlášení po měsíce než obdrží nějaké potvrzení že to funguje. Jiní mají velkolepé výsledky hned jak poprvé otevřou ústa.
        Můžete si vypracovat vlastní použití fialového plamene ve spolupráci s vaším vyšším já. Můžete přidat fialový plamen do vašich denních modliteb nebo meditací ať jsou jakékoli.
Doufám že budete mít radost z poznání že jste jedním z tisíců z celého světa, který změnil svůj život s pomocí tohoto zázračného rozpouštědla – největšího Božího daru vesmíru.

 

převzato od: http://vzestup.webpark.cz/

 

 

 

Přátelství

Každý z nás někdy ztratil přítele, cítil se zklamán a bolavý a přemýšlel, jak to s tím přátelstvím je... Nechte se inspirovat tímto krásným textem z knihy Andělské terapie.

 

Hledíme na Vás a vidíme tolik osamocených a bez přátel, ale i bez spojení s námi. Sami sebe vidíte jako odsouzené k samotě, většinou naprosto nepochopené bytosti kráčející po Zemi. A vy, které zklamal přítel, hledáte útěchu v pohrdání přátelstvím, a neuvědomujete si, že se tím povyšujete nad samotného Boha, jenž vám přátelství daroval.

Je třeba, abychom vám řekli následující. My andělé vás mnoho násobně převyšujeme svým počtem. Náš počet je ohromující. Procházíme všemi říšemi. Kdykoliv nás požádáte o důkaz naší lásky, s radostí vám ho podáváme, a přesto trváte na své samotě. Odtud pochází vaše samota, naši drazí. Možná si pojen „nebýt sám“ představujete romantičtěji, avšak vězte, že tato představa většinou nenajde svou odpovídající podobu na celém pozemském světě, aby vás uspokojila. Neboť jste všichni téhož druhu a sami sebe vnímáte jako opuštěné a osamocené bytosti.

Vaše přesvědčení vás zraňuje až do hloubi duše. Tím, že vidíte svět jako prostor, kde je třeba si vydobýt své místo na slunci, jako prostor, který je třeba si podrobit, izolujete sami sebe a uzavíráte se do samoty, kde není nikdo, s kým byste mohli sdílet.

Samota je dobrá. Ovšem má svůj čas a své místo. Avšak je třeba, abyste nejdříve, v životě na planetě Zemi, pochopili, že všichni, na které pohlédne vás zrak, jsou jen dalším vzorkem vás samých. Není mezi nimi a vámi žádný rozdíl. Není žádný rozdíl mezi vámi a námi. Co vidí vaše oči, je jen optická iluze, která vás nutí vytvářet představu samoty, jež pak ovlivňuje celé lidstvo.

Ať se podíváte na kteréhokoliv člověka, každý to vnímá stejně. Všichni zažíváte stejné pocity. A přitom je vám dána tak úžasná možnost, ta nejdokonalejší možnost na světě. Avšak i vy i přesto pokračujete v hledání jednoty a naplnění, ale cíl vám věčně uniká. Jako by se vám stále více a více vzdaloval. Až konečně ze zoufalství a bezpomoci řeknete, že už toho bylo dost.

My, Andělé, jsme však tady, abychom se s vámi podělili o nádhernou zprávu o vašem vědomí, které Vás naplní jistotou, že jednota a propojenost existují mimo čas a prostor. Nepodléhají pojmům „vpředu“, „nahoře“, „dole“ nebo „vzadu“. Jednota a propojenost je zde, s vámi, od této chvíle.

Buďte šťastni, že jste po dobu své mise doma právě na této planetě, protože vás čeká krásná doba. Pokud jste však stále přesvědčeni, že vám něco chybí, můžete se po krátkou dobu svého života odevzdávat této myšlence a utrpení. Vězte však, že takový pohled vám přinese pouze strach. Snažte se zaměřit pouze na paprsky Světla, které vycházejí z každé lidské bytosti. Staňte se vědomě svědky nádhery a velkoleposti všude tam, kam jen vaše oko pohlédne.

Vaším přítelem jste vy, naši drazí, vy a znovu vy. Po celé Zemi vás vaši přátelé očekávají. Neodhánějte je kvůli svému pozemskému zamlženému vědomí, které je důsledkem planetárních změn. Tyto změny vás vybízejí, abyste se hluboce zamysleli nad všemi svými skutky. Proto všechen svůj strach věnujte svým bližním, již také po lásce. Dejte jim poznat jejich Domov prostřednictvím své lásky. Uzdravte je svou pravdou. Odložte všechny své zbraně, které vás okrádají o duchovní bohatství, jímž je vaše nevinnost. Nazvěte sami sebe svým přítelem – a nebudete již nikdy více bez přátel.

 

Z knihy Andělská terapie od Dotčen Virtue Ph.D.